- zrcadlo, -a n. skleněná deska, uzpůsobená nanesením lesklé kovové vrstvy na spodní plochu k vytváření plošného obrazu předmětu, před ní postaveného, odražením paprsků. Poskočila s jedné nohy na druhou a vyplázla na sebe do zrcadla jazyk. K. J. Ben. I přiložili matce zrcadlo k ústům, zdali se zarosí a zdali matka žije. Herb. Zrcadla planou a sklenice řinčí [v kavárně]. K. Čap. Moravský průmysl skla a zrcadel. Úř. l. Mlýn stojí až dole v rovině, která jako zrcadlo leží až k Ronovu a Rožďalovicům rovná. Mach. Vše stopeno ve lůno vod, jak v zrcadle se zhlíží. Mácha. Krátká srsť [hřebice] byla uhlazena a zrcadlem se leskla. Hol. Byly [boty] jako zrcadlo leskly se. Jir. A chystá se to [mráz], západ je jako zrcadlo vyjasněný, čistý. Rais. Pěstounka a s chovanka se do sebe hleděly jako do zrcadla měly se rády. Svět. Klotilda viděla na babičce jako v zrcadle, že paráda a marnost člověka nesytí a neživí jasně, zřetelně. Prav. Vláda pronásledující a utlačující opposiční noviny sama rozbíjí neklamné zrcadlo, ve kterém by viděti mohla pravé vady své. Havl. Žádné zrcadlo bez prášku není každý má nějakou chybu. Čech. Tys mi při přelíčení podržel zrcadlo, že jsem sebe v něm viděl tak, jaký jsem pověděl pravdu. Šmil. Expr. lid. Neuvidí skvrny na mém oděvu ani zrcadla, jimiž se honosily mého kabátu lokte a kolena mých spodků odřená, lesklá místa látky. Klost. Přen. Zrcadlo vzpomínek mu vypadlo z dlaní a rozbilo se nebyl schopen vzpomínati. K. J. Ben. Tech. hladká pravidelná plocha, která odráží světlo. Rovinné, sférické, parabolické, duté, vypuklé a j. zrcadlo. Výr. benátské zrcadlo. Chem. arsenové, antimonové, stříbrné a j. zrcadlo. Geol. lesklé, uhlazené smykové plochy, zvl. v uhelných vrstvách, vzniklé třením a obrusem mezi porušenými vrstvami. Zrcadla uhlí. Bot., les. dřeňový paprsek dřeva v podobě světlého, často lesklého pruhu, pruh zrcadlový, zrcadélko (na př. u dubu, buku a j.). Dopr. přední část perutě kormidla u nákladních člunů labských, vyplňující prázdný trojúhelníkový kout mezi zádí lodi a pněm kormidla. Stav. vodorovné pole, obyč. obdélníkové, ve vrcholu zrcadlové klenby. Lék. zrcadlo konečníkové, poševní, rozvírací, lžicové a j. Mysl. světlá, zprav. bílá část zakončení trupu zvěře pod ocasem. Bílá skvrna v ohbí křídel zvěře tetřevovité. Zelená lesklá péra na klobouku z křídel divokých kachen. Hosp. zrcadlo mléčné část kůže na zadní hrázové straně vemene s chlupy rostlými nahoru. Les. zrcadlo housenek shluk právě vylíhlých housenek lesních škůdců, které ještě několik dnů zůstávají pohromadě na místě, kde byla nakladena vajíčka. Typ. přesný rozvrh umístění obrázků a textu pro knižní dílo n. stránky časopisu. D lesklá plocha (zvl. vodní hladina), v níž vzniká obraz předmětů odrazem paprsků jako v zrcadle. [Měsíc] nakouknul do zrcadla tiché hladiny rybníčka na návsi. Mrš. V noci štědrovečerní zahlédlo [děvče] v temném zrcadle studně mezi třaslavými odrazy hvězd i tvář svého osudu. Řezáč. Neustálá kmitavost [hodonkového setrvačníku] připomíná koupání třasořitky, mnohokrát viděné v rozčeřeném zrcadle potoka. K. Konr. V borů věnci zrcadlo se skvostné odkrývá jak v rámci vábivém. Krás. Země tuhne zcela prosaicky a voda se pokryla průhledně jasným zrcadlem ledem. Ner. Přen. Potůčky slzí rozčeří [láska], zrcadlo duše ti skalí. Heyd. D Kniž. přesný popis, věrný výraz, svědectví něčeho. Umění, to zrcadlo života a přírody v půvabný rámec filosofie zasazené, šíří se. Šmil. Vtip deníkové formy je v tom, že hrdina románu je zároveň zrcadlem, v němž se celá Amerika odráží. Čteme. Mně byla příroda jen zrcadlem mého smutku. Vrch. Psaní jeho [Husova] mohou nad jiné sloužiti za zrcadlo jeho smýšlení a charakteru. Pal. To krásné, modré, veliké oko bylo čistým, věrným zrcadlem její duše. Pfleg. Plné, kulaté tváře byly zrcadlem jeho dobromyslnosti. Tyl. Každé jeho další vysvědčení bylo novým zrcadlem vzorného, dokonalého studenta. Herrm. Tato vláda byla věrným zrcadlem finanční oligarchie, která republiku ovládala. Škol. D Kniž. prostředek n. nástroj poznání, vnímání n. uvědomování. Tu ve zrcadle snů svých vídám sebe [básník], jak pustou plání běžím v divém spěchu. Vrch. Zřím ten den a chvíli onu paměti své ve zrcadle. Vrch. Cítila, že byla krásná, viděla to v zrcadle jeho úsměvu. Podl. Starý mozek jeho přijímal všecky jeho [obrazu bitvy] barvy ne zrcadlem nynějším, ale zrcadlem dávno minulým. Svob. Tak poslední my [hymny] na té zeměkouli ty dávné, děsné, hrůzyplné boje zříme jak v přítomnosti ve zrcadle vědy. Vrch. D Poněk. zast. seznam, soupis k připamatování něčeho (zvl. v názvech knih). Beru-li na sebe úkol, abych podal zrcadlo chyb, jimiž se vyznačuje naše společnost, jsem si už napřed vědom [svého osudu]. Hol. Na okně Hájkova Kronika v tmavé, staré vazbě kožené, na ní v novější „Zrcadlo svaté“. Jir. Prohlížím se v zpovědním zrcadle a vidím netvora. Pujmanová. Plot, dělící Zapletalovic od „staršího bratra“, byl učiněným zpovědním zrcadlem nábožné Barušce, neboť všechny téměř hříchy své sebrala s plotu, který se druhdy pod břitkými hádkami div neprohýbal. Čap. Ch. Naše města dostávala záhy právní pomůcky z ciziny a přicházely i pomůcky práva zemského, zvláště švábské i saské zrcadlo. Vojt. Tištěni jsou [nápisové] v Paprockého Zrcadlu markrabství Moravského velmi nedbale. Pal. D Poněk. zast. vzor, příklad. Byl [Zeyer] jedním z těch, kdo patří v dávnou dobu, leč zrcadlo v ní přítomnosti křísí. Vrch. Zkušenost vážnou nevezme sobě žádný za zrcadlo. Šmil. Eh, ten [domácí pořádek] muší být, hospodář je čeládce zrcadlem. Něm. Zdá se, že Thun pokládá Němce za první národ na světě a že je nám Slovanům jako zrcadlo ve všem k následování představuje. Havl. [Kříž, kramář, vídal kostel,] v němž by Bohu sloužili kněží zákonu věrní, nelakotní, nesmilní, svým zrcadlo a příklad nejlepší. Jir. Lid. „Zrcadlo spravedlnosti! — Vy že jste Randa?“ (v projevu překvapení) zvolání k Panně Marii (podle litanií). Arb.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 607
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 607
|