- zlobiti ned. (koho) působiti někomu zlost, mrzutost, hněvati někoho. [Žalovala,] jak zas dnes zlobily [děti]‚ neposlouchaly. Rais. On si ji jistě nevezme, to ona taky ví, ale chce zlobit. Ner. S její sestřičkou jsem prováděl všechna možná uličnictví od zlobení babičky až do krádeže třešní. Vrba. Vy si to nemůžete ani pomyslit, jak mne ten člověk dotěravý trápí a zlobí. Něm. Nu však již zlobit více nebude [liška]! Thom. V domě úzkostlivě všichni ho pozorovali, viděli na něm, že ho něco tísní, zlobí, ale marně na něho doléhali. Baar. Byly to sice jen malichernosti a maličkosti, jak v sousedství se přiházívá, ale zlobily. Jir. D (koho kým, čím) drážditi, škádliti, dobírati si někoho někým, něčím. Pan otec ji pokaždé zlobil, aby říkala po něm: „Naše lomenice …“ Něm. Kamarádky zlobily Barborku potají, že návštěvy platí jí. V. Mrš. Václav s ní žertoval, zlobil ji asi dvaceti milovníky a stále ji bral za ruku. Svob. Jediná nehoda ho stihla — hned v prvních létech ovocnářské jeho činnosti a tou jej zlobili po celý věk. A. Mrš. D (o nějakém zařízení) špatně, nepřesně sloužiti; (o těle, údech a p.) špatně fungovati, boleti. Jednou se otevře zámek hladce, po druhé s obtíží. Říkáte, že ten zámek zlobí. Lang. Bude-li mne to [stroj] zlobiti, přimažu dnes také. Šmil. Ví, co to je, když zuby zlobí. Poláč. [Stařec si stěžuje,] že dech mu neslouží a že i nohy začínají zlobit. Jir. Začlo ji zlobit srdce, nejdřív při práci a pak doma, v noci, kdy jí zalívala tělo strašlivá úzkost. O. Schein. D zlobiti se (na koho, nač, nad čím) býti naplněn zlostí, hněvem, hněvati se, rozčilovati se na někoho n. něco. Nepřijdu-li pod lípu, bude se ovšem Alena zlobit, ale co na tom. Vrch. Když mi přijde takový fouňa sem a vyhrnuje po mně nosem, tu bych mu, na mou tě kuši — ale darmo se zlobit. Něm. „Snad by ses nezlobil,“ — bručel bednář. Rais. Štěkal, div řetěz nepřetrhl. Ale myšky nedaly na jeho zlobení nic. Sekora. Kaban z Dědibab hlasitě se zlobil i klel na Fidrholec, že mu konce není. Jir. Zlobíte se na mne? K. Čap. Mnozí se zlobili na svůj osud … a na svou rodnou zemi, která nedovedla být velikou. Dyk. Člověk neví věru, má-li se zlobit nebo smát, zlobit nad nicotou povahy lidské. Havl. Dlouho se zlobili, že budou mít nad sebou sprostého drába. Herb. Pořád něco chce. Když se jí to udělá, zlobí se, že to chtěla jinak. John. D (s kým) trápiti se s někým, býti někým ponoukán k hněvu, namáhati se marně. Je s nimi [studenty] starostí až po krk. Když už třicet let se s nimi člověk zlobí — tak už taky to omrzí. Šim. Bylo to jeho oblíbené zaměstnání při našich dřívějších večírcích. Nemusil aspoň mnoho se s námi zlobit. Mah. A já přec chci teď míti svatý pokoj! Nechci se s nikým a pro nic zlobit. Arb. Nevěděl kluk bujností, jak by seděl a co by dělal; nechtěla, aby se s ním stařeček stále zlobil. Svět. Miloval neděli, kdy se nemusil zlobit s tovaryši a učedníky. Herrm. D (s kým) hněvati se, býti znepřátelen, přerušiti styky s někým. Tu chvíli Vojtěch při živém bohu nevěděl, co mu říci. Dvě léta se spolu zlobili. K. Čap.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 106
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 106
|