bezčasí

, -í s. bás. a kniž. 1. doba mimo všechen čas, nedbání času: temné b. vězňů; žít v b. 2. věčnost, ne…

bezúčast

[bes-ú- i bezú-], -i ž. (*bezúčastenství, *bezúčastí, -í s.) kniž. neúčast, nezúčastněnost, lhostejn…

bezúčastný

[bes-ú- i bezú-] příd. neúčastný; lhostejný: b. svědek výjevu; b. pohled nepřítomný; b. hlas, tón; →…

čas

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. posloupnost všeho bytí a dění; doba: č. vše mění (Koll.); běží časy, běží,…

časem

přísl. 1. postupem doby, za nějaký čas: č. se spolu sblížili; však se to č. dovíme 2. čas od času; o…

časiti se

ned. (3. mn. -í) vybírat se, vyjasňovat se: počíná se č.; nebe se časilo (Pujm.); neos. časí se dělá…

časně

přísl. k časný 1. brzy (op. pozdě): orat č. zrána; č. zvečera zavírat 2. brzy ráno: č. vyjížděl, za …

*časničko

, *časninko přísl. expr. velmi časně: do komory těsto uložím a zejtra č-čko (buchty) upeču (Nov.); č…

časnost

, -i ž. 1. vlastnost něčeho časného, brzkého; brzkost: č. nástupu 2. náb. dočasný, pomíjející život;…

časný

příd. 1. brzy ráno n. vůbec brzy nastávající, přicházející, vyskytující se; raný: č-é jitro; v č-ch …

časo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova čas, a to 1. jako s jejím předmětem…

časoměr

, -u m. velmi přesný přístroj na měření času; chronometr: skvěle sestrojený č. zaznamenávající dobu …

časoměřictví

, -í s. měření času; časoměřický příd.: č. systém týkající se měření času

časoměřič

, -e m. (živ.) (časoměřička, -y ž.) pracovník měřící čas pracovních výkonů: kurs pro úkoláře a č-e; …

časomíra

, -y ž. 1. kniž. měření, určování času: život měří si své události vlastní č-ou (Maj.) 2. liter. pri…

časopis

, -u m. (6. j. -e, -u) tisk vycházející v pravidelných (týdenních, měsíčních ap.) lhůtách a obsahují…

časoprostor

, -u m. filos., fyz. pojem z teorie relativity, zahrnující vedle třírozměrného prostoru i čas jako č…

†časoslovo

, -a s. sloveso; †časoslovný příd. slovesný

časovací

příd. 1. sloužící k nařízení určitého mechanismu na jistý čas, časový úsek: nálož s č-m zařízením; č…

časování

, -í s. jaz. soubor všech n. jen prézentních tvarů téhož slovesa; konjugace; v. též časovati II

časovati

I ned. i dok. (co) 1. opatřovat, opatřit časovým údajem: letenky jsou časovány 2. nařídit na určitý …

časovati

II ned. jaz. (co) tvořit jednoduché i složené tvary slovesné, ohýbat sloveso; (v užším smyslu) tvoři…

-časovati se

jen s předp.: vy- se

časově

přísl. 1. vzhledem k času: č. omezený úsek; stanovit mzdu č. nebo v úkolu; č. třídit historické pram…

časovka

, -y ž. (2. mn. -vek) sport. publ. cyklistický závod (zprav. jednotlivců) na čas: jet, vyhrát č-u

časovost

, -i ž. 1. vlastnost něčeho, co má časový rozměr: prostorovost a č. 2. aktuálnost, živost: č. námětů…

časový

příd. 1. vztahující se k času: č. údaj, odstup, plán, sled; č-á tíseň; č-á hranice; č-é zálohy; č-é …

†častiti

ned. (3. mn. -í) (koho čím) častovat, hostit, uctívat (Něm., Krásn., V. Mrš., Zey.): č. medem a másl…

často

v. častý

častokrát(e)

přísl. často: č. si myslím, že...; č. si vzpomenu

častovati

ned. (koho; koho čím) hostit, uctívat: č. přátele dobrým obědem, výborným vínem; přen. kniž. zahrnov…

častuška

, -y ž. (2. mn. -šek) (z rus.) příležitostný (pův. ruský) lidový popěvek lyrický n. časový, často že…

častý

příd. opakující se mnohokrát; vyskytující se v mnohých případech (op. řídký, vzácný): č. zjev; č-á n…

dočasný

příd. trvající nějakou dobu; pomíjející (op. trvalý): d-á pracovní neschopnost; d-á omezení v doprav…

mezičas

, -u m. (6. j. -e, -u) sport. čas naměřený v určitém úseku závodu: Zátopkův m. v šestém kilometru; †…

mimočasový

příd.: hodnoty m-é (Šal.) nadčasové; jaz. m-é sloveso nevyjadřující zařazení děje do času; → přísl.

načas

(ps. též na čas) přísl. na krátkou dobu, na něj. čas: je mu třeba n. samoty ♦ dát si n. nepospíšit s…

načase

(ps. též na čase) přísl. jen ve spoj. je n. je vhodná chvíle pro něco, je žádoucí, nutné něco učinit…

načasovati

dok. (co) 1. tech. voj. nařídit výbuch na urč. čas: n. nálož; n. dělovou střelu, leteckou pumu, rake…

*nadčas

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. doba mimo pravidelný pracovní čas: konat práci v n-e 2. kniž. doba jsoucí …

nadčasový

příd. jsoucí jakoby mimo čas, na čase nezávislý; přesahující významem, hodnotou svou dobu: n-á hodno…

nečas

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. špatné počasí; nepohoda, psota, slota: venku byl už n.; sychravý podzimní …

*nečasí

, -í s. nepohoda, nečas (Jir.)

nečasový

příd. 1. nehodící se do své doby, k jejím zálibám; zastaralý, neaktuální, nemoderní: n-á píseň; n-á …

nečastý

příd. řidč. málo častý; řídký, vzácný: n. host; n-á příležitost; n. talent; → přísl. nečasto zřídka,…

nepočas

, -u m., nepočasí, -í s. zast. a nář. nečas, nepohoda: v n-e i soused k sousedu nerad přichází (Hol.…

neúčast

, -i ž. 1. (na čem; při čem; v čem) osobní nepřítomnost při něčem, nedostatek podílu na něčem: n. čl…

neúčastný

příd. (v přísudku a v doplňku též jmenné tvary neúčasten, -tna, -tno) 1. poněk. zast. nemající osobn…

nevčas

přísl. v nevhodnou dobu, v nevhodný čas; nevhod: přijít (v) n.; slovo pronesené n.

nevčasný

příd. takový, kt. se stal, děje v nevhodné době, ne v pravý čas; časově nevhodný: n-é bědování; n. s…

nezúčastněný

příd. takový, kt. neprojevuje účast, nejeví zájem; neúčastný, bezúčastný, lhostejný, netečný: n. div…

občas

přísl. někdy, časem, leckdy, občasně, čas od času, tu a tam, chvílemi: přicházel o. na návštěvu; o. …

*občasí

, -í s. období, mezidobí: v o. tří roků (Vrchl.)

občasný

příd. vyskytující se, jsoucí občas, opakující se někdy: byl jen o-m návštěvníkem divadel; o. host v …

počasí

, -í s. 1. též poněk. zast. ob. a žert. počas, -u m. stav ovzduší na jistém místě a v jisté době; po…

počasný

příd. 1. med. (o nemoci) vleklý, chronický: p. vřed †2. občas se opakující, občasný: p. závan větru

*počasový

příd. k počasí 1, 2: líčení jevů p-ch; rytmus p. (Šal.)

počastná

, -é ž. nář. počastování, pohoštění: vystrojit pořádnou p-ou (Mart.)

počastovati

(*počastiti, 3. mn. -í, Hol.) dok. (koho, 4. p., čím) k častovati; po hostit: p. hosty vínem, mlékem…

poločas

, -u m. sport. polovina hrací doby; přestávka v polovině zápasu; jad. fyz. p. rozpadu doba, za kt. s…

pročasovati

dok. řidč. (co) vyčasovat: p. sloveso

prostoročas

, -u m. (6. j. -e, -u) řidč. filos., fyz. časoprostor; -časový příd.: svět p.

†přečasný

příd. velmi, příliš časný, předčasný: p-á smrt; → přísl. †přečasně (Pfleg.)

*přečastokrát(e)

přísl. nadmíru často: přečastokráte se o tom zamyslila (Čap.-Ch.)

přečastý

příd. velmi, nadmíru častý: p-é návštěvy; p-é útočiště; → přísl. přečasto: často, p. vzpomínali

*předčas

, -u m. (6. j. -e, -u) předčasná doba (Slád.)

předčasný

příd. nastalý před náležitým n. obvyklým časem, nevhodně brzo: p-é stárnutí; p-á smrt; p. návrat; p-…

předčasový

příd. nastalý před stanovenou dobou: p-é splnění úkolů, plánu před termínem; → přísl. předčasově: sp…

přesčas

(ps. též přes čas) přísl. déle než stanovenou dobu: pracovat p.

přesčas

I, -u m. (6. j. -e, -u) 1. práce nad stanovený (časový) úvazek; čas této práci věnovaný: dělat v sob…

přesčasový

příd. k přesčas: podn. hosp. p-é hodiny, p-á práce

*sčasný

příd. současný: s. souzpěv

*sčasovati

dok. 1. též ned. zrytmizovat, rytmizovat: sčasování v notových záznamech (Lit. nov.) 2. (co) časově …

*současí

, -í s. současnost (Kos.)

současnický

příd. řidč. k současník: díla s-á současníků; → přísl. *-časnicky (Arb.)

současník

, -a m. (6. mn. -cích) (současnice, -e ž.) 1. člověk žijící ve stejné době s někým, něčím; vrstevník…

současno

v. současný

současný

příd. soudobý 1. dějící se, vyskytující se, žijící ap. v téže době s někým, něčím; izochronní: s-á p…

†součastník

, -a m. (6. mn. -cích) (†součastnice, -e ž.) spoluúčastník: málo je již na živu očitých svědků a s-ů…

†součastný

příd. spoluúčastný: (dcera je) zločinu jeho s-a (Tyl)

spoluúčast

, -i ž. 1. (na čem) společná účast: s. všech na budování státu, na řízení hospodářství; aktivní s.; …

účast

, -i ž. 1. (na čem; při čem; v čem) osobní přítomnost při něčem; činné přispění, součinnost, spolupr…

účastek

, -tku m. (6. mn. -tcích) (z rus.) (v rus. prostředí) organizační aj. úsek: šachtu rozdělíme na ú-y

účastenský

v. účastnický

účastenství

, -í s. kniž. a poněk. zast. účast: ú. na veřejném životě podíl; mít ú. při vzpouře; ú. na slavnostn…

*účastí

, -í s. účast 2: jemu netřeba ú. lidského (Hol.)

*účastiplný

příd. plný účasti (ve význ. 2): ú-á pomoc (Nov.); → přísl. *-plně: zeptat se ú. na něco (Weiss)

účastkový

v. účastek

†účastlivý

příd. účastný 2: ú-é pohledy (Šim., Baar); → přísl. †účastlivě: říci ú. (Šim.)

účastnický

(*účastenský Tvorba) příd. k účastník: ú-é státy konference; pošt. ú-á telefonní stanice

účastnictví

, -í s. 1. vlastnosti, postavení účastníka: pošt. ú. telefonu předplacené užívání telefonu účastníke…

účastník

, -a m. (6. mn. -cích) (účastnice, -e ž.) kdo se něčeho účastní: ú. oslav, manifestace; ú-ci konfere…

účastniti se

ned., zř. dok. (3. mn. -í) (čeho; na čem; řidč. při čem) mít účast (ve význ. 1) na něčem: ú. se schů…

†účastnost

, -i ž. účast 2, účastenství: noviny nedošly té ú-i, jaké bychom se byli nadáli (Tyl)

účastňovati se

ned. řidč. k účastniti se (dok.); účastnit se (ned.) (Pujm.) ○ předp. z- se

účastný

příd. (v přísudku a v doplňku též jm. tvary účasten, -tna, -tno,...) 1. kniž. (čeho) mající osobní ú…

včas

přísl. 1. ve vhodnou dobu, v pravou chvíli; zavčas (op. pozdě 1): přijít právě v.; ještě v. se vzpam…

včasnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je včasné (ve význ. 1, 2): v. pomoci; – v. odevzdání úkolu 2. sport. (…

včasný

příd. 1. ve vhodnou dobu, v pravý čas přicházející, vyskytující se (op. pozdní 2): v-á záchrana; v-á…

†vnečas

přísl. v nepříhodný čas, v nevhodnou dobu, nevčas: včas i v. (Jir.); přijít nevhod a v. (Vrchl.)

vyčasiti se

dok. k časiti se; vyjasnit se 1: jaký se vyčasil den! (Pujm.); zprav. neos. přes noc, do rána se vyč…

vyčasovati

dok. jaz. (co) k časovati: v. sloveso

vyčasovati se

ned. k vyčasiti se: neos. už se trochu vyčasuje jasní se, časí se

vyčastovati

dok. (koho, 4. p., koho čím) k častovati; pohostit, počastovat: v. kamarádky; v. hosta dobrou večeří…

začas

přísl. nář. občas, leckdy: z. vyhříval se na slunku (Herb.); rozl. od za (nějaký) čas

začasté

, začasto (nář. začasty Něm.) přísl. kniž. a zast. často: komposice ojedinělé, které z-é ani nezlido…

zavčas

(nář. a sloven. zavčasu Suš., Koll.) přísl. 1. poněk. kniž. ve vhodnou dobu, v pravou chvíli; včas 1…

*zčasna

přísl. časně 1: druhého rána z. (Ner.)

*zčasověti

dok. (3. mn. -ějí) (co, koho) učinit časovým, aktuálním: (starší básníci) byli zčasověni účelným výb…

zesoučasniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) učinit současným, současnějším: balet z.; program zesoučasnění divadla

zesoučasňovati

ned. řidč. k zesoučasniti: zesoučasňoval tak dlouho, až mu současnost utekla (Lit. nov.)

zúčastněný

[s-ú- i zú-] příd. (~; na čem) 1. mající osobní účast; účastnící se: z-é úřady; strany z-é na vládě;…

zúčastniti se

[s-ú- i zú-] dok. (3. mn. -í) (čeho, na čem; řidč. při čem; v čem) k účastniti se (ned.): z. se deba…

zúčastňovati se

[s-ú- i zú-] (*zúčastnívati se) ned. k zúčastniti se; účastnit se (ned.): z. se schůzí, výstav, závo…