- zraniti dok. (koho, co) způsobiti ránu někonu n. něčemu. Dělová koule utrhla i hlavu oře falckraběte, Martina Kvasta těžce zranivši. Třeb. A pokud po boku ti budu dlít, tvá žena, majíc lidskou podobu, zbraň nepřátel tě žádná nezraní. Zey. Cítil na šlapadlech ostří každého kamene a tak si již po prvním pochodu nohy zranil, že nemohl pěšky dále. Hol. Ruce i tváře měl popáleny i zraněny. Rais. Tu otevřely se u přístěnku dvéře a z nich Jiří, jakoby zraněn — stlučen, vyvlíkl se ven. Baar. Jen utýrej se [titan] do potu, až do krve se zraň! Krás. Přen. Člověk člověka zraní, až zaslzí způsobí mu bolest, ublíží mu. V. Mrš. Duše zbožná, tichá, milá, ty, co’s jenom dobro snila a nikoho nezranila. Slád. Ó nevděk dětí, nejhorší, co zranit může srdce matky! Kam. Však náhle se mi druhá mátoha, též láskou zraněna, však pozemskou, stín tklivý zjevil, taktéž jeptiška zasažena, jata. Zey. D (co) kniž. poškoditi, porouchati něco. Sekla-li [kosa] do břehu, musila zranit hřeb a neporanit se sama — tak tvrdou chtíval [Cimbura]. Baar. [Kozina] upřel svůj zrak na lípu na smrt zraněnou. Jir. Na cestě leží hráze kamení a vzdorný větrů dech nám zdouvá plachty lodí zraněných. Svob. Náklonnost její k Vavřenovi rázem byla ta tam a zraněná samolibost zavládla uražená, dotčená. Jir. Spatřil jsi celé fronty zraněných a zabitých domů, snad dvou a třípatrových, než se sesuly. Včel. — V. t. zranění.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 158
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 158
|