- zlo, -a n. (2. pl. zel) to, co je mravně závadné, nedobré, souhrn špatností, nedobrých skutků n. vlastností n. jednotlivý zlý čin, skutek, křivda (op. dobro). Plevel třeba plíti, zlo stavovati. Hol. Dobro bývá odměněno, zlo potrestáno. Mach. Nevědomost a blud jsou příčinou všeho zla. Jir. Ze všech zel volí moudrý člověk vždycky to nejmenší. Čteme. Zlo je vždycky složitější než dobro. K. J. Ben. Mým pravidlem jest, opříti se zlu hned z počátku a vyrvati je i s kořeny. Vrch. Zlem zovem to, o čem jistě víme, že nám brání jakéhosi dobra se domoci. Durd. Abych učinil jedno dobré, byl bych se dopouštěl několikerého zla. Herb. Mstila se mu konečně za všecko zlo na ní spáchané, co nejhrozněji mohla. Svět. Natropilo víno tolik zla, že jsou [s kořalkou a pivem] vskutku pravým morem lidstva. Vach. Filos. opak n. nedostatek dobra; něco škodlivého a rušivého, co neodpovídá n. odporuje dobru, účelnu, hodnotě. D nepěkný, nežádoucí jev, zlořád, nešvar. To zlo nepoznala nikdy Italie, to zlo, které u mne doma [v Čechách] nákazou se šíří: smiřovati se se svým pokořením. Zey. Mluvili nadšeně o kazateli, který odvážil se veřejně zla se doteknouti. Jir. My považujeme benefice za divadelní zlo; nemožno-li je úplně odstranit, nutno je obmezit. Ner. Byl ode všech soubesedníků snášen, ba jako nutné zlo dokonce vítán. Čap. Ch. D neštěstí, pohroma. Jiný [muž] přicházeje z Thule zlo věští ze záře severní. Vrch. „Což by vždycky jen samé zlo znamenala [kometa]?“ vykládali. Jir. Aby na rodinu jeho nebylo uvaleno ještě větší zlo a soužení. Jir. Netušil tenkráte cestou zadarmo, že naň čeká v horách nové zlo [zrada ženy]. Svět. Syn, jenž by bránil zlu, dokud vzrůstalo, doufal nyní u vyléčení [nemoci]. Podl. Tvář komorníkova zlo věštila. „Nedobře jsme počítali. Král s Rožmberským nic nemají. V dobrém se rozešli.“ Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 181
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 181
|