aeromechanika

[-ny-], -y ž. fyz. nauka o rovnováze a pohybu plynů

Afgánec

, Afghánec, -nce m. obyvatel Afganistanu; Afganistan [-ny-], Afghánistán, -u m. (6. j. -ě, -u) stát …

afrikanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (afrikanistka, -y ž.) odborník v afrikanistice

afrikanistika

[-nysty-], -y ž. studijní a vědní obor zabývající se jazyky, literaturami, dějinami a národopisem af…

agrobotanik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) odborník v agrobotanice; agrobotanika, -y ž. odvětví bot…

amerikanisace

[-nyza-], amerikanizace, -e ž. poameričtění, poameričťování: a. přistěhovalců z Evropy; a. evropské …

amerikanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. souhrn znaků n. způsob života amerického prostředí, zejm. ve Spojenýc…

amerikanisovati

[-nyzo-], amerikanizovati ned. i dok. (koho, co) přizpůsobovat, přizpůsobit americkému rázu, prostře…

amerikanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (amerikanistka, -y ž.) odborník v amerikanistice

amerikanistika

[-nysty-], -y ž. studijní a vědní obor zabývající se jazykem, literaturou a dějinami Američanů

andromanie

[-ny-], -e ž. med. chorobná touha po mužích

anglikanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. anglikánství

anglikanisovati

[-nyzo-], anglikanizovati, anglisovati, anglizovati ned. i dok. (koho, co) poangličťovat, poangličti…

angloman

, -a m. kdo napodobuje zevnějškem i chováním Angličany, kdo si libuje ve všem anglickém; anglomanie

ani

sp. a částice I. sp. souřadicí slučuje v záp. větě dva n. i více větných členů stejné platnosti n. d…

anilin

[-nylín], anilín, -u m. (6. j. -u) (z arab. zákl.) chem. součást dehtu, základ umělých barviv; anili…

anilínka

[-ny-], -y ž. (2. mn. -nek) ob. závod na anilínové barvy

animace

[-ny-], -e ž. (z lat.) film. animování (ve význ. 3); animační příd.

animal

[-ny-], -a m. (1. mn. -ové) (z lat.) kniž. hanl. živočišný tvor; živočich: lidský a.

animalista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (z lat. zákl.) malíř zvířat

animalita

[-ny-], -y ž. (z lat.) živočišnost, smyslovost, pudovost, animálnost: lidská a.; upřímná a. dětí

animální

[-ny-] příd. (z lat.) 1. živočišný, smyslový, pudový: a. radost; mít a. choutky 2. živočišný (svým p…

animato

[-nymá-] přísl. (it.) hud. oživeně, živě

animátor

[-ny-], -a m. (z lat. zákl.) film. kdo animuje (ve význ. 3)

animírka

[-ny-], -y ž. (2. mn. -rek) (*animír, -a m.) (z něm. driv. fr.) placená síla k bavení hostí v nočníc…

*animírovati

[-ny-] ned. (z něm. driv. fr.) (koho) bavit

animisace

[-za-], animizace, -e ž. kniž. oduševnění, oduševňování: a. přírody (Sez.)

animismus

[-nymiz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) víra prvotních lidí, že přírodní jevy i věci jsou ov…

animo

[-ny-], -a s. (z it.) poněk. zast. dobrá nálada; zájem, chuť: tulácké a.; ztratit a.; mít (nemít), d…

animosita

[-ny-zi-], animozita, -y ž. (z lat.) kniž. zaujetí, nevole, nechuť, podrážděnost: osobní a. soků; a.…

animovaný

[-ny-] 1. příd. kniž. rozjařený, živý: a. společník; a-á zábava 2. film. a. film kt. vzniká snímáním…

animovati

[-ny-] ned. i dok. (z lat.) 1. kniž. (koho k čemu, pro co) získávat, získat zájem někoho o něco: a. …

anion

[-nyón], aniont [-nyo-], -tu m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. atom n. seskupení atomů s přebytkem …

aniž

sp. 1. podřadicí označuje zápor věty způsobové: poslouchá soustředěně, aniž sebou pohne; přišel, ani…

anorganický

[-ny-] příd. (z řec. zákl.) 1. takový, který není ústrojného původu; neústrojný (op. organický): a-á…

anorganik

[-nyk], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) odborník v anorganické chemii: chemik a.

anorganika

[-ny-], -y ž. chem. slang. anorganická chemie

arianismus

[-nyz-], -mu m. ariánské učení; ariánství

automechanik

[-nyk], -a m. (1. mn. -ci, -kové, 6. -cích) (automechanička, -y ž.) dělník vyučený automechanice; au…

babračka

, -y (2. mn. -ček), babranina, -y (2. mn. -in) ž. ob. expr. svízelná drobná práce n. její výsledek, …

balkanisace

[-nyza-], balkanizace, -e ž. zavádění, uplatňování balkánských poměrů v něčem, politické zneklidňová…

balkanismus

[-nyz-], -mu m. zvláštní balkánský rys, znak, hlavně jazykový

balkanisovati

[-nyzo-], balkanizovati ned. (koho, co) zavádět balkánské poměry, politicky rozněcovat, zneklidňovat

balkanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (balkanistka, -y ž.) odborník v balkanistice; balkanolog

balkanistika

[-nysty-], -y ž. balkanologie; balkanistický příd.

*balvaniště

, -ě s. (2. mn. -šť) místo plné balvanů

*balvaniti se

, *balvanovati se ned. seskupovat se v podobě balvanů: kouř se balvanoval (Hol.)

balvanitý

příd. 1. plný balvanů; balvanovitý: b-á stráň 2. připomínající balvan; balvanovitý: b-á skála; b. mr…

bani

citosl. nář. vyjadřuje volání na housata

banický

příd. (sloven.) k baník: b-á vzpoura

*banictvo

, -a s. hornictvo (Maj.)

banička

I, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zdrob. k baňka: skleněná b. 2. tech. kulička z žhavé skloviny vyfouknutá p…

banička

II v. baník

baník

, -a m. (6. mn. -cích) (banička, -y ž.) (sloven.) horník (Něm.); — Baník, -u m. název někt. sport. a…

banina

, -y ž. nář. husa (Kubín); → zdrob. baninka, -y ž.

baňka

, -y ž. (2. mn. -něk) 1. baňatá nádobka: hliněná b.; b. žárovky; destilovat látku v chemické baňce †…

beranice

, -e ž. 1. čepice z beraní kožišiny; každá huňatá čepice vůbec: granátníci v černých b-ích; mít b-i …

beranicí

příd. tech. sloužící k beranění: b. nářadí

*beranicový

příd. podobný beranici: b-á čepice

beranidlo

, -a s. (2. mn. -del) tech. stroj na zatloukání pilot a kůlů; beran (tech.): ruční, parní b.

beranidlový

příd. tech. k beranidlo: b-é rýpadlo

beranina

(nář. též baranina), -y ž. 1. skopové (beraní) maso: péci b-u 2. zápach po beranovi: b. z nich čiší

beranisko

, -a s. (2. mn. -sk, -sek) expr. beran, -a 1

beraniti

ned. (3. mn. -í) 1. tech. (co) zatloukat beranem: beranění pilot 2. expr. tvářit se zatvrzele; vzdor…

bezhraničný

příd. kniž. nemající n. neznající hranic; neomezený, nesmírný: b. prostor, čas; b-é nadšení; b-á upř…

biblioman

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (bibliomanka, -y ž.) vášnivý milovník knih; bibliomanie [-ny-], -e ž.; *bi…

biomechanika

[-ny-], -y ž. nauka o mechanických silách v živém ústrojí; biomechanický příd.; → přísl. biomechanic…

blafanina

, -y ž. zhrub. špatné jídlo, blaf

Blaník

, -u, -a m. (6. j. -u) hora v Čechách; blanický příd.: b-čtí rytíři (v pověsti), přen. ochránci náro…

-blaniti

jen s předp.: od-

blanitý

příd. bláně podobný, blanou vytvořený n. opatřený: b-á kůže; b-é křídlo; b. útvar; b. obal, anat. b.…

Blanka

, -y ž. osobní jm. ženské; → expr. zdrob. Blanička, -y ž.

bleptanina

, blebtanina, -y ž. ob. hanl. nechutné, zprav. rozvařené, řídké jídlo

blivanina

, -y ž. ob. hanl. odporný, zprav. rozvařený, řídký pokrm

blýskanice

, -e ž. ob. blýskání, časté blesky n. záblesky: b. šrapnelů (Olb.); b. mečů třpyt, lesk; přen. slavn…

bolzanismus

[-nyz-], -mu m. filosofický směr v duchu Bernarda Bolzana

bolzanista

[-ny-], -y (1. mn. -é), bolzanovec, -vce m. stoupenec bolzanismu: b. Jablonský; bolzanistický [-ty-]…

botanik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (botanička, -y ž.) 1. odborník v botanice: b. Presl *2.

botanika

[-ny-], -y ž. (z řec.) biologická nauka shrnující poznatky o rostlinstvu, rostlinopis, rostlinozpyt;…

botanisovati

[-nyzo-], botanizovati ned. sbírat n. pozorovat rostliny v přírodě, zabývat se botanikou ○ předp. za…

bouchanice

, -e ž. 1. ob. expr. střílení, řada úderů, výbuchů: b. děl 2. hanl. špatná, nemírná n. neuvážená stř…

*bouranice

, -e ž. stavení určené k zbourání, bouračka (Slád.)

bráhmanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. jedna z nejstarších etap ve vývoji indických náboženství; bráhmanské …

brachykranie

[-ny-], -e ž. antr. krátkolebost; brachykranní příd. antr. krátkolebý

Branibor

, -a m. (6. mn. -rech, †-řích) obyvatel Braniborska: B-ři v Čechách Smetanova opera; Braniborsko, -a…

Braník

, -a m. (6. j. -ku, -ce) část Prahy; branický příd.: b-é nádraží

†branitel

, -e m. obránce: b-é věže (Jir.)

brejchanice

, -e ž. nář. plískanice (Rais)

breptanina

, brebtanina, -y ž. ob. expr. breptavá řeč; brepty, žvásty; hatlanina

britaniko

[-ny-], -a s. (6. mn. -ách) druh doutníku: kouřit b-a

*brnkanice

, -e ž. zprav. hanl. neumělá, špatná hra na klavír ap.: poslouchat b-i (R. Svob.)

bublanina

, -y ž. 1. to, co bublá: b. v kotli 2. jemný moučník se zapečeným ovocem: třešňová b.

cachtanice

, -e ž. ob. expr. čvachtanice

camranina

, -y ž. vulg. camrání: nesouvislá c.

citátomanie

[-ny-], -e ž. hovor. hanl. záliba v uvádění citátů; nemírné užívání citátů z prací uznávaných autori…

cockerspaniel

v. kokršpaněl

cpanice

, -e ž. ob. expr., 1. nával, tlačenice: velká c. u východu; c. a šťouchanice ve vlaku 2. přílišné, n…

cuchanice

, -e, cuchanina, -y ž. ob. něco zcuchaného, zmuchlaného, neupraveného; chumáč (vlasů, slámy ap.): c-…

cupanina

, -y ž. rozcupované plátno užívané dříve na krytí ran a na obvazy; něco rozcupovaného, roztřepeného:…

*čistovanitý

příd. úplný, naprostý: č-á náhoda; → přísl. *čistovanitě: č. nahý (Wint.)

čmachtanice

v. čvachtanice

čmáranice

, -e, čmáranina, -y, řidč. čáranice, -e, čáranina, -y ž. zprav. hanl. soubor neumělých, nevzhledných…

čvachtanice

, čachtanice, řidč. čvachanice, -e, čvachtačka, -y (nář. čmachtanice, -e, Rais) ž. ob. řídké bláto, …

Daniel

[-ny- i -ni-], -a m. (Daniela, -y ž.) osobní jm.

-daniti

jen s předp.: z-

dehumanisace

[-nyza-], dehumanizace, -e ž. (z lat.) kniž. odlidšťování, odlidštění: d. dělníka ve výrobě; dehuman…

démonomanie

[-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) (v náb. primitivních národů) stav, při němž osoba sama sebe pokládá za …

desorganisace

[-zo-nyza-], dezorganizace, -e ž. (z fr.) porušení pořádku, organizace, disciplíny; zmatek, rozklad,…

desorganisátor

[-zo-nyzá-], dezorganizátor, -a m. kdo vyvolává, způsobuje, provádí dezorganizaci něčeho; rozvratník…

desorganisovaný

[-zo-nyzo-], dezorganizovaný příd. takový, kt. je dezorganizován: d-á výroba; d-á společnost (Šal.);…

desorganisovati

[-zo-nyzo-], dezorganizovati ned. i dok. (co) uvádět, uvést v dezorganizaci, v nepořádek, provádět, …

Diana

[dy-], -y ž. (v římské mytol.) bohyně měsíce a lovu; → příd. přivl. Dianin

dipsoman

[dy-], -a m. med. člověk stižený dipsomanií; -manie [-ny-], -e ž. (z lat. driv. řec.) med. periodick…

dlaň

, -ně ž. 1. vnitřní plocha ruky: měkká, mozolnatá d.; svírat předmět v dlani; položit hlavu do dlaní…

dlanito-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova dlanitý jako s její bližší okolnost…

dlanitodílný

příd. bot. d. list mající zářezy nejvýš do dvou třetin šířky čepele

dlanitoklaný

příd. bot. d. list mající zářezy nejvýš do poloviny šířky čepele

dlanitolaločný

příd. bot. d. list mající zářezy nejvýš do jedné třetiny šířky čepele

dlanitosečný

příd. bot. d. list mající zářezy skoro až k bázi čepele

dlanitožilný

příd. bot. d. list mající žilnatinu rozbíhající se paprskovitě od konce řapíku

dlanitý

příd. mající podobu dlaně: d-á křídla; bot. d. list; d-á žilnatina; → přísl. dlanitě: bot. list d. s…

dolichokranie

[-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) antr. dlouholebost; -kranní příd. dlouholebý: d. lebka

donchuanismus

[-nyz-], -mu m. donchuánství

*douanista

[duany-], -y m. (1. mn. -é) (z fr. zákl.) celník (Ner.)

dranice

, -e ž. ob. expr. (oč) nezřízený, divoký shon po něčem; dračka, tahanice, rvačka: velká d. o zboží; …

drápanice

, -e, drápanina, -y ž. expr. něco neúhledně, nedbale napsaného; škrábanice, mazanina: kdo má takovou…

drchačka

, drchanina, drchanka, -y, drchanice, řidč. drchlanice, -e ž. ob. něco zmuchlaného, obyč. zcuchaná, …

drchlanice

v. drchačka

dupanina

, -y ž. udupaná země: nebylo tu podlahy, pouze d. zle hrbolovitá (Rais)

*dvořaniti

ned. (3. mn. -í) (komu; u koho) být dvořanem: d. caru (Hol.); d. u krále

elektromechanik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (elektromechanička, -y ž.) pracovník ovládající dílensko…

erotoman

(1. mn. -i), řidč. erotomaniak [-ny-], -a (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) m. (-manka, -y ž.) kniž. oso…

éteromanie

[-ny-], etheromanie, -e ž. (z řec. zákl.) med. chorobná touha požívat éter; éterismus 2

fabianismus

[-nyz-], -mu m. reformistický socialismus hlásaný Fabiánskou společností; fabiánství

Fanuše

, -e, Fany neskl., ž. dom. Františka; → expr. zdrob. Fanuška, Fanynka, -y ž.; příd. přivl. Fanin, Fa…

ferokyanid

[-ny-], ferro-, -u m. (6. j. -u) chem. sloučenina železa, uhlíku, dusíku a někt. kovu: f. draselný (…

formančit

, formanit ned. (3. mn. -í) ob. (dř.) provozovat formanství: f. mezi Prahou a Vídní; v zimě formanil…

foukanice

, -e ž. obl. expr. větrné počasí; vánice: májové f. a plískanice (Rais); f., že není ani (k sousedům…

frankoman

, -a m. galoman; frankomanie [-ny-], -e ž. galomanie; frankomanský příd. galomanský

*frazeomanie

[-ny-], *fraziomanie, -e ž. záliba ve frázích, v prázdné, nabubřelé řeči, frazérství (Šal.)

galikanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. hist. snaha o samostatnost církve ve Francii (proti papeži)

galoman

, -a m. kdo napodobuje zevnějškem i chováním Francouze, kdo si libuje ve všem francouzském; frankoma…

galvanický

[-ny-] příd. fyz. g. proud stejnosměrný elektrický proud stálé intenzity, získávaný chemickou reakcí…

galvanisace

[-nyza-], galvanizace, -e ž. galvanizování 1. tech. elektrolytické pokovování 2. med. léčba galvanic…

galvanisér

[-nyzér], galvanizér, -a m. (galvanisérka, galvanizérka, -y ž.) kdo provádí galvanizaci; galvanisérs…

galvanismus

[-nyz-], -mu m. fyz. galvanická elektřina; nauka o ní

galvanisovati

[-nyzo-], galvanizovati, galvanovati dok. i ned. 1. tech. (co; ~) elektrolyticky pokovovat 2. jen ga…

galvanisovna

[-nyzo-], galvanizovna, řidč. galvanovna, -y ž. (2. mn. -ven) dílna, v níž se provádí galvanizace

geobotanik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) odborník v geobotanice; geobotanika, -y ž. nauka o vztah…

geomechanika

[-ny-], -y ž. nauka o rovnováze a pohybu tuhých těles; geomechanický příd.

germanisace

[-nyza-], germanizace, -e ž. (z lat. zákl.) poněmčování, poněmčení: josefínská g.; násilná g.; vlna …

germanisátor

[-nyzá-], germanizátor, -a m. kdo germanizuje; poněmčovatel: horlivý g.; germanisátorský, germanizát…

germanismus

[-nyz-], -mu m. (z lat. zákl.) 1. jaz. jazykový prvek přejatý do jiného jazyka z němčiny n. podle ně…

germanisovati

[-nyzo-], germanizovati ned. i dok. (z lat. zákl.) (koho, co; ~) poněmčovat, poněmčit: česká města b…

germanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (germanistka, -y ž.) odborník v germanistice

germanistika

[-nysty-], -y ž. (z lat. zákl.) studijní a vědní obor zabývající se jazykem, literaturou a historií …

germanium

[-mány-], -ia s. chem. kovový polovodivý prvek zn. Ge (nazv. podle Germánie); germaniový příd.

germanoman

, -a m. kdo napodobuje Němce, kdo si libuje ve všem německém; -manie [-ny-], -e ž. záliba, až nekrit…

gigantomanie

[-ny-], -e ž. (z řec.) kniž. chorobné velikášství

grafoman

, -a m. (z řec. zákl.) kdo je stižen grafomanií; psavec; -manie, -e ž. chorobná, přílišná psavost; -…

granit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) miner. žula: černý, červený g.; hlazený g.; přen. kniž. g. s…

granitit

[-nytyt], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) miner. odrůda žuly složená z živce, křemene a z biotitu

hádanice

, -e ž. expr. hádka, hádání (zprav. neplodné), spor: manželské, rodinné h.; politické, náboženské h.

Hana

, -y ž. osobní jm. ženské (pův. obměnou z Johanna); nář. Anna; → expr. zdrob. Hanička, Haninka, Hank…

haněti

(3. mn. -ějí, rozk. -ěj), haniti (3. mn. -í, rozk. haň) ned. (koho, co) projevovat nesouhlas s nedos…

Hanička

, Haninka v. Hana

hanitel

, -e m. kniž. kdo haní; hanobitel, tupitel

haniti

, hanívati v. haněti

hastrmanka

, -y (2. mn. -nek), řidč. hastrmančice, hastrmanice, -e ž. ob. hastrmanova žena

hatlanina

, -y ž. hanl. 1. zmatená míchanice, směsice; patlanina: h. čar a cifer; dostat k obědu odpornou h-u

hausmanit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) miner. čtverečný manganičitan manganatý (nazv. podle Johanna Ludwiga Hausma…

havranice

, -e ž. expr. k havran

hegelianismus

[-nyz-], hegelismus (dř. též -ism), -mu m. filosofie Hegelova n. jeho směru blízká; hegeliánství, he…

hejslovaniti

ned. (3. mn. -í) hanl. projevovat se jako hejslovan, okázale vlastenčit: laciné hejslovanění

hemikranie

[-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) med. záchvatovitá bolest jedné poloviny hlavy

hispanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (hispanistka, -y ž.) odborník v hispanistice

hispanistika

[-nysty-], -y ž. (z lat. zákl.) studijní a vědní obor zabývající se španělským jazykem, literaturou …

hrabaniště

, -ě s. (2. mn. -šť) zeměd. místo v kurníku, na něž se sypou plevy s částí krmiva, aby slepice mohly…

hranice

, -e ž. 1. narovnaná hromada něčeho, zprav. dříví: narovnat h-i; h. dříví, prken; zapálit h-i; Mistr…

*hraničák

, -u m. nář. hraniční znamení, mezník, hraničník: dub h. (A. Mrš.); — *hraničák, -a m. strážce hrani…

hraničář

, -e (†hraničár, -a) m. (hraničářka, -y ž.) 1. obyvatel pohraničí, hist. obyvatel bývalé Vojenské hr…

hraničářský

(†hraničárský, Ner.) příd. k hraničář: h. lid; h-á škola; h. prapor; h-čarský hejtman (Jir.)

hraničiti

ned. (3. mn. -í) 1. (s kým, s čím; nespr. nač) mít společné hranice, stýkat se hranicemi; sousedit:

†hraničkář

, -e m. příslušník pohraniční (finanční) stráže (Jir.)

hraniční

(†hraničný) příd. k hranice 1. tvořící hranici nějakého území; jsoucí na hranicích; pohraniční: h. č…

hraničník

, hranečník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) hraniční kámen n. vůbec předmět označující hranice (obec…

-hraničovati

jen s předp.: o-, roz-

*hranina

, -y ž. hranice 1: v širém poli na podolí plamenem hoří h. (Erb.)

hraniti

ned. (3. mn. -í) 1. (co) zpracovávat do hran, hrany na něčem ořezávat, osekávat: h. dříví, hranění k…

*hudrmanice

, *hudrmeznice, *hudrnice, -e ž. expr. hubatá, svárlivá, klepavá žena: hudrmanice a klepny z Haštals…

humanisace

[-nyza-], humanizace, -e ž. (z lat. zákl.) humanizování, zlidšťování, zlidštění: h. vzájemných vztah…

humanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) 1. společenské, vědecké a literární hnutí vzniklé ve 1…

humanisovati

[-nyzo-], humanizovati ned. i dok. (z lat. zákl.) (koho, co) zlidšťovat, zlidštit: h. lidskou společ…

humanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (humanistka -y ž.) 1. stoupenec humanismu 1, 2: Dante, průkopník h-u; stře…

humanistický

[-nysty-] příd. 1. k humanista; souvisící s humanismem: h-é uctívání, napodobování antiky; h-á úloha…

humanita

[-ny-], -y ž. (z lat.) láska k člověku; lidskost, lidství: pracovat v duchu h-y; myšlenky svobody, p…

*humanitarismus

[-ny-iz-] (dř. též -ism), -mu m. humanismus 2: Hugův h. (Šal.)

humanitární

[-ny-] příd. řidč. 1. k humanitě se vztahující: humanitní: h. filosofie Herderova 2. humanitní, duch…

humanitář

[-ny-], -e m. (humanitářka, -y ž.) stoupenec humanitní ideje: h. Jan Kollár; často hanl. liberalisti…

humanitářský

[-ny-] příd. k humanitář: romantické h-é sny; hanl. h-é fráze, přežitky vztahující se jen k zdánlivě…

humanitářství

[-ny-], -í s. hlásání humanitních idejí; humanitismus, humanismus 2: Hugovo romantické h.; často han…

humanitismus

[-nytyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) řidč. humanitářství, humanismus 2: Bolzano působil n…

humanitní

[-ny-] příd. 1. vztahující se k humanitě, směřující k ní: osvícenská filosofie h. 2. humánní, lidumi…

hydromechanika

[-ny-], -y ž. fyz. nauka o rovnováze a pohybu kapalin; hydromechanický příd.: h. tlak působený kapal…

hydromechanisace

[-nyza-], hydromechanizace, -e ž. tech. mechanické přemísťování zeminy pomocí řízeného silného proud…

*chranitel

, *chránitel, -e m. (*chranitelka, *chránitelka, -y ž.) kdo chrání, ochránce: ch-é republiky; ch-ky …

christianisace

[-ty-nyza-], christianizace, -e ž. (z řec. zákl.) kniž. pokřesťanšťování, pokřesťanštění: ch. pohans…

*christianismus

[-ty-nyz-], -mu m. (z lat. driv. řec. zákl.) kniž. křesťanství (Ner.)

chumlanice

(nář. chumtanice), -e ž. expr. chumel, změť, směsice: ch. těl; ch. hlasů; chumtanice trav (A. Mrš.)

indogermanistika

[-ny-ty-], -y ž. řidč. (podle německého úzu) indoevropeistika

*insanita

[-ny-], -y ž. (z lat.) kniž. nezdravý stav, nezdravost (Sova)

isokyanid

[-ny-], izokyanid, -u m. (6. j. -u) chem. izomerní sloučenina s kyanidem; izonitril

italianis-

v. též italis-

*italianissimus

[-ny-], -ma m. (1. mn. -ové) žert. (v 19. stol.) fanatický italský nacionalista, šovinista: terstští…

italianista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) 1. řidč. italista 2. stoupenec italianismu v umění, zvl. v hudbě

italisace

[-za-], italizace, italianisace [-ny-], italianizace, -e ž. poitalšťování, poitalštění: i. jihoslova…

italismus

[-iz-], italianismus [-nyz-], -mu m. 1. italský směr (obyč. v umění) n. jeho vliv: v operní hudbě pa…

italisovati

[-zo-], italizovati, italianisovati [-ny-], italianizovati ned. i dok. 1. (koho, co) provádět, prové…

Jan

(nář. Ján, Jano), -a m. (5. j. Jene, Jane) (Jana, -y ž.) osobní jm.: mistr J. Hus; o svatém Janě; Ja…

janičár

(†janičar, Koll., Čel., Pal., †jeničar Choch., †jenčar Jir.), -a m. (z maď. driv. tur.) člen bývalé …

Janíček

, Janička, Janík, Janinka v. Jan

japanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) odborník v japanistice

japanistika

[-nysty-], -y ž. studijní a vědní obor zabývající se japonským jazykem, literaturou a dějinami; japa…

japonisace

[-nyza-], japonizace, japanisace, japanizace, -e ž. japonizování: j. okupované země

japonismus

[-nyz-], japanismus, -mu m. 1. napodobení japonské umělecké techniky, japonských uměleckých námětů 2…

jasaní

, jasanoví, -í s., jasanina, -y ž. jasanový porost: mladé j-í; bujná j-ina

jemnomechanický

[-ny-] příd. týkající se jemné mechaniky: j. obor; j. soustruh; j-á výroba

†jemnostpán

, -a m. uctivé n. ponížené oslovení n. pojmenování (zprav.) kněze n. vůbec muže tzv. vyššího společe…

johanita

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) člen církevního rytířského řádu sv. Jana (řádu maltézského); maltán; johan…

kabanica

, -e, kabaně, -ě, kabanka (*kabaňka, Heyd.), -y ž. (z it.) nář. kabátec z domácího silného sukna: př…

kampanila

[-ny-], -y ž. (z it.) (v italském prostředí) zvonice stojící volně u kostela

kanibal

[-ny-], -a m. (1. mn. -ové) (ze špan. driv. indián.) lidojed, lidožrout: k-ové tichomořských ostrovů…

kanibalismus

[-ny-iz-], -mu m. (z indián. zákl.) lidojedství, lidožroutství, kanibalství: k. divochů; pstruzi jev…

kanibalský

, kanibalství v. kanibal

kanice

, kanička v. tkanice

kanimůra

, -y m. n. ž. expr. hlupák, vrták (nadávka ze jm. jap. admirála Kanimury z rusko-japonské války r. 1…

kanistr

v. kanystr

kanit

ned. nář. 1. slintat: (psí spřežení) kanilo z tlam (Řez.) 2. (kam) dělat kaňky, pokapávat: k. na stů…

*kanivý

příd. ke kaniti; kanící, slintavý; → přísl. *kanivě: k. odplivovat (Jir.)

kantianismus

v. kantismus

*kaplanit

ned. (3. mn. -í) ob. být kaplanem, kaplanovat (Rais)

karbanický

příd. ke karbaník: k-á vášeň; → přísl. karbanicky: k. si počínat

karbanictví

, -í s. vlastnost karbaníka; náruživé hraní karet; karban

karbaník

, -a m. (6. mn. -cích) (karbanice, -e ž.) náruživý hráč karet

karbaniti

ned. (3. mn. -í) náruživě hrát karty ○ předp. na-, na- se, pro-; → nás. karbanívati (o) bez předp.

kartesianismus

[-zi-nyz-], kartezianismus, (dř. též -ism), -mu m. filos. učení fr. filosofa a matematika René Desca…

kasanka

, kasaňka, -y, kasaňa, -ni, kasanice, -e ž. zast. a nář. 1. sukně pro malé děti, kt. sahá od krku až…

kecanice

, -e, kecanina, -y ž. ob. *1. expr. neladná směsice barev; špatný obraz; mazanice 2. zhrub. kecání:

klanečník

, klaničník (nář. klaničák), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) zeměd. řetěz spojující klanice u vozu; p…

klanice

, -e ž. zeměd. opěrná tyč nastrčená po straně vozu do oplenu a někdy nahoře spojená řetězem s protil…

klanicový

příd. ke klanice: k. vůz; k. řetěz klanečník

klaničník

v. klanečník

kleptoman

, -a m. (-manka, -y ž.) (z řec. zákl.) člověk stižený kleptomanií: léčit k-a; -manie [-ny-], -e ž. c…

kompanie

[-ny-] (dř. ps. též kompagnie), řidč. kumpanie, -e ž. (z fr.) 1. zast. voj. jednotka v síle roty (na…

konfucianismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. filosofická soustava čínského myslitele Konfucia z 6. – 5. stol. př. …

kopanice

, -e ž. 1. pole na horském svahu vzniklé vymýcením lesa, ručně zkopávané; kopanina: moravské a slove…

kopaničář

, -e (*kopaničár, -a, Maj.) m. (kopaničářka, *kopaničárka, Preis., -y ž.) obyvatel kopanic; pasekář:…

kopaničářský

(*kopaničárský) příd. ke kopaničář, Kopaničář: k-é nářečí; k-é obce; k-rský kraj (Pujm.)

kopaničářství

, -í s. primitivní způsob horského polního hospodaření na kopanicích s ručním zkypřováním půdy jedno…

kopanina

, -y ž. 1. kopanice 1: měli 16 měr k-in; strmé k-y 2. něco vykopaného, zprav. kamení, ruda: vzácné p…

kopanisko

, -a s. nář. kopanice 1 (Pech.)

kraniální

[-ny-] příd. (z řec.) anat. směřující k lebce; lebeční: k. konec kosti; k. lalok plicní

kranio-

[-ny-] (z řec.) první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova kranion lebka

kraniologie

, -e ž. nauka o lebkách (odvětví antropologie); kraniologický příd.: k-é měření

kraniometrie

, -e ž. antr. vyšetřování lebky měřením; kraniometrický příd.

kranioskopie

, -e ž. antr. zkoumání lebky popisnými metodami; kranioskopický příd.

kraniotomie

, -e ž. (z řec. zákl.) med. chirurgické otevření lebky, kraniotomický příd.

krhanice

, -e ž. nář. vysoká hliněná nádoba na mléko n. na smetanu (Svět.)

kristianisovati

[-tyanyzo-], kristianizovati ned. i dok. (z lat. zákl.) (koho, co) obracet, obrátit na křesťanství:

*krocanit se

ned. (3. mn. -í) expr. durdit se, zlobit se (Baar) ○ předp. na- se

kumpanie

, kumpaňon v. kompanie, kompaňon

kyanid

[-ny-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. sůl odvozená od kyanovodíku: k. draselný cyankáli; k. …

kyanidovati

[-ny-] ned. hut. získávat zlato a stříbro z rud alkalickými kyanidy

kyanisace

[-nyza-], kyanizace, -e ž. tech. kyanování I, II

kyanit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) miner. trojklonný křemičitan hlinitý

kyanovati

I, kyanisovati I [-nyzo-], kyanizovati I ned. (z řec. zákl.) tech. povrchově sytit ocel uhlíkem a du…

kyanovati

II, kyanisovati II [-nyzo-], kyanizovati II ned. tech. impregnovat dřevo chloridem rtuťnatým (nazv. …

*kyjanice

, -e ž. kyj: kovali sudlice, k. i meče (Jir.)

látanina

, -y ž. *1. expr. slátanina: netvárná l. (Herrm.) 2. tech. kousky preparované látky k látání punčoch

lítanice

, -e, lítačka, -y (2. mn. -ček) ž. 1. ob. expr. běhání, honička, shon: l. od rána do večera; tady by…

*litanický

[-ny-] příd. připomínající litanii: l. ohlas rýmu (Konr.)

litanie

[-ny-], -e ž. (z řec.) 1. círk. modlitba složená zprav. z dlouhé řady oslovení, uvedené knězem, a z …

litofanie

[-ny-], -e ž. ker. způsob vyrábění průhledných obrazů z porcelánu

loupanina

, loupenina, -y ž. les. lesní porost pěstovaný pro tříslovou kůru: dubová l.

luteranismus

[-nyz-], -mu m. řidč. luteránství

*luteranisovati

[-nyzo-] (Šus.), *luteranizovati, *luterovati (J. Vlč.) ned. být nakloněn luteránství, šířit luterán…

lžihumanismus

[-nyz-], -mu m. lživý, falešný, předstíraný humanismus; lžihumanistický [-ty-] příd.: l-á ideologie

mačkanice

, -e ž. ob. expr. tlačenice, nával: nepopsatelná m.; m. ve vlaku, u pokladny

†maďaromanie

[-ny-], -e ž. záliba, až nekritická, ve všem maďarském (Pal., Koll., Šaf.)

malthusianismus

[-tuzi-nyz-), malthuzianismus (dř. též -ism), -mu m. reakční politický a ekonomický směr (založený n…

manganičitý

příd. chem. označující sloučeniny čtyřmocného manganu: (nerostný) kysličník m. burel, pyroluzit

manganin

[-nýn], -u m. (6. j. -u) tech. odporová slitina mědi a manganu s přísadou niklu; manganinový příd.

manganistan

[-ny-], -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny manganisté: m. draselný jedovaté okysličovadlo v podobě …

manganistý

[-ny-] příd. chem. označující sloučeniny sedmimocného manganu: kyselina m-á

manganit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) miner. druh nerostu bohatý na mangan

maniak

[-ny-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (maniačka, -y ž.) (z řec.) člověk postižený mánií, podlé…

maniakální

[-ny-] (*maniakálný, Šlej., *manický, K. Čap.) příd. postižený mánií, mající ráz mánie: m. nemocný; …

-manie

[-ny-] (z řec. mania šílenství) druhá část složených slov vyjadřující vášnivé zaujetí pro to, co je …

manierismus

v. manýrismus

manifest

[-ny-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. veřejné slavnostní n. programové prohlášení, významný ústní…

manifestace

[-ny-], -e ž. (z lat.) 1. (čeho) projevování, projevení, osvědčování, osvědčení, projev (zprav. veře…

manifestant

[-ny-], -a m. (manifestantka, -y ž.) manifestující osoba: statisícový průvod m-ů

manifestní

[-ny-] příd. (z lat.) kniž. zjevný, zřejmý (op. skrytý, latentní): rozeznávat m. obsah od ukrytého s…

manifestovati

[-ny-] ned. i dok. (z lat.) 1. (co, co čím) dávat, dát (zprav. slavnostně) najevo; projevovat, proje…

manifik

(dř. ps. též magnifique [-nifik]) příd. (neskl.) (z fr.) zast. hovor. skvělý, znamenitý: husička byl…

manihot

[-ny-], -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. neevrop.) cizokrajná rostlina z příbuzenstva pryšců, poskytují…

manicheismus

[-ny-e-iz-] (dř. též -ism), -mu m. náboženské učení, založené ve 3. stol. n. l. v období krize otrok…

manichejec

[-ny-], -jce (*manichej, -e) m. vyznavač manicheismu; manichejský příd.: m-é náboženské učení; m. du…

manikér

[-ny-], -a m. (manikérka, manikýrka, -y ž.) (z fr.) kdo provádí manikúru: zaměstnání m-ů a m-ek v ka…

manikúra

[-ny-], manikýra, -y ž. (z fr.) 1. odborné pěstění rukou; výkony k tomu potřebné: dát si dělat m-u;

manikúrovati

[-ny-], manikýrovati ned. (~; koho, co) provádět manikýru: žena s manikúrovanými nehty

Manila

[-ny-], -y ž. město na Filipínách; manilský příd.: zbož. m-é konopí manila; — manila, -y ž. zbož. vl…

manina

, -y ž. nář. místo bez cest, neschůdné, bezcestí (Hol.); Na maninách ulice v Praze; Maniny (dř.) pom…

maniok

[-ny-], mandiok [-dy-], -u m., manioka, -y ž. (ze špan. n. port. driv. indián.) zbož. škrob z hlíz m…

manipul

[-ny-], -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. hist. starořímský vojenský oddíl (o 2 setninách) 2. círk. část …

manipulace

[-ny-], -e ž. (z lat. zákl.) 1. (s čím, *čím) zacházení s něčím, zejm. odborné n. složité; manipulov…

manipulant

[-ny-], -a m. (manipulantka, -y ž.) zaměstnanec vykonávající manipulaci s něčím: staniční m.; telefo…

manipulátor

[-ny-], -a m. (z lat. zákl.) 1. kouzelník s mimořádnou zručností rukou 2. publ. kdo manipuluje (ve v…

manipulovatelný

[-ny-] příd. takový, kterým může být manipulováno: (žebrové haly) jsou přenosné, snadno m-é; – publ.…

manipulovati

[-ny-] ned. (z lat.) (s čím; *čím) 1. zacházet s něčím, zejm. odborně: m. se signálním zařízením; m.…

manir-

v. manýr-

manismus

[mányz-], -mu m. (z lat. zákl.) náboženství založené na kultu mrtvých, zvl. předků; manistický [-ty-…

manit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z hebr. zákl.) chem. alkoholický cukr vyskytující se v rostlinách; jasanov…

-maniti

jen s předp.: pod-, vy-, vy- se

marškompanie

[-ny-], marškumpanie, -e, marškumpačka, marška, -y ž. (z něm. driv. fr.) zast. voj. slang. setnina o…

matlanina

, -y ž. ob. expr. nevzhledná, nejasná, nesrozumitelná směsice něčeho (např. jídlo, řeč); patlanina, …

mazanice

, -e ž. 1. hanl. mazanina 1: jeho obrazy jsou jen samé m.; ta tvoje m. se nedá přečíst 2. směs řezan…

mazanina

, -y ž. 1. hanl. špatný obraz; neúhledné, nedbalé písmo; špatná literární práce; mazanice 1: křiklav…

megaloman

, -a m. člověk trpící megalomanií; megamanie [-ny-], -e ž. velikášství, slavomam; megamanický [-ny-]…

mechanický

[-ny-] příd. (z řec.) 1. týkající se hmotné, tělesné, fyzické stránky: m-á síla; m. pohyb; m-é vlast…

mechanik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (z řec. zákl.) 1. (též mechanička, -y ž.) strojní zámečn…

mechanika

[-ny-], -y ž. (z řec.) 1. část fyziky pojednávající o rovnováze a pohybu hmoty, které jsou způsobová…

mechanisace

[-nyza-], mechanizace, -e ž. (z řec. zákl.) 1. nahrazování, nahrazení ruční práce prací vykonávanou …

mechanisátor

[-nyzá-], mechanizátor, -a m. (mechanisátorka, mechanizátorka, -y ž.) (z lat. zákl.) pracovník zavád…

mechanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) 1. ústrojí k přenášení n. přeměně pohybu; stroj (zprav…

mechanisovati

[-nyzo-], mechanizovati ned. i dok. (z řec. zákl.) (co) 1. provádět, provést mechanizaci (ve význ. 1…

mechanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) stoupenec filosofického mechanismu; mechanistický [-ty-] příd.: m. názor; …

mechaniz-

v. mechanis-

melanin

[-nýn], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. organické barvivo hnědé n. černé, zbarvující živočišné…

*meloman

, -a m. vášnivý milovník hudby; *melomanie, -e ž. vášnivá láska k hudbě (Čap.-Ch.)

mesianismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z hebr. zákl.) kniž. víra ve vykupitelské poslání, vykupitelství; me…

mesianista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (*mesianistka, -y ž.) stoupenec mesianismu: sociální m-é; polští m-é; m-ka…

metalorganický

[-ny-] příd. (z řec. zákl.) chem. m-á sloučenina organická látka obsahující v molekule kovový prvek …

mezanin

[-nýn i -nín] (dř. ps. mezzanin), -u m. (6. j. -u) (z it.) patro mezi přízemím a prvním patrem; čast…

mezistanice

, -e ž. stanice mezi stanicí počáteční a konečnou; mezilehlá stanice (žel.): m. lanové dráhy; ostrov…

mezistranický

příd. jsoucí, uskutečňovaný mezi stranami (zprav. politickými): m-á ujednání

mezzanin

v. mezanin

míchanice

, -e ž. ob. pestrá, nepřehledná, zmatená směsice; míchanina 2: m. hlasů; m. bez ladu a skladu

míchanina

, -y ž. ob. 1. něco smíchaného; směs, smíšenina: m. různého zboží; přen. m. dobra a zla 2. míchanice…

mikanit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) elektr. izolační hmota ze slídy a pojidla; mikanitový příd.

mikroorganismus

[-nyz-], -mu m. biol. nejmenší, jen mikroskopem viditelný organismus; mikrob: rozklad látek m-y; cho…

milostpaní

, -í ž. 1. (dř.) uctivé n. ponížené oslovení n. pojmenování ženy tzv. vyššího společenského postaven…

mimostranický

příd. 1. nenáležící k žádné politické straně: typický předválečný m. intelektuál 2. nenáležící ke ko…

*mohamedanismus

[-nyz-], -mu m. mohamedánství

monoman

, -a, monomaniak [-ny-], -a (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) m. kdo je stižen monomanií; monomanie, -e

montanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) odborník v montanistice; báňský odborník

montanistika

[-ny-ty-], -y ž. (z lat. zákl.) nauka o hornictví; montanistický příd. hornický, báňský: m-é učilišt…

morganismus

[-nyz-], -mu m. biol. směr v biologii, který rozvíjí mendelovskou teorii o dědičnosti (nazv. podle a…

morganista

[-ny-], -y (1. mn. -é), morganovec, -vce m. stoupenec morganismu; morganistický [-ty-], morganovský

motanice

, -e, řidč. motanina, -y ž. ob. zamotaná, spletená, popletená věc; spleť; směsice: m. obvazu; – m. c…

motomechanisace

[-nyza-], motomechanizace, -e ž. voj. budování motomechanizovaných jednotek: m. armády; motomechanis…

muchlanice

, -e, muchlanina, -y ž. ob. něco zmuchlaného, schumlaného; chumel, míchanice, motanice, směs, směsic…

nadhraniční

příd. psych. n. útlum kt. se dostavuje při velmi silných podrážděních

nadívanina

, nadívajna, -y ž. nář. bublanina; též krajové jídlo připomínající pečenou nádivku: pekáč s jablkovo…

nadstranický

příd. stojící, jsoucí mimo strany, nad stranami, často jen zdánlivě, formálně: n. postoj; n-é organi…

nadstranictví

, -í s. objektivní, nezaujatý, nadstranický postoj, stanovisko, často jen zdánlivě, formálně; nadstr…

nahanět se

(3. mn. -ějí), nahanit se (3. mn. -í) dok. i ned. (koho, čeho) pronést, pronášet mnoho hanění (v. na…

nahaniti se

v. nahaněti se

nakarbaniti

dok. (3. mn. -í) (co) karbanem získat: n. peníze; — nakarbanit se dok. i ned. mnoho se nahrát karet

*nakrocanit se

dok. (3. mn. -í) expr. rozdurdit se, rozzlobit se: dnes bude zle, selka se nakrocanila (Hál.)

nanic

přísl. 1. ob. nevolno, špatně (zvl. od žaludku): dělá se mu n. (od žaludku); přen. z takového jednán…

*nanicdobrý

příd. k ničemu se nehodící, ničemný (K. Čap.)

nanicovatý

(*nanicovitý Prav.) příd. ob. k ničemu nejsoucí; špatný, nedobrý, ničemný; nicotný, nehodnotný, chat…

Naninka

v. Nanynka

nanismus

[-nyz-], -mu m. (z řec. zákl.) biol., med. trpasličí vzrůst (op. gigantismus)

naorganisovat

[-nyzo-], naorganizovat dok. slang. (co) organizováním vyvolat, vytvořit: n. nadšení (Fuč.)

narkoman

, -a m. (z řec. zákl.) řidč. narkotik; -manie [-ny-], -e ž. med. chorobná touha po omamujících prost…

navulkanisovati

[-nyzo-], navulkanizovati dok. (co) tech. vulkanizováním připojit

nažvanit

dok. (3. mn. -í) expr. (co, při důrazu na množství čeho) namluvit, napovídat, natlachat, nahovořit:

nekromanie

[-ny-], -e ž. med. nekrofilie

Nemanice

, -ic m. pomn. jm. obce v Čechách; expr. ve spoj. rytíř (pán, občan ap.) z N-ic nemajetný, chudý člo…

neohumanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. liter. novohumanismus; neohumanista, -y m. (1. mn. -é) stoupenec neoh…

neovulkanický

[-ny-] příd. geol. týkající se sopečných jevů mladších geologických period: n-á hornina

neohraničitelný

příd. takový, kt. nemůže být ohraničen, nemající hranic; bezmezný, neomezený: n-á radost, síla, moc;…

neorganický

[-ny-] příd. 1. nezapadající do orgánu, organismu, celku, nemající náležitou spojitost; neústrojný, …

nepodmanitelný

příd. takový, kt. nemůže být podmaněn: n-á síla

nestranický

příd. neorganizovaný v politické straně, zejm. komunistické; bezpartijní: n-čtí pracovníci; n. tisk;…

nezachranitelný

příd. takový, kt. se nedá zachránit: n. život; n-é postavení; → přísl. nezachranitelně: n. ztracený

novohumanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. liter. kulturní proud 2. poloviny 18. stol., obnovující zájem o antic…

novomalthusián

[-tuzi-], novomalthuzián, -a, novomalthusiánec, novomalthuziánec, -nce (*novomalthusista, -y, 1. mn.…

novoromanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. archit. obnovený románský směr ve stavitelství; novorománský příd.: n…

nymfomanie

[-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) kniž. chorobná touha žen po mužích; -manický příd.; -manka, -y ž. (2. m…

*oceanida

[-ny-] (Vrchl.), *okeanida (Vrchl., Ner.), *oceanidka (Vrchl.), *okeanidka (Vrchl.) (2. mn. -dek), -…

odblaniti

(3. mn. -í), odblanovati dok. kuch. (co) zbavit blan: o. maso

*oddanica

, -e ž. (sloven.) zaslíbená dívka, nevěsta (Něm.)

odgermanisovati

[-nyzo-], odgermanizovati dok. (co, koho) zbavit německého rázu n. vlivu: o. veřejný život; úkol o. …

*odhraničiti

dok. (3. mn. -í) (co od čeho, koho) hranicemi oddělit (Rieger)

*odkřestanštiti

, *odkřesťaniti dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit křesťanského vlivu, smýšlení, rázu ap.: o. život;…

*odslovaniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit slovanského rázu: odslovaněné kraje (Šaf.)

odstranitelný

příd. takový, kt. může být odstraněn: nedostatky těžko o-é, neodstranitelné; práv. o-é vady (odevzda…

odstraniti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, *koho) dát stranou, pryč (zprav. něj. překážku, něco nepohodlného ap.); odk…

ohraničený

příd. řidč. vymezený; omezený: pole ohraničené kameny, cestou; o-á práva hostů (Kop.), – o-á duše št…

ohraničiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. oddělit hranicemi (kolem i uvnitř prostoru); omezit, vymezit: kraj je ohran…

ohraničovací

příd. řidč. sloužící, určený k ohraničování: o. snahy

ohraničovati

ned. k ohraničiti: ploty ohraničují cestu; přen. biologické druhy ohraničuje znak podobnosti (Ath.)

ohraniti

dok. (3. mn. -í, rozk. -hraň) 1. tech. (co) zpracovat do hran: o. plech; ohraněné dřevo *2. obroubit…

ochranitel

(*ochránitel), -e m. (ochranitelka, *ochránitelka, -y, †ochranitelkyně, -ě, Třeb., ž.) poněk. zast. …

ochranitelský

příd. poněk. zast. a řidč. k ochranitel, týkající se ochraňování: o-á záštita sousedů navzájem; o-é …

*ochranitelství

, -í s. činnost, jednání ochranitele: pod o-m koruny polské (Klicp.) pod ochranou

okopanina

, -y ž. zeměd. plodina pěstovaná pro hlízy n. kořeny, pro kt. se zkypřuje půda okopáváním n. oborává…

onanie

[-ny-], -e ž. (z něm.) ukájení pohlavního pudu na sobě samém (nazv. podle bibl. Onana, syna Judova);…

onanismus

[-nyz-], -mu m. onanování

onanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) kdo propadl onanii; masturbant

opioman

, -a m. (z řec. zákl.) požívač opia; opiofág; -manie [-ny-], -e ž. chorobné požívání opia

*oprýskanina

, -y ž. oprýskané místo (Čap.-Ch.)

oranice

, -e ž. zoraná půda, zorané pole: černá barva o-ic; hroudy o-ic

Oranienburg

[-ny-], -u m. (6. j. -u) město u Berlína s bývalým nacistickým koncentračním táborem; tento tábor; o…

oranina

, -y ž. řidč. oranice: mokrá o.

oraniště

, -ě (2. mn. -šť) (nář. oranisko, -a) s. zorané pole; oranice: brázdy o-šť; po o-sku leží noční zámr…

organický

[-ny-] příd. 1. souvisící s živočišným n. rostlinným orgánem n. s organismem; ústrojný (op. neorgani…

organik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) odborník v organické chemii: chemik o.

organika

[-ny-], -y ž. (z řec. zákl.) 1. vnitřní účelné ustrojení, skladba vzájemně se doplňující svými složk…

organisace

[-nyza-], organizace, -e ž. (z řec. zákl.) 1. účelné pořádání, uspořádání, řízení, správa; organizov…

organisátor

[-nyzá-], organizátor, -a m. (organisátorka, organizátorka, -y ž.) kdo něco organizuje n. dovede zor…

organismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) 1. soubor orgánů živočišného n. rostlinného těla; ústr…

organisovaný

[-nyzo-], organizovaný příd. 1. účelně uspořádaný k plnění určitých funkcí: o-á hmota; o. odpor prot…

organisovatelný

[-nyzo-], organizovatelný příd. kniž. takový, kt. může být organizován: nesnadno o-é rolnictvo; → po…

organisovati

[-nyzo-], organizovati ned. i dok. (z řec. zákl.) 1. (co) účelně pořádat, uspořádat k plnění urč. fu…

†organista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (z fr.) varhaník (Jir., Rais)

orkán

, -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. indián.) bouřlivá, zhoubná vichřice, prudký vichr: bouře propukajíc…

†ozbraniti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) ozbrojit: žoldnéři ozbranění sudlicemi (Klicp.)

*padanice

, -e ž. expr. sněžení: nebe bylo ještě jako pytel, ale p. přestala (Rais)

paganismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat.) kniž. pohanské nazírání na život; tendence v uměni hlásající…

paleobotanik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) odborník v paleobotanice; paleobotanika, -y ž. nauka o p…

panafrický

[pan-a-] příd. týkající se celé Afriky; souvisící s panafrikanismem: p-é problémy; – p-é hnutí; -afr…

panamerický

[pan-a-] příd. týkající se celé Ameriky (Severní i Jižní); souvisící s panamerikanismem: p-á konfere…

pangermán

, -a m. stoupenec pangermanismu; -germanismus [-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. reakční hnutí usilující…

paní

, -í ž. k pán 1. (za feud.) příslušnice nejvyšší šlechty, šlechtična: urozená p.; bílá p. (rožmbersk…

panic

, -e m. (mn. 1. -i, -ové) 1. (za feud.) jinoch, mládenec (zvl. z nejvyšší šlechty): hoch vyrostl v c…

†panice

, -e ž. panna, paní: andělsky čistá p. (Tyl); jasná p. královská (Něm.)

panický

příd. poněk. zast. panicům vlastní, pro panice příznačný: slib p-é čistoty (Jir.); ust. spoj. při li…

panický

I [-ny-] v. panika

panictví

, -í s. poněk. zast. panický stav: zachovat p.; slib věčného p.

paniček

v. panic

panička

, -y ž. (2. mn. -ček) zprav. hanl. paní, nejč. vdaná žena z buržoazních vrstev: důstojnické, úřednic…

*paničkovitý

příd. hanl. mající vzhled, chování paničky: p-á hostinská (Til.)

paničkovský

příd. hanl. řidč. paničkám vlastní, pro paničky příznačný, pro paničky vhodný: p-é řeči; p-é šaty (R…

paničkovství

, -í s. hanl. souhrn vlastností paniček: maloměšťácké p.

panidlo

, -a s. nář. hanl. poměštělá venkovská dívka: "p-a" — říkají jim sedláci (Mrš.)

panika

[-ny-], -y ž. (z fr. driv. řec.) náhlé a zprav. bezdůvodné hromadné zděšení, působící zmatek: p. vyv…

panikář

[-ny-], -e m. (panikářka, -y ž.) expr. kdo vyvolává, šíří paniku n. podléhá panice: hysteričtí p-i; …

panikařit

[-ny-] ned. (3. mn. -í) ob. expr. vyvolávat, šířit paniku: když lidé panikaří, jednají bez rozumu; š…

panikářský

[-ny-] příd. k panikář: p-é zprávy; p-á nálada; → přísl. panikářsky

panikářství

[-ny-], -í s. expr. vyvolávání, šíření paniky, stav vyvolaný panikou: válečné p.; čelit p.

panímanda

, panimanda, -y ž. ob. expr. zadnice: začal se chechtat, až se mu panímanda třásla (K. Čap.); ♦ sedě…

paninka

v. paní

†paninský

příd. pro paní vhodný, paním vlastní, pro paní příznačný: p-é šaty (Něm.); p-é povinnosti (Pfleg.)

panislámec

[pan-i-], -mce m. stoupenec panislámismu; -islámismus [-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (v 2. pol. 19. s…

papaninec

, -nce, papaninovec, -vce m. účastník výpravy sovětského badatele Ivana Dimitrijeviče Papanina na se…

patlanina

, -y, řidč. patlanice, -e ž. ob. expr. nevzhledná, zmatená, nesrozumitelná směsice něčeho (např. jíd…

pedestrianismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) zast. sport. chodecký sport

pianino

[-ný-], -a s. (6. j. -u, -ě) (z it.) menší klavír se strunami umístěnými svisle

pianissimo

[-nysi-] přísl. (it.) hud. velmi slabě, velmi tiše (zn. pp) (op. fortissimo): hrát, zpívat p.; — zpo…

pianista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (pianistka, -y ž.) klavírista; pianistický [-ty-] (*pianistský Krásn.) pří…

piplačka

(2. mn. -ček), řidč. piplanina, -y ž. ob. expr. piplavá práce n. její výsledek; nimračka, páračka, p…

plácanina

, -y, plácanice, -e ž. ob. expr. 1. jalové řeči; žvásty, tlachání: p-na plná hysterických výpadů na …

plani-

[-ny-] (z lat.) první část složených slov spojující část druhou s významem lat. slov planum rovina, …

planiglób

, -u m. (6. j. -u) zeměp. mapa zemské polokoule na kruhové ploše; planisféra

planigraf

, -u m. (6. j. -u) med. rentgenové zařízení pro hloubkové snímkování vnitřních orgánů ve vrstvách; t…