- zvraceti ned. (3. pl. -ejí) (co) obraceti na druhou stranu, vzhůru nohama, převraceti, vyvraceti z kořenů, ze základů něco; zvraceti se obraceti se na druhou stranu, převraceti se. [Klarinetista] hraje již jen jednou rukou a hmatá po svém nástroji, co druhou zvrací plecháče. Šlej. Jen zvolna, zvolna, samou radostí zvracíš až kytky na stole. Jeř. Tu pod osy padali s vozů mužové na své tváře a s třeskem se zvracely korby. Vaň. [Voda na vor vběhne] a vorek až se zvrací, chlapec náhle spadne. Jak. Strhnou nazpět vůz obilím naložený zvracející se, když již již ztrácí těžiště. Čap. Ch. Stromy v zahradě zarůstaly jalovými výhony, plot se zvracel a práchnivěl. M. Jahn. [Láhev] nestála, zvracela se. Dolén. Hrom bil do stromů, vítr je zvracel a odnášel je jako suché listí. Svět. Když jsem byl [na máji] nejvýš, dolejším se zdálo, že se máj zvrací. Hol. Cikánka jim prorokovala, aby tuto lípu nikdy nezvraceli posvátnou, jak ji ale zvrátějí, že nešťastné městečko bude. Č. lid. [Svatogor] hrdě na hvězdnatém spal loži, hrady zvracel, bil se s reky všemi. F. Kvap. Nu, to jsou objevy, z kterých se člověku zvrací žaludek dělá se špatně. Šal. Ani ona [neomezená státní moc] nemůže právní poměry zvracet nohama nahoru. Hol. [Nová kapitola historie] zvracela na hlavu všecko minulé a všecky zdánlivě správné předpoklady zcela rušila. Vrba. D zvraceti (koho, co) měniti směr pohybu n. polohu někoho n. něčeho, obraceti někoho n. něco; zvraceti se měniti svou vlastní polohu n. směr pohybu, obraceti se, Pán úsilnou prací koně k rokli zvrací. Čel. Hlavu chýlím smutně, oko zvracím na zem. Svob. Jako by seděl na cirkusovém koni, zvrací tělo dozadu a trhá rukama. John. [Cikán pije mléko,] jeho hlava se zvrací naklání se dozadu. Vanč. Každou chvíli byl ve vyjeté koleji a kolo se zvracelo. Nor. Koruny stromů jsou prosáklé vytrvalým deštěm, listy se zvracejí jako přetížené dlaně. Řezáč. Přen. [Livrej] je tak nevídaná věc, že na sebe pozornost zvrací připoutává. Havl. A jak tak všechno v mysli zvracela, tu po chvíli se zrak jí zakalil. Slád. D zvraceti (co več, do čeho) kniž. násilně měniti něco v něco jiného, zprav. opačného; zvraceti se měniti se příkře v něco jiného. K čemu zvraceti staré přátelství pro kocoura do mrzutosti a hněvův? Šmil. V pustinu jsi zvracel kraje země. Mach. Vyznala se mu, že domýšlené její štěstí se krutě zvrací v neštěstí. Preis. Nejlepší se často úmysly v zlo zvracejí. Vrch. D zvraceti (co) rušiti platnost něčeho, vyvraceti něco. Zvracel tak činem zamilované tvrzení Michaela Grubra, že v novém čase je nový svět. Vrba. [Syn matčiny plány] s touž virtuosností dílem rozhorleně, dílem vyčítavě vždy zas zvracel. Svět. Umění Rodinovo zvrací všechny obvyklé pojmy a představy o sochařství. Kar. Ohromil Caravaggio Řím svými prvními díly jako revolucionář zvracející dosavadní umělecký řád. Matějček. D vrhnouti, dáviti. Bolí mne žaludek, sákra, budu asi zvracet. Šrám. Vy jste cestovala první třídou a zvracela jste, neboť jste se přejedla. Včel. Odněkud je slyšet, jak opřen o vagon dáví a zvrací ožralý setník. K. Čap. V raném mládí dochází k četným poruchám zažívacího ústrojí, k nechutenství, zvracení, ruminaci a podobně. Hruban.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 134
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 134
|