- zob, -u m. potrava pro ptactvo, zvl. pro drůbež. Slepice, usadivší se na půdě, mřely hlady, protože pro tmu neviděly na zob. Klost. Mařenka chechtala se vidouc, jak tlustá černá slepice, křídla majíc nazdvižena, kolébavě uháněla k zobu. Rais. Totě vzácnost na světě, aby hospodáři výminkáře neradi ztráceli, i kdyby toho výminku bylo jako zobu stehlíkovi… Rais. Za rohem seděla v zapadlém krámku jakási baba a prodávala ptačí zob. Čap. Ch. Rakytník — latinsky Hippophaë rhamnoides, lidově žlutý zob, je dnes znám jako nenáročný, stále více vysazovaný keř. Venk. Přen. Některého muže získáte, když mu připravíte na noční stolek trochu sladkého „zobu“, a snad i stopečku oblíbeného likéru mlsku. Pach. Měl jsem v kapse pět ubohých krejcarů. Zač koupiti zobu jídla? Uh. Mysl. potrava, pastva užitkové zvěře pernaté, zvláště ptáků kurovitých. Bot. ptačí zob rod dřevin z čeledi rostlin olivovitých, Ligustrum; ptačí zob obyčejný (obecný). D Zř. zobání. Na velkou olši sneslo se hejno čížků, zatíkali, pověsili se na černé šištice a dali se do zobu. Rais. D Zř. zobák. Zpívat chci, jak zob mi narost! Jan. Nad zobem lodním, u připravené kotvice, sedí a stojí houfec lidí. Ner. Lid. Na nohou Lojzových leskly se nově podražené „kachní zoby“ boty se širokou špičkou. Herrm.
- zob citosl. označující zobání, zobnutí. Vrána přiletí — zob! do kornoutu. M. Jahn.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 117
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 117
|