- zvolati dok. (co) hlasitě něco promluviti, obyč. s citovým vzrušením. „Počkejte, babičko, to se podivíte!“ zvolal Jan, tleskaje si do rukou. Něm. „Pusť na svobodu bledou zajatou!“ Tak zvolá Trut, a Chrudoš směje se. Zey. „Ach, rodičko boží, pomoz!“ v úzkosti tu zvolá žena. Erb. Již odcházel, zvolav své „Má úcta“ hlasem co stačil nejhlubším. Šim. „I vy nehupřahaná čeládko!“ zvolala s líčenou přísností selka. Jir. Přen. A zas ticho dokola, ani ptáček nezvolá, ani lístek nezašumí. F. S. Proch. D (na koho, zř. komu) hlasitě na někoho promluviti, silným hlasem k někomu něco pronésti (výzvu, zprávu). Zvolal do čekajícího houfce na ženy, aby šly za ním. Jir. Děti zvolaly na matku, že venku sedí nějaká žena. Hál. Ave imperator! mu [císaři] zvolá římský lid. Mach. [Fakule] zvolal cechmistrům. Win. D (koho kam, k čemu) zř. vyzvati, zavolati někoho, aby se někam dostavil, aby něco vykonal. Až k soudu Páně hlas zvolá tebe, a v tu opět chvíli spatříme se v tváři zas. Obr. živ. Hlas lásky anděla k blažšímu ji zvolal živobytí. Kou. Mroucí [Olivier] v přilbu jeho [Rolanda] zlatou, by vzkřísil jej a zvolal k povinnosti, sek’ s divou silou. Vrch. D Zř. určiti, ustanoviti k něčemu. Bystré Slovanstvo jiskru drahou Bohem zvoláno přejmout v nezkalená prsa. Havl. D (koho) lid. a zast. vzbuditi, vzkřísiti někoho (ze spánku, z mrtvých). Jak pak ji [matku] uhlídáš, když jí nemáš, na hřbitově spí, ty ji nezvoláš. Něm. Madlenka klečela u dědečka, volala ho nejsladšími jmény, ale už ho nezvolala. Baar. I spalo dítko, spalo sen tichounký, aniž je jitro ze sna zvolalo. Erb. A můžeš-li se zbudit o čtvrté, zvolej mě, prosím. Čej. Zazpívej, slavíčku, zvolej mi mou dívku, spí na ponebí, aby ona vstala, snídaní chystala. Baar.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 255
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 255
|