ňadro (†ňádro Čech, Vrchl. aj.), -a s., zprav. mn. ňadra, -der (3. ňadrům, 6. ňadrech, 7. ňadry) 1. ženské prsy, poprsí; řidč. prsa, hruď vůbec: vystouplé hroty ňader (Maj.); – srdéčko mu v ňadrech usedává (Ner.); zř. j. č. napojit vychudlým ňadrem (Baar); suchý kašel zachvěl mladíkovým ňadrem (Jir.); přen. na ňadrech přírody (Ner.) 2. místo pod šaty na prsou; záňadří; zast. útroby, nitro: schovat, zastrčit za ňadra; vyňal z ňader knížku (Kosm.); jiný (člověk) nosí ji (žalost a radost) za ňadry po celičký život (Něm.) zachovává v tajnosti; hřát hada za ňadry (na prsou) zahrnovat přízní někoho, kdo se ukáže jako falešný; zdrob. k 1 ňadérko, ňadýrko, -a s. (6. mn. -ách)