abažúr

, -u m. (z fr.) kniž. stínítko lampy: pestře pomalovaný a.

ambažúra

, -y ž. (z fr.) zast. hovor. 1. chuť, zvl. na pití; dobrá nálada: dnes mi nebere a.; měl a-u na pose…

angažmá

(ps. též engagement) neskl. s. (z fr.): smlouva o přijetí do uměleckého souboru divadla ap.; zaměstn…

angažovaný

příd. takový, kt. se angažuje: a. novinář; a-é umění zabývající se problémy současného života; neang…

angažovati

dok. i ned. (z fr.) 1. (koho kde, kam) zaměstnat, zaměstnávat jako uměleckou sílu, zř. i jinak: a. h…

až

přísl. a sp. I. přísl. 1. naznačuje místní n. časovou hranici n. míru, jíž bylo dosaženo n. jíž lze …

ažaž

(ps. též až až) přísl. 1. expr. přes míru; příliš mnoho; nazbyt, náramně, dost a dost: žena ošklivá …

ažiotáž

, -e ž. (z fr.) (v kapitalistickém systému) různé nekalé postupy na burze, kterými se působí na kurs…

ažura

[-úra], -y ž. (z fr.) druh výšivky, při níž se některé nitě z tkaniny vytahují a zbývající se obšíva…

ažurovací

[-žú-] příd. sloužící k ažurování: a. stroj

ažurovati

[-žú-] ned. (co) zdobit ažurou: a. prádlo; ažurované šaty ○ předp. vy-

baklažán

, patlažán, -u m. (6. j. -u) (z orient.) 1. rostlina (z příbuzenstva bramboru a rajčete) pěstovaná p…

bandažista

, bandážista, -y (1. mn. -é), bandážník, -a (6. mn. -cích) m. (bandážnice, -e ž.) výrobce bandáží; b…

bažanka

, -y ž. (2. mn. -nek) bylina s nenápadnými zelenými květy a eliptičnými listy, rostoucí v hájích a j…

bažant

, -a m. (z něm. driv. lat.) 1. lesní lovný pták příbuzný domácí slepici, u nás zdomácnělý; bažant ko…

bažantárna

, -y ž. (2. mn. -ren) komora pro umělý chov bažantů

bažantí

příd. k bažant: b. vejce, maso; b. slepice; b. hejno; b. hon na bažanty

bažantnice

, -e ž. část porostu vyhrazená pro chov bažantů

bažantnictví

, -í s. odvětví myslivosti zabývající se chovem a lovem bažantů

bažantník

, -a m. (6. mn. -cích) vedoucí myslivec v bažantnici

baže

přísl. ob. s významem přisvědčovacím; ba, ovšem, zajisté, ano, bezpochyby: "baže", přikývl; baže při…

bažení

, -í s. (po čem) dychtivá touha; dychtění: lidské b.; b. po moci, po bohatství; cíl všeho b.; v. též…

*bažilství

, -í s. dychtivá touha (Staš.)

bažina

, řidč. bařina, -y ž. místo s vlhkou, nepevnou, propadající se bahnitou půdou; močál: brodit se b-mi…

bažinatý

, řidč. bařinatý příd. vlhký, bahnitý, močálovitý; plný bažin: b-á půda; b-á krajina; → podst. bažin…

*bažiniště

, *bařiniště, -ě s. (2. mn. -šť) místo, kde jsou bažiny: vysoušení b-ť

bažinný

, řidč. bařinný příd. 1. k bažina, bařina: b-á flóra; b-é tůně; bot. borovice bažinná; starček bažin…

bažiti

ned. (3. mn. -í) (~; po kom, čem; †za čím; †čeho; s inf.) silně toužit; dychtit, prahnout: b. po dív…

baživý

příd. (po čem, †čeho) k bažiti; dychtivý, chtivý, žádostivý: b. cizinec; b. (po) zisku; → přísl. baž…

bažný

příd. zast. a nář. 1. (čeho, po čem) bažící, baživý, chtivý: b. (po) zisku 2. nář. žádostivý, mlsný;…

bezobsažný

[bes-o- i bezo-] (*bezobsahový) příd. jsoucí bez obsahu; prázdný, planý, nicotný, plytký, nevěcný: b…

Bláža

, -i ž. (j. 3., 6. -e, -i) dom. Blažena; → expr. zdrob. Blažka, Blážka, -y ž.

Blažej

, -e m. osobní jm. mužské

Blažena

, -y ž. osobní jm. ženské; → expr. zdrob. Blaženka, -y ž.; v. též Bláža, Blážka

blaženec

, -nce m. †1. blažený člověk (Arb.) 2. náb. člověk po smrti spasený, nebešťan

*blaženecký

příd. k blaženec: b-á rozkoš (Vrba)

blaženost

, -i ž. (*blaženství, -í s.) stav, pocit blaha, vrcholné štěstí; blaho, rozkoš: nevýslovná b.; tichá…

blažený

příd. 1. pociťující blaho, úplnou spokojenost, štěstí, přinášející je n. svědčící o nich ap.; blahý,…

blažiti

ned. (3. mn. -í) (koho) činit blaženým, působit blaho: blaží mě vědomí; vzpomínka blaží těší; — *bla…

blaživý

příd. k blažiti; blažící, blahý: b. pocit, klid; b-é vědomí; → přísl. blaživě; → podst. blaživost, -…

-blažovati

jen s předp.: o-, o- se

bratrovrah

, -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) vrah svého bratra: b. Kain; -vražda, -y ž. zavraždění bratra:

carovražda

, -y ž. zavraždění cara, atentát na cara

dlažba

, -y ž. (2. mn. -žeb) povrchový (zprav. kamenný) kryt veřejných cest n. prostranství; dláždění: sváž…

dlaždice

(nář. dlažice), -e ž. (2. mn. -ic) deska, zprav. kamenná n. keramická, určená na podlahy, k obkládán…

dlaždicový

příd. k dlaždice: d-á podlaha pokrytá dlaždicemi; biol. d. epitel; d. tvar buněk

dlaždič

, -e m. kdo se odborně zabývá dlážděním: d-i ulic

dlaždičkovati

ned. (co) obkládat dlaždičkami: d. koupelnu; dlaždičkovaný sál ○ předp. vy-

dlaždičský

příd. k dlaždič: d. dělník, mistr

dlaždičství

, -í s. řemeslo, zaměstnání a dř. též živnost dlaždiče

-dlažďovati

jen s předp.: pře-, vy-

dlažebné

, -ho s. (dř.) veřejný poplatek pro cizí vozidla (za užívání dlažby)

dlažební

příd. k dlažba; dláždicí: d. kostka, kámen

dlažice

, dlažička v. dlaždice

dlážka

I, dlažka, -y ž. (2. mn. -žek) 1. ob. dlaždice: kamenné dlážky v předsíni; nádvoří vyložené dlážkami…

dodlažďovati

ned. k dodlážditi

doražená

, -é ž. jen ve spoj. na doraženou na doražení, na dokončení: jako na d-ou proniknul za ním bolestný …

dosažitelný

příd. takový, jehož lze dosáhnout: d. cíl; d. roční výnos; d-é lidské mety; d-á kvóta; dílovedoucí m…

dosažný

příd. 1. zř. takový, jehož lze dosáhnout, dosažitelný; těl. d-é nářadí (např. hrazda, kruhy) kterého…

dotažek

, -žku m. lih. dokap

dotažná

, -é ž. odb. (v těsnopise) linka, k níž se dotahuje: horní, dolní d.

dotažnice

, -e ž. polygr. vodorovná čára, na níž písmař kreslí písmena

dovažek

, -žku m. (6. mn. -žcích) menší množství něčeho přidávané na dosažení plné n. žádoucí váhy: v dalším…

dovažovati

ned. k dovážiti

drátotažec

, -žce m. tech. slang. tažič drátu

dražba

, -y ž. (2. mn. -žeb) veřejný prodej tzv. přihazováním, přidáváním, kdy prodávanou věc získá ten, kd…

*dráždič

, *draždič, -e m. kdo dráždí, drážditel: přepjatosti dráždičů (Havl.); draždičové k surovostem (Jir.…

*drážditel

, *dražditel, -e m. kdo dráždí, dráždič, dráždil: pes se vrhl na dražditele (Třeb.); vtipný d. malom…

-dražďovati

jen s předp.: v. drážditi

dražé

(dř. ps. též dragée) neskl. s. (z fr.) cukrovinka n. lék oblého zploštělého tvaru s tuhou leštěnou p…

dražebna

, -y ž. (2. mn. -ben) místnost, kde se konají dražby: d. lidového soudu

dražební

(*dražebný) příd. dražby se týkající, v dražbě uskutečněný, k dražbě náležející: d. koupě, prodej; d…

dražebník

, -a m. (6. mn. -cích) dražitel: povinnosti a práva d-ů

dražista

, -y m. (1. mn. -é) odborník ve výrobě dražé

dražitel

, -e m. (dražitelka, -y ž.) osoba, kt. činí při dražbě nabídku, přihazuje: d. musí složit jistotu

dražiti

ned. (3. mn. -í) 1. (co; ~) prodávat n. kupovat v dražbě, přihazovat při dražbě; licitovat: d. veške…

-dražovati

jen s předp.: v. dražiti

důsažný

příd. kniž. mající značný dosah, vliv, váhu; závažný, významný, důležitý: historicky d-á slova; udál…

dvounažka

, -y ž. (2. mn. -žek) bot. suchý poltivý plod, dělící se na dvě jednosemenné nepukavé části (např. p…

etažér

, -u m. (*etažéra, -y ž.) (z fr.) stojan s přihrádkami; police: e. na knihy; → zdrob. etažérek, -rku…

flažolet

(dř. ps. též flageolet), -u m. (6. j. -u) (z fr.) hud. 1. malá zobcová flétna s rozsahem pikoly 2. t…

furažka

, -y ž. (2. mn. -žek) (v rus. prostředí) čepice se štítkem (často součástka uniformy): důstojnická f…

graždanka

, -y ž. (z rus.) ruské písmo upravené za Petra I. ze staré cyrilice, tehdy zv. občanské; graždanský

hažart

, hazart, -a m. nář. hanl. dítě, harant (Preis., Kosm.)

hlubokotažný

příd. tech. h. plech vhodný pro tažení do tvarů majících hloubku (např. při výrobě nádobí, karosérií…

-hromažďovati

jen s předp.: s- (nas-)

imažinismus

[-nyz-], -mu m. (z rus. driv. fr.) (na počátku 20. stol.) rus. literární směr zdůrazňující obraz jak…

imažinista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) stoupenec imažinismu; imažinistický [-ty-] příd.: i-é verše; i-á skupina b…

jedva

, jedvaže přísl. kniž. 1. sotva, stěží: políčka, kde se jedva s potahem otočíš (Drda); jedva znateln…

každičký

, každinký zájm. neurč. expr. každý: k-é slovo; k. z nás úplně všichni; k-é smítko i to nejmenší

každo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova každý jako s okolností vyjadřující …

*každodeníček

, -čku m. zápisník se záznamy o každém dnu, deník (Pal., Mach.)

každodenní

příd. každý den se vyskytující, objevující, opakující; denní: k. host, práce, vysílání, cvičení; k. …

*každoměsíční

příd.: k. hudební večer; → přísl. *každoměsíčně

každonedělní

příd.: k. výlet; → přísl. každonedělně

*každonoční

příd.: k. nálet; → přísl. *každonočně

každopádně

přísl. nespr. místo v každém případě, určitě, zcela jistě, rozhodně: k. přijdu

*každoranní

příd.: k. toaletní scéna (Čap.-Ch.)

každoroční

příd.: k. zvyk, povinnost, dovolená; → přísl. každoročně

každotýdenní

(*-týdní) příd.: k. ceremonie; k-dní kázání (Nov.); → přísl. *každotýdně

*každovečerní

příd.: k. partie šachů (Čech); → přísl. *každovečerně (Nov.)

každý

zájm. neurč. vymezovací (užívá se ho jen v j. č.; ve spoj. se jm. pomn. n. s výrazy obsahujícími čís…

†každýkoli

, †každýkoliv zájm. neurč. každý: při každékoli příležitosti (Svět.); každákoli práce (Krásn.)

kažmír

v. kašmír

kažulírovat

, kažulovat v. kašulírovat

kralovrah

, -a m. (mn. 1. -hové, -zi, 6. -zích) vrah krále; -vražda, -y ž. zavraždění krále; -vražedný příd. k…

lažírovat

ned. (z něm. driv. fr.) slang. expr. povolovat, ochabovat (v úsilí); lenošit: jak začne l., je se sp…

ledaže

sp. a přísl. I. sp. podřadicí (s významem omezovacím) leda II 1: je ticho, l. kanárek tíkne (K. Čap.…

Malaga

, -y ž. město ve Španělsku, známé vývozem vína; malagský (*malažský) příd.: m-é víno; — zpodst. *mal…

malažské

, malažský v. Malaga

manažer

, -a m. (z angl.) 1. (v buržoazní společnosti) obchodní vedoucí sportovních n. uměleckých podniků: m…

manažerismus

[-iz-], -mu m. ekon. (v kapit.) manažerský systém

matkovrah

, -a m. (6. mn. -zích) řidč. vrah vlastní matky (Sab., Lit. nov.); -vražda, -y ž. zavraždění vlastní…

menažérie

, -e ž. (z fr.) poněk. zast. zvěřinec: vyvolávač před m-í; žert. mít doma m-i chovat domácí zvířata …

menažérista

, -y m. (1. mn. -é) poněk. zast. majitel menažérie

*menažírovat

ned. (z fr. zákl.) poněk. zast. slang. jíst, stravovat se (v menáži) (Šrám.)

mrazený

, mražený příd. mrazením upravený, přivedený do zmrzlého stavu; zmrazený: mrazené (řidč. mražené) ov…

mražený

v. mrazený

nabažiti se

dok. (3. mn. -í) 1. (čeho, koho) ukojit touhu po něčem, po někom; nasytit se (přen.): nemohl se n. p…

nabažovati se

ned. k nabažiti se 1: n. se krajiny

nadpažbí

, -í s. voj. dřevěná část pušky kryjící svrchu hlaveň od horní objímky k hlavě pouzdra

nadpažek

, -žku m. (6. mn. -žcích) anat. zevní, vybíhající část lopatky

nadpaží

, -í s. část těla nad paží, rameno: náboj vnikl hluboko v n. (Šmil.)

nadpažkový

příd. k nadpažek: anat. výběžek n. nadpažek

nadpraží

, -í s. stav. konstrukce nad dveřním n. okenním otvorem: vchod s rovným n-m; klenuté n. okna

nádražácký

příd. ob. k nádražák: n-á čepice

nádražák

, -a m. ob. železničář zaměstnaný na nádraží; železničář vůbec

nádraží

, -í s. staniční budova a prostor u ní s potřebným zařízením pro železniční dopravu; železniční stan…

nádražní

příd. k nádraží: n. budova, hala, restaurace; n. zřízenci; — zpodst. nádražní, -ho m. žel. zaměstnan…

náhražka

, -y ž. (2. mn. -žek) (*náhražek, -žku m., 6. mn. -žcích) výrobek, kt. nahrazuje jiný a zprav. nemá …

náhražkový

příd. k náhražka: n-é suroviny; hitlerovské n-é hospodářství; → přísl. náhražkově; → podst. náhražko…

nakažlivina

, -y ž. nakažlivá látka; choroboplodný zárodek: voda obsahovala různé n-y

nakažlivý

příd. působící nákazu, chovající v sobě nákazu; infekční, sdělný, přenosný: n-á nemoc, choroba; přen…

nakažovati

, nakazovati ned. řidč. k nakaziti: jediná prašivá ovce nakazuje všechen ovčín (Wint.); pesimismus n…

*nápraží

, -í s. zápraží (Havl.)

napražiti

dok. (3. mn. -í) (co, při důrazu na množství čeho) upravit pražením (ve značném množství): n. kávu, …

náraží

, -í s. horn. náraziště

nashromažďovati

ned. k nashromážditi

nasmažiti

dok. (3. mn. -í) (co, při důrazu na množství čeho) ve větším množství usmažit: n. koblih

nasnažit se

dok. i ned. (3. mn. -í) vynaložit, vynakládat mnoho snažení (v. na- II): dost se nasnažil ○ předp. v…

nastražený

příd. 1. řidč. jsoucí ve střehu; pozorný: n-é oči (Maj.) 2. položený jako léčka: voj. n-á palba zahá…

nastražiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co nač; co komu; co) učinit, položit jako nástrahu, léčku; nalíčit, políčit: n.…

nástražný

, nástražní příd. odb. sloužící za nástrahu: voj. n-á mina; ryb. n-í rybka

nastražovat

ned. k nastražiti: n. léčky, úklady, překážky; – n. uši napínat, zbystřovat sluch; — nastražovati se…

nátažný

příd. nář. obtížný, namáhavý: kus n-é práce (Hol.)

nauvažovat se

dok. i ned. (o čem, o kom; ~) mnoho uvažovat o něčem (v. na- II)

navažovati

ned. k navážiti: n. mouku, cukr; – řidč. n. vodu ze studny; — navažovati se ned. k navážiti se: loďk…

navlažiti

dok. (3. mn. -í) (co, koho) navlhčit, namočit: n. (si) rty svlažit; zř. odpočinout si a n. se (Svět.…

navlažovati

ned. k navlažiti: n. rty; n. vyschlé hrdlo

nažádat se

dok. i ned. (oč; koho oč) hojně a opětovně žádat (v. na- II): co jsme se nažádali o dřevo; nažádal s…

nažalovat se

dok. i ned. (koho, 2. p.; na koho) hojně a opětovně žalovat (v. na- II): hodně se ho nažaloval u sou…

*nažátko

, -a s. expr. zcela chudý člověk (Ner.)

naždímat se

dok. i ned. (1. j. -ám) (čeho; ~) mnoho ždímat (v. na- II): co se prádla napere a naždímá

nažebrati

dok. (co, při důrazu na množství čeho) žebráním získat: všechno propil, co za den nažebral; nažebral…

nažebronit se

dok. i ned. (3. mn. -í) (~; koho, 2. p.) hojně a opětovně žebronit; přen. úpěnlivě, mnoho prosit (v.…

nažehliti

dok. (3. mn. -í) (co) žehlením upravit, pečlivě vyžehlit: n. šaty; nažehlené záclony; přen. hanl. je…

nažehlovati

ned. řidč. k nažehliti; žehlit: celé půldne nažehlovala sukně a blůzičky

naženiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co, při důrazu na množství čeho) vyženit: nažení nějaký tisíc (Rais); naženi…

nažertovat se

dok. i ned. natropit se mnoho žertů (v. na- II)

nažírati

ned. (co) řidč. 1. k nažrati: housenky nažíraly listy 2. trochu rozežírat, rozrušovat, leptat, rozkl…

nažiti

ned. (3. mn. -í) zř. zast. (co) obnažovat: tu prsa nažím — tu oběť vaše stojí (Vocel) ○ předp. ob-

nažíti

, nažnouti dok. (1. j. -žnu, rozk. -žni, min. -žal, trp. -žat, podst. -žetí, -žnutí, přech. min. -ža…

*nažít se

II dok. (1. j. -žiji, rozk. -žij, min. -žil, trp. -žit, přech. min. -živ) užít hodně života, dlouho …

naživit se

dok. i ned. (3. mn. -í) (koho, čeho) mnoho prostředků věnovat něčí obživě, dlouho někoho živit (v. n…

naživu

(†naživě Pal., Něm., Ner., Svět. aj.) (ps. též na živu, na živě) přísl. ve spoj. být, zůstat n. živ;…

nažka

, -y ž. (2. mn. -žek) bot. suchý nepukavý plod, zprav. jednosemenný (např. plod slunečnice, jasanu, …

nažloutlý

(*nažlutavělý Presl) příd. zbarvený do žluta, s nádechem do žluta; žlutavý: n-á barva, pleť; n-é zub…

nažloutnouti

dok. (min. -tl, podst. -tnutí) poněkud zežloutnout: listí nažloutlo a začalo opadávat

nažluklý

příd. poněkud žluklý: n-é máslo

nažluknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) řidč. poněkud zežluknout: máslo nažluklo

nažlutavělý

v. nažloutlý

nažlutiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -ť, trp. -těn, -cen) (co) učinit žlutým: n. stěnu, zeď, vajíčka

nažnouti

, nažnout se v. nažíti

-nažovati

jen s předp.: ob-

*nažranec

, -nce m. zhrub. přesycený člověk: kulturní n-i (Konr.)

nažrati

dok. (1. j. -žeru, trp. -žrán) řidč. (co) žraním poněkud porušit: ovoce nažrané od červů; — nažrati …

nažvanit

dok. (3. mn. -í) expr. (co, při důrazu na množství čeho) namluvit, napovídat, natlachat, nahovořit:

nažvástat

, nažvastat dok. expr. (co, při důrazu na množství čeho) namluvit, napovídat, nažvanit: nažvástal pl…

nažvatlat

dok. expr. (čeho) (zprav. o dětech) (žvatlavě) napovídat, namluvit: nažvatlá toho za den, až hlava b…

nažvýkati

dok. (co, při důrazu na množství čeho) sežvýkat: n. chlebové kůrky

nedosažitelný

(*nedosažný J. Čap., †nedosáhlý Mach.) příd. takový, jehož nelze dosáhnout; nedostižný: n-á výška ho…

nedotažený

příd. hovor. takový, kt. nebyl dotažen, dostatečně propracován: román myšlenkově n.; v práci je ješt…

nedovažek

, -žku m. (6. mn. -žcích) odb. množství chybějící do správné váhy

několikaženství

, -í s. soužití s několika ženami

nenažranec

, -nce m. zhrub. nenasytný člověk, nenasyta: dospívající kluk je n.; přen. pakáž měšťácká, n-i! (Hor…

nenažraný

příd. zhrub. nenasytný; chamtivý: n. sobec; → podst. nenažranost, -i ž.

neobsažný

příd. nemající obsah, podstatu; mnohomluvný, prázdný: n-é fráze; n. referát; → přísl. neobsažně; → p…

nevražiti

ned. (3. mn. -í) (na koho, co; *proti komu, čemu) nepřátelsky se k někomu, něčemu stavět; sočit (na …

*nevraživec

, -vce m. expr. nevraživý člověk: literární n. (Krásn.)

nevraživý

(†nevražný Klicp.) příd. nevražící, vyjadřující nevražení; nepřátelský, nepřející, nenávistný: n-í s…

nevyvážitelný

, nevyvažitelný (†nevyvážný Tyl, Čech) příd. 1. takový, kt. nemůže být ničím vyvážen: podívaná plate…

nezvážitelný

, nezvažitelný příd. takový, kt. nemůže být zvážen: n-á hmota; přen. kniž. nesmírný: n-é síly; n-á b…

oblažitel

v. oblažovatel

oblažiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) učinit blaženým; obšťastnit: dítě dovede o. své rodiče; práce obla…

oblažovatel

(*oblažitel Mach.), -e m. (oblažovatelka, -y ž.) kdo někoho oblažuje: o. dívek (Til.)

oblažovati

ned. k oblažiti 1, 2: vzpomínka na domov mě oblažovala; láska dítěte oblažuje; – expr. byl oblažován…

*obnaženec

, -nce m. obnažený člověk (Maj.)

obnažený

příd. 1. jsoucí bez oděvu; nahý; zbavený toho, co pokrývá, chrání; odkrytý, odhalený, holý: o-é tělo…

obnažitel

v. obnažovatel

obnažiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) zbavit oděvu, učinit nahým; zbavit toho, odstranit to, co něco pokrýv…

*obnažovatel

, *obnažitel, -e m. kdo něco obnažuje, činí zjevným: o-ovatel lidských duší (Mach.); o-itelé života

obnažovati

ned. k obnažiti: o. tělo, paže, krk; – o. hlavu; úsměv obnažoval krásné zuby; – kniž. o. mravní bídu…

obraženina

, -y ž. pohmoždění, zhmoždění, pohmožděné místo: obklad na o-u

obsažný

příd. bohatý co do obsahu, mnoho obsahující; hutný, důkladný: stručný, ale o. referát, projev; o-á s…

odpažiti

I dok. (3. mn. -í) (co) oddálit (paže) stranou od těla: nesla těžkou konev s druhou rukou daleko odp…

*odpažiti

II dok. (3. mn. -í) (co) oddělit pažením, přepážkou: jedna část světnice odpažena prkennou ohradou (…

†odpažnice

, -e ž. puška zadovka (Ner.)

*odpažovati

ned. k odpažiti I: cvičenci odpažovali (Kub.)

odražek

, -žku m. (6. mn. -žcích) v mincovnictví mince mimořádně ražená z jiného kovu

odražený

příd. takový, kt. byl odražen n. kt. se odrazil: o-é sluneční světlo; – o-á voda mírně vlažná, mírně…

odtažitý

(*odtaživý Tvorba, †odtažený Pal., Arb.) příd. poněk. zast. kniž. pomyslný, pojmový, abstraktní: o-á…

odtažný

příd. šach. o. šach vznikající tahem, který odkryje šachující figuru

odvažovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) odb. nádobka k přesnému odvažování malých množství

odvažovati

ned. k odvážiti: o. sůl; o. přesné dávky; – o. slova, činy

odvažovati se

ned. 1. k odvážiti se 1: o. se něco říci, podniknout; neodvažoval se na hlubinu; o. se všeho; odvažu…

odvlažiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) navlhčením uvolnit: papír se opatrně odvlaží a odstraní

odvlažovati

ned. řidč. k odvlažiti

opažení

(*opaží Hol.), -í s. poněk. zast. obložení něčeho, zprav. dveří; pažení: skoba v o. dveří; portál s …

opažiti

dok. (3. mn. -í) poněk. zast. (co) obložit (pažením): jizba je kolkolem opažena; hrobní skrýše dřevě…

opažovati

ned. k opažiti

opovažovati se

ned. k opovážiti se: opovažuji se tvrdit, že to není pravda; neopovažovala se na nic ptát; o. se těc…

opražiti

dok. (3. mn. -í) (co) na sucho trochu opálit, opéci: o. krupici, ovesné vločky, zeleninu, mouku; exp…

opražovati

ned. k opražiti: o. kukuřičné klasy

osmažiti

dok. (3. mn. -í) (co) po povrchu n. částečně usmažit: o. jitrničky; o. cibulku do růžova

Osoblaha

, -y ž. (6. j. -ze) město ve Slezsku; osoblažský příd.: o-žští občané

†ostražiti

, řidč. †ostrážiti (Preis. aj.) dok. (3. mn. -í) 1. (co) zajistit stráží: hrad posádkou tří set vojí…

ostražitý

příd. dávající bedlivý pozor na bezpečnost; opatrný, obezřelý, bdělý, bedlivý, pozorný: pes, o. hlíd…

†ostražný

příd. ostražitý: o. obmysl (Staš.)

otcovrah

(†otcevrah Mach.), -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) vrah vlastního otce; -vražda (†otcevražda Kli…

ovlažiti

(†obvlažiti Táb.) dok. (3. mn. -í) (co, koho) 1. vláhou osvěžit, občerstvit; svlažit: o. (si) rty, h…

ovlažovati

ned. k ovlažiti: déšť ovlažoval zemi; o. hrdlo vodou; o. se nápojem

pasažér

(†pasažír Ner.), -a m. (pasažérka, -y ž.) (z fr.) poněk. zast. cestující: p-ři ve vlacích, autobusec…

*pasažérstvo

, -a s. pasažéři, cestující (jako celek): p. třetí třídy (Čech)

patlažán

v. baklažán

pažba

, -y ž. (2. mn. -žeb) 1. dřevěná součást pušky ap. chránící s nadpažbím její kovové části: p. ručnic…

pažbiti

ned. (3. mn. -í) výr. (co) opatřovat pažbou: p. zbraň

paždí

, řidč. paží, -í s. (†paždě Třeb., †páždě Šmil., -ě ž.) horní část ruky s ramenem; rámě, paže: vzít,…

paždík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) stav. vodorovný trámec spojující svislé sloupky, např. u dveří, oke…

*paždní

příd. k paždí: p. otvory vesty (Sum.)

paže

(bás. páž Vrchl. aj.), -e ž., zř. s. (Jir.) celá lidská horní končetina; ruka; horní část její s ram…

pažení

, -í s. 1. ohrada n. přehrada, zprav. dřevěná, oddělující n. rozdělující prostoru: dřevěné p. brlení…

paží

v. paždí

pažina

, -y ž. horn., stav. prkno n. trámec k pažení

pažit

, -u m. (6. j. -u, -ě) (*pažit Svět., *pažiť Quis, Klost., -ti, -tě ž., nář. pažití, -í s., Svět.) m…

pažiti

ned. (3. mn. -í) (co) 1. řidč. pažením oddělovat; přepažovat: p. místnost příčkou; stůl pažil pokoj

-pažiti

jen s předp.: od-, před-, při-, roz-, u-, vz-, za-

pažitka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. cibulnatá rostlina s tenkými trubičkovitými listy; česnek pažitka (bot.) 2.…

pažitkový

příd. k pažitka: p. trs; p-á omáčka

*pažitnatý

příd. porostlý pažitem, travnatý: p-á místa (Něm.)

pažitový

příd. řidč. k pažit: p-á zeleň

paživot

, -a m. (6. j. -ě) nepravý, špatný život: p. v nedostatku (Maj.)

pažní

příd. k paže: anat. p. kost tvořící kostru paže; p. pletenec tvořený lopatkou a klíčkem

pažnice

, -e ž. tech. roura k zajištění otvoru vyvrtaného v sypké zemině (např. při vrtání sond)

-pažovati

I jen s předp.: v. pažiti

-pažovati

II jen s předp.: v. -pažiti

*pažravý

příd. (sloven.) žravý: p-é hitlerovské kobylky (Gottw.); p. kapitalismus (Drda)

pětipodlažový

, řidč. pětipodlažní příd.: stav. p. dům o pěti podlažích

podlahový

, podlažní (*podlažný) příd. k podlaha: p-ová, p-ní, p-ná (Hol.) prkna; p-ový vosk; p-ová plocha byt…

podlaží

, -í s. stav. část stavby omezená dvěma stropními konstrukcemi (např. patro, přízemí n. sklep): podz…

podlažina

, -y ž. stav. trám n. jiný prvek vozovky kladený zprav. na mostiny

podlažní

, podlažný v. podlahový

podlažový

příd. stav. k podlaží

podpaždník

v. podpažník, -u

podpaží

(*podpáží Šlej.), podpaždí, -í s. místo podpaží, kde se paže připojuje k trupu; podpažní jamka (anat…

podpažiti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) podepřít zeminu zespodu pažením

podpažní

(*podpážní Vrchl.) příd. jsoucí v podpaží: p. důlek; anat. p. jamka

†podpažník

(Čel.), †podpážník (Wint.), -a m. (6. mn. -cích) (podpážnice, -e ž., Wint.) oblíbenec, milec

podpažník

I, řidč. podpaždník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) hist. součást středověkého rytířského brnění kry…

*podpodlaží

, -í s. prostor pod podlahou (Poláč.)

*podpodlažní

příd. jsoucí pod podlahou: p. prostor (Šlej.)

*podpraží

, -í s. místo pod prahem (Hol.)

*podpražský

příd. jsoucí pod Prahou: p-á Vltava (Čap.-Ch.) tekoucí již za Prahou

podražcový

příd. k podražec 3: zool. pestrokřídlec p.

podražďovati

ned. řidč. k podrážditi: p. zvědavost, zájem, ctižádost; – p. divoké zvíře

podražec

, -žce m. 1. horn. pomocná stojka pod stropnicí 2. mysl. rám se sítí na chytání ptactva 3. bylina se…

podražiti

dok. (3. mn. -í) stát se poněkud dražším; zdražit: vejce v zimě podražila; zboží je lepší, ale nepod…

podražovati

ned. k podražiti: za války potraviny podražují

pokaždé

(ps. též po každé) přísl. v každém případě; vždy: přišel p. pozdě; střílel, ale p. chybil; p. v nedě…

†pokaždý

zájm. neurč. každý (op. žádný): p. držitel (Klicp.)

*pokaženec

, -nce m. zkažený člověk (Třeb.)

pokažený

příd. porušený (zprav. mravně); zkažený: p-é děvče; p-á řeč; → přísl. pokaženě: mluvili po česku, al…

poloobnažený

příd.: p-á těla horníků

poloražený

příd. jaz. p-á souhláska s artikulací jen zčásti raženou (např. c, č); polozávěrová, polosykavka

poobnažiti

dok. řidč. (co) trochu obnažit; poodkrýt, poodhalit: p. ramena

†popraží

, -í s. práh: na p. chrámu (Vocel)

poraženě

přísl. řidč. přemoženě, malomyslně, poraženecky: cítí p. (O. Schein.)

poraženec

, -nce m. (z rus.) 1. kdo se cítí předem poražen, malodušný člověk, slabošský ústupkář; kapitulant 1…

poraženecký

příd. k poraženec; kapitulantský, defétistický, ustrašenecký: p-á nálada; p-é řeči; → přísl. poražen…

poraženectví

, -í s. vlastnost poraženců, slabošské ústupkářství; kapitulantství, defétismus, ustrašenectví: je t…

†poražení

, -í s. porážka 3: p. vrahů (Tyl); v. též poraziti

poražený

, -ého m. kdo je poražen (v boji ap.): vítězové i p-í; v. též poraziti

potažený

v. potáhnouti

potažitý

v. potažný

†potažmo

, řidč. †potahmo přísl. 1. zprav. potahmo (na koho, co) se vztahem, se zřetelem, vzhledem k někomu, …

potažní

příd. souvisící se (zvířecím) potahem; potahový: p. práce, vozy; zeměd. p. nářadí zařízené na (zvíře…

potažník

, -a m. (6. mn. -cích) (v době roboty) poddaný povinný potažní robotou

potažný

(*potažitý) příd. 1. řidč. potažní: p-á (p-itá Baar) práce †2. relativní (Pal. aj.)

považovati

ned. 1. (koho, co za koho, co, †kým, čím) pokládat 3, mít 6: považovat vše za samozřejmé; považoval …

povlažiti

dok. (3. mn. -í) (co) trochu navlhčit, svlažit: vyválet bochníky a p. je vodou; p. hrdla (Klicp.) na…

povražditi

dok. (3. mn. -í) (koho, co) postupně n. hromadně pobít, zavraždit: (váleční zločinci) povraždili oby…

povyražení

, -í s. expr. zábava, rozptýlení: dopřát si p.; iron. to máme (s vámi) p.; → expr. zdrob. povyražení…

Praha

, -y ž. hlavní město Československé socialistické republiky; hlavní město Čech: založení Prahy; stov…

pravda

I, řidč. pravdaže (*pravdaž Čap.-Ch.) přísl. 1. vyjadřuje přisvědčování, souhlas s proneseným mínění…

pražácký

, pražáctví v. pražan-

pražádný

zájm. neurč. expr. vůbec žádný: nemá p. talent; není ho p-á škoda; to není p-m tajemstvím

Pražan

, Pražanka, Pražák, Pražačka v. Praha; — pražan, -a m. (1. mn. -é) hist. p-é příslušníci umírněnější…

pražanský

, pražácký příd. vlastní Pražanům, Pražákům: Neff je pražanštější (než Čapek-Chod) (Kultura); p-cká …

pražanství

, -í s. 1. též pražáctví (Bass) souhrn vlastností vyznačujících Pražany: z díla je patrné autorovo p…

Pražátko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) 1. zast. ob. expr. Pražan: vy jste P., viďte? (Klost.) 2. expr. pražs…

pražcovina

, -y ž. dřev. pražcové dříví

pražcový

příd. k pražec: dřev. p-é dříví na výrobu pražců, pražcovina; elektr. p. základ stožáru z pražců

pražec

I, -žce m. 1. vodorovně uložený trámec: pražce přes nejistou cestičku položené (Jir.); žel. nosný tr…

pražec

II, -žce m. zeměd. prahlý len

praženec

, -nce m. hut. pražená, spečená ruda: zinkový p.

*praženice

, -e ž. 1. expr. vedro, úpal (Rais) 2. nář. a sloven. smažená vajíčka (Něm.)

praženka

, -y ž. (2. mn. -nek) ob. pražená polévka: p. s chlebem

praženský

příd. řidč. kniž. prvotní ženský, od původu ženský, typicky ženský: p. pud; p-á koketnost

pražený

příd. upravený pražením: p-á káva; p. slad; p-á polévka jejíž hlavní přísadou je zápražka, v. též pr…

pražicí

příd. sloužící k pražení; tech. p. stroj, přístroj; hut. p. pec k pražení rudy; p. teplota

pražič

, -e m. (živ.) (pražička I, -y ž.) kdo je zaměstnán pražením něčeho: p. kávy; p. rudy; — pražič, -e

pražička

II, -y ž. (2. mn. -ček) pražič (neživ.)

pražírna

, -y ž. (2. mn. -ren) závod n. místnost, kde se něco praží: p. kávy, oříšků; p. rud

pražiti

ned. (3. mn. -í) 1. (co) prudkým žárem (zprav. za sucha) upravovat: p. kávu, slad; p. ovesné vločky;…

praživel

, -vlu m. (6. j. -u) kniž. prvotní, základní živel: p. žárný (Zey.) oheň; p. umění

praživý

příd. řidč. k pražiti 3; pražící, pálící, pálivý: p. žár jižního slunce (Staš.) palčivý

Pražka

v. Praha

pražma

I, -y ž. (2. mn. -žem) (z něm. zákl.) řidč. ryb. cejn veliký (zool.)

pražma

II, -y ž., řidč. pražmo, -a s. (6. j. -u) (kdysi) pražená obilná (zprav. ječná) zrna n. pražený hrác…

pražnec

, -žence m. nář. (v lid. bájesloví) čarodějný žnec užínající klasy (Něm., Baar)

pražný

příd. *1. pražící, praživý: p-é slunko (Kosm.) 2. hut. p-é plyny vznikající při pražení rudy

†Pražsko

, -a s. (6. j. -sku, †-ště) řidč. pražská oblast, pražský kraj (Pal. aj.)

pražský

příd. k Praha: p-é ulice; P. hrad; p-á předměstí; P-é předměstí, P-á brána (v někt. čes. městech) ku…

pražština

, -y ž. řidč. pražská mluva: zpěvavá p.; vulgární p.

prodražiti

dok. (3. mn. -í) (co) učinit dražším; zdražit: větší dovoz materiálu prodražil stavbu; — prodražiti …

prodražovati

, prodražovati se ned. k prodražiti, prodražiti se: dodatečné úpravy plánu prodražují stavbu; – stav…

prosmažiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. důkladně usmažit: p. řízek do měkka 2. smažením spotřebovat: p. hodně tuku

prosmažovati

ned. k prosmažiti

protažení

, -í s. 1. ozdoba vytvořená něčím protaženým: čepeček s p-m z růžové stuhy †2. průtah (Tomek); — v. …

protažený

příd. silně prodloužený; protáhlý 1: p-é návrší; p-á tvář; p. plamen kahance; → přísl. protaženě: p.…

protažn-

v. průtažn-

protizávaží

, -í s. tech. závaží sloužící k vyrovnání váhy pohybujícího se tělesa (např. klece, zdviže ap.); výv…

provažek

, -žku m. (6. mn. -žcích) ztráta při vážení zboží v maloobchodě

provlažiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) nasytit, naplnit vláhou n. teplem; zavlažit, proteplit 1, prohřát 1: deš…

provlažovati

ned. k provlažiti: vodotrysk provlažuje ovzduší; – slunce provlažuje čistý, chladný vzduch (R. Svob.…

průtažný

příd. souvisící s průtahem 1, 3: řidč. p-é manévrování (Tvorba) působící průtahy; jaz. p. přízvuk dr…

přeblažený

příd. kniž. velmi, nadmíru blažený: p. úsměv; p-é chvíle; → přísl. přeblaženě: p. žít; → podst. *pře…

předlažba

, -y ž. (2. mn. -žeb) stav. předláždění: p. ulice

předlažďovati

ned. k předlážditi: p. ulice

přednádraží

, -í s. 1. žel. část stanice s určenou funkcí (pro někt. druh dopravy, popř. pro posun a sestavu vla…

předpažiti

dok. (3. mn. -í) (co; ~) zdvihnout napjaté paže před sebe: předpažil ruce k sebeobraně (Herrm.); šel…

předpažmo

přísl. těl. s předpažením: dřep p.

předpažovati

ned. těl. k předpažiti

předpraží

, -í s. řidč. místo před prahem, zápraží: u p. vůz se zastavil (Něm.)

*předražďovati

ned. k předrážditi: p. něčí nervy

předražek

, -žku m. (6. mn. -žcích) práv. částka, kt. zbývá dlužníku z dražby po uspokojení věřitelů

předražitel

v. předražovatel

předražiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co) požádat za něco neúměrně vysokou cenu; přecenit: p. zboží; p. práci nadhodn…

předražovatel

řidč. předražitel, -e m. kdo předražuje: p-é zboží; potrestání p-ů

předražovati

ned. k předražiti 1: p. obilí

*přeostražitý

příd. velmi, nadmíru ostražitý: p-é oči (Vrba)

přepažditi

v. přepažiti 1

přepažení

, -í s. poněk. zast. 1. přepážka 1, pažení 1: dřevěné p. (Herrm.); skleněné p. (Mach.) 2. řidč. pros…

přepažiti

dok. (3. mn. -í) 1. (zř. zast. též přepažditi Ner.) (co) pažením rozdělit n. oddělit: p. předsíň pří…

přepažovati

ned. 1. k přepažiti: p. velkou místnost na dvě malé *2. (co) být umístěn napříč něčeho: (závora) pře…

přepražiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. znovu upražit: p. málo zhnědlou strouhanku 2. příliš upražit: p. kávu do če…

přepražovati

ned. k přepražiti

přesmažiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. příliš usmažit: p. housku, cibulku 2. částečně osmažit: p. jíšku

*přesmažovati

ned. k přesmažiti 1 (Wint.)

přetažený

příd. expr. 1. přepjatý; přehnaný: p. výkon; p. charakter postav 2. ob. expr. unavený, zvl. duševní …

převah

, -u m., převaž, -e (Boj.) ž. nář. druhá strana vrchu: z druhé strany na p-h (Šír)

převaž

v. převah

převažek

, -žku m. (6. mn. -žcích) pošt. váhový rozdíl, o kt. převyšuje zásilka předepsanou váhu

převažovati

(*převahovati Ner.) ned. k převážiti 1-3, 5: p. obilí; – hokyně převažovala, a pak se jí nedostávalo…

přidražiti

dok. (3. mn. -í) 1. poněkud stoupnout v ceně, stát se dražším; podražit, zdražit: za války všecko př…

*přidražovati

ned. k přidražiti: neos. dobytku hezky přidražuje (Hol.)

připažení

, -í s. těl. poloha napjatých paží u boku; v. též připažiti

připažiti

dok. (3. mn. -í) (co) těl. spustit paže k boku (do připažení); — ned. připažovati

přípažmo

přísl. těl. skrčit, pokrčit p. s připaženým záloktím

připažovati

ned. těl. k připažiti

připražiti

I dok. (3. mn. -í) (co, koho) poněkud příliš upražit, zpražit; připálit 1: zápach připražené jíšky; …

připražiti

II dok. (3. mn. -í) zast. hovor. (co) připojit ku Praze: obce připražené v r. 1920

připražovati

ned. k připražiti I: p. jíšku; — připražovati se ned. k připražiti se: řidč. expr. roh kopyt se přip…

přismažiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co) řidč. poněkud osmažit; připálit 1: p. kuře (Hál.); – expr. slunce ho přisma…

*přisražený

příd. trochu sražený: postava p-á k pravé straně (Řez.)

přitažlivost

, -i ž. 1. (též †přítažnost Ath.) vlastnost toho, co je přitažlivé: p. výstavy; ženská p.; síla p-i;…

přitažlivý

(†přítažný Sab.) příd. takový, kt. přitahuje, působí přitahující silou (op. odpudivý): p-á síla země…

přívažek

, -žku m. (6. mn. -žcích) přídavek, zvl. zboží; doplněk, nádavek vůbec: kupci dávají p-y (Staš.); –

ražba

, -y ž. (2. mn. -žeb) 1. (též *razba Mach.) ražení 1: r. grošů; ražbu vykonávají razicí stroje různý…

ražebna

, -y ž. (2. mn. -ben) závod, kde se razí štítky, znaky ap.

ražebné

, -ho s. (kdysi v mincovnictví) poplatek za ražbu mincí, plaket ap. (na soukromý účet)

ražební

(*ražebný) příd. týkající se ražení, ražby: r., r-ý (Šus.) poplatek; hist. práv. r. svoboda, právo p…

ražení

, -í s. 1. řidč. znak a nápis vyražený na mincích; ražba 2: rozeznat r. (na minci) (Zey.) 2. kniž. r…

ražený

příd. 1. vytvořený ražením: r-é peníze kovové; výr. r. papír s vytlačeným vzorem; r-é nálepky; – zas…

ražniči

, -čů m. mn. n. neskl. s. (ze srb.) kuch. malé kousky masa (růz. druhu) proložené cibulí, paprikou a…

ražný

, rážný příd. nář. prudký 1, bystrý 1, rychlý: studenti švarní, rážní (Heyd.); → přísl. ražno, rážno

†rozbažený

příd. takový, kt. se rozbažil, roztoužený 1: r-é city (Klicp.); v. též rozbažiti se

†rozbažiti se

dok. (3. mn. -í) (po čem) roztoužit se: r. se po vítězství (Klicp.)

rozblažiti

dok. (3. mn. -í) poněk. zast. kniž. (koho, 4. p.) učinit blaženým: rozblažil ji (dívku) vítr (Mach.)…

rozdražďovati

ned. k rozdrážditi: r. krocana; jeho klid ho rozdražďoval; – r. něčí obraznost; — rozdražďovati se n…

rozmlaždit

dok. nář. (koho, 4. p.) rozmlátit 1, rozbít 1: i s koňma (tě) rozmlaždíme (Herb.)

rozpažiti

dok. (3. mn. -í) (~; co) zdvihnout a roztáhnout napjaté paže do vodorovné polohy stranou; upažit (tě…

rozpažovati

ned. k rozpažiti

†rozsažitý

, †rozsažný příd. rozsáhlý: jeho duševní život stával se méně r-itým (Staš.); (velikost národa) neje…

roztažitelný

příd. takový, kt. se může roztáhnout, roztahovat: r-á hmota; lehce r-é cévy; r-á zřítelnice oka; → p…

roztažný

, roztaživý, roztažlivý (*roztažitý Hol.) příd. řidč. takový, kt. má schopnost se roztahovat: r-ná s…

rozvažný

příd. k rozvaha 3: úč. r. účet rozvaha 3 sestavená ve formě účtu a přímo navazující na účetní zápisy

rozvažovati

ned. k rozvážiti: r. čaj do sáčků; – (~; co, řidč. o čem) klidně, dlouho rozvažuje; r. situaci, o si…

rozvlažiti

dok. (3. mn. -í) (co) řidč. 1. poněkud ovlažit, učinit mírně teplým: r. vodu (Hol.) 2. ovlažováním u…

rozvlažovati

ned. řidč. k rozvlažiti; r. mléko; – r. ztuhlý olej; — *rozvlažovati se ned. k rozvlažiti se: mysl s…

rychlorazič

, -e m. horník používající rychloražení; rychlorazičský příd.: horn. r-á metoda; r-á úderka; r. kole…

samovrah

, -a (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (†samovražedník, -a, 6. mn. -cích, Havl., Ner., Svět., zř. zast.

Santiago

[-ty-á-], -a s. hl. město Chile; santiažský, santiagský příd.

sažit

ned. nář. 1. (~; na koho) sálat, žhnout: slunce saží 2. proudit 1, vanout (o chladu): (studeno) do s…

sebevrah

, -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (*sebevrahyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Čap.-Ch.) kdo spáchal …

shromaždiště

, shromáždiště, -ě s. (2. mn. -šť) místo pro shromažďování: řadit se na s-ích; náměstí je s-m celého…

shromažďovací

příd. určený k shromažďování: s. prostor; práv. svoboda, právo s. ústavou zaručené právo občanů schá…

shromažďovač

, -e m. (živ.) řidč. hromaditel, shromažďovatel: s. majetku, peněz

shromažďovatel

, řidč. shromážditel, -e m. kdo něco shromažďuje, shromáždil: s. sbírek, knih, starožitností

shromažďovati

, shromažďovati se (*shromážděti se, 3. mn. -ějí, Hál.) ned. k shromážditi, shromážditi se: s. kolem…

*slávybažný

příd. bažící po slávě, slávychtivý: diktátorské choutky v s-ch hlavách (Otč.)

smaženina

, -y, smaženice, -e ž., smaženec, -nce m. smažené jídlo: s. z vajec; houbová s.

smaženka

(nář. smažinka Pitt.), -y ž. (2. mn. -nek) 1. smažené jídlo, nejč. z kašovitého těsta: bramborová, v…

smažený

příd. takový, kt. byl osmažen: s-á houska, s. sýr; v. též smažiti

smažicí

příd. určený na smažení, sloužící k smažení: s. pánev

smažiti

ned. (3. mn. -í) (co) opékat v rozpáleném tuku (maso, sýr aj., často obalené v strouhané housce n. v…

-smažovati

jen s předp.: pře-, vy-, za-

*snaženec

, -nce m. snaživec: mladistvý s. (Čech)

snažení

(†snaženství Pal. aj.), -í s. snaha, úsilí: pokrokové s.; s. po svobodě; psych. úsilí dosáhnout urč.…

snaženlivý

v. snaživý

*snažil

, -a (1. mn. -ové), *snažitel, -e m. snaživec: kruh s-lů (Herrm.); nadaný s-tel (Hál.); → expr. zdro…

*snažilství

, -í s. přepjatá snaživost (Staš.)

snažiti se

(†snažiti Pal.) (3. mn. -í) (†snažovati se Jg.) ned. (~, oč, s inf.; aby...; *po čem Lit. l.; †k čem…

snaživec

, -vce m. snaživý člověk; horlivec 1: ctižádostivý s.

snaživý

(†snažlivý Svět., *snaženlivý Sab.) příd. k snažiti se; mající, projevující snahu; pilný 1, přičinli…

snažný

příd. poněk. kniž. 1. usilovný, naléhavý 2, horlivý 2: s-á prosba, žádost úpěnlivá; s-á činnost (K. …

snažovati se

v. snažiti se

sounažka

, -y ž. (2. mn. -žek) bot. plodenství složené ze dvou nažek

soupaž

přísl. těl. soupažně: ručkování s.

soupažný

příd. těl. prováděný současně oběma pažemi; → přísl. -pažně soupaž

-souvztažniti

, -souvztažňovati jen s předp.: u-

souvztažný

příd. kniž. jsoucí ve vzájemném vztahu s něčím, navzájem něčemu odpovídající: s. pojem, výraz korela…

spolupasažér

, -a m. poněk. zast. spolucestující (Klost.)

*sraženec

, -nce m. (neživ.) sraženina: s. krve (Drda); — *sraženec, -nce m. (živ.) expr. shrbený, křivý, sraž…

sražení

, -í s. poněk. zast. srážka 1-4: s. (vlaků) bylo namále (Havl.); – okamžik válečného s. (Podl.); – v…

sraženina

, -y ž. něco sraženého, hmota vzniklá sražením (ve význ. 5); sedlina: mléčná s. na stěnách lahví; ch…

sražený

příd. do výšky plně nevyvinutý, špatně rostlý; křivý 1 (zprav. v zádech), pokřivený 1; zešikmený, zk…

Staropražan

(1. mn. -é) (K. Čap.), ob. Staropražák (6. mn. -cích) (Bass), -a m. pražský starousedlík; obyvatel P…

staženina

, -y ž. tech. (ve slévárenství) dutina ve stěně odlitku vzniklá smrštěním (stažením) oceli při tuhnu…

stažený

příd. bot. s-á lata se zkrácenými postranními větévkami n. zkrácenými stopami klásků: s-á lata ovsa;…

stažitelný

příd. řidč. takový, kt. může být stažen, stahován: s-á střecha auta; fyziol. stažlivý: s-é vlákno sv…

stažlivý

příd. fyziol. stažitelný, kontraktibilní, smrštitelný: s-á vlákna svalová; → podst. stažlivost, -i ž…

strážiště

, stražiště, -ě s. (2. mn. -šť) archeol. místo, zprav. vyvýšené nad okolí, z kt. se střežilo: stráži…

strážiti

, řidč. stražiti ned. (3. mn. -í, rozk. straž) 1. kniž. a zast. (co; koho; ~) střežit, hlídat I 1: s…

-stražovati

jen s předp.: na-, na- se

střídnopaž

přísl. těl. (při prostných) tak, že střídavě cvičí jedna paže a druhá: pohyb s.; -pažný příd.

sufražetka

(2. mn. -tek) (*sufražeta Sova), -y ž. (z angl. driv. lat. zákl.) bojovnice za hlasovací, politická …

svažitý

(*svažnatý Jahn) příd. kniž. takový, kt. se svažuje; svažující se, svážný 1: s-á stráň (Otč.); s-é n…

svažnatý

v. svažitý

svážný

, řidč. svažný příd. 1. svažující se, skloněný, nakloněný 1: s-á ulička (K. Čap.); s-é střechy (Krás…

svažovati se

ned. k svážiti se 1; klesat 2, sklánět se 2, snižovat se, spadat 3 (nejč. v podobě svahu ve význ. 1)…

svlažiti

(též zvlažiti) dok. (3. mn. -í) 1. (co; koho) vláhou, vodou ap. osvěžit, občerstvit; zavlažit, ovlaž…

svlažovací

příd. určený, sloužící k svlažování: s. zařízení

svlažovač

, -e m. řidč. svlažovací zařízení: sbíječky se s-i

svlažovati

(též zvlažovati) ned. k svlažiti 1, 2: s. hrdlo; s. čelo; s. zpocené tělo; voda (potoků) svlažovala …

tažební

příd. týkající se tažení, tahu (ve význ. 3), losování: t. síň; t. listina s výsledky tahu

tažec

, -žce, tažeč, tažič, -e m. zaměstnanec pracující při tažení materiálu: t. drátu

tažeň

, -žně m. vin. letorost ponechaný při řezu révy k prodloužení plodonosného dřeva

tažení

, -í s. 1. výprava (zprav. vojenská): polní t.; vítězné válečné t.; křížové, křižácké t., přen. expr…

tažený

příd. 1. vyrobený vytahováním, tažením (ve význ. 1): t. závin z vytahovaného těsta; poněk. zast. vyn…

tažič

v. tažec

tažidlo

, -a s. (2. mn. -del) tech. nástroj na tažení

tažírenský

příd. k tažírna: t-á dílna; t-é práce

tažírna

, -y ž. (2. mn. -ren) dílna na zpracování kovů tažením (ve význ. 1): t. drátu, trubek

tažmo

přísl. tahem (ve význ. 7): přichází t. mnoho krajanů (Hál.) potulkou, vandrem

tažní

v. tažný

tažnice

, -e ž. 1. tech. spodní díl (matrice) tažidla n. protahovadla 2. nář. tažná kráva, tahounka 1 (Preis…

tažník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tech. vrchní díl (patrice) tažidla n. protahovadla

tažný

(†tažní Havl., Něm.) příd. 1. sloužící, určený k tahu (ve význ. 2); týkající se tahu (ve význ. 2): t…

trenažér

, -u m. odb. (z fr. zákl.) zařízení k výcviku řidičů, letců, kosmonautů ap.

trojtažka

(*tří- Lid. nov.), -y ž. (2. mn. -žek) šach. šachová úloha, v kt. má být dán mat třetím tahem; trojt…