ablaut

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) jaz. střídání samohlásek v kmeni slova n. v společném základu slov příbu…

auto

, -a s. automobil: osobní, nákladní, sanitní a.; vojenské, pancéřové a.; rozhlasové, televizní a.; p…

auto-

I (z řec.) první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova autos sám, a to jak…

autobiograf

, -a m. (1. mn. -ové) zř. spisovatel autobiografie (Šal.); autobiografie, -e ž. vlastní životopis: z…

autobus

, -u m. (6. j. -u, -e) (z řec. + lat. zákl.) větší motorové vozidlo pro pravidelnou hromadnou doprav…

autocamping

[-kem-] (6. mn. -zích), autokempink (6. mn. -cích), -u m. (6. j. -u) 1. táboření při cestování motor…

autocensura

[-zúra], autocenzura, -y ž. cenzura, jíž autor podrobuje vlastní dílo

autodidakt

[-dy-], -a m. (z řec.) samouk; autodidaktický [-ty-] příd.: a-é omyly; a-á učebnice pro samouky

autodílna

, -y ž. slang. automobilová dílna

autodoprava

, -y ž. dopr. slang. automobilová doprava, doprava autem, autobusem; autodopravce, -e m. dopr. slang…

autodrom

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) 1. zkušební a závodní dráha pro motorová vozidla 2. zábavní podnik…

autodrožka

, -y ž. slang. automobilová drožka, taxametr: stanoviště a-žek; autodrožkový příd.; autodrožkář, -e

autoduše

, -e ž. nespr. místo duše pro automobily

autoelektrikář

, -e m. dopr. slang. zaměstnanec provádějící opravy elektrických instalací na motorových vozidlech

autogamie

, -e ž. (z řec. zákl.) bot. opylení vlastním pylem (v jednom květu); samosprašnost

autogaráž

, -e ž. dopr. slang. garáž (pro auta)

autograf

, -u m. (6. j. -u) 1. původní, vlastní rukopis; dílo napsané vlastní rukou: a. sv. Marka 2. vlastnor…

autogram

, -u m. (6. j. -u) vlastnoruční podpis autora; autograf

autogyra

, -y ž., autogyro, -a s. (z řec. zákl.) motorové letadlo těžší vzduchu, mající místo pevných křídel …

autochrom

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) (dř. užívaná) deska pro rastrový způsob barevné fotografie; autoch…

autochthon

, autochton, -a m. (z řec.) původní obyvatel; praobyvatel, domorodec; přen. starousedlík; autochthon…

autointoxikace

[-o-i-], -e ž. (z řec. + lat. zákl.) med. otrava organismu jedy vzniklými v těle (např. při urémii, …

autokar

, -u m. (6. j. -u) (z angl.) velký pohodlně vybavený vyhlídkový autobus se všemi sedadly napříč vozu…

autokatalysa

[-lýza], autokatalýza, -y ž. chem. chemická reakce, při níž má jeden z jejích produktů povahu kataly…

autokefalie

, -e, autokefalita, -y ž. (z řec. zákl.) círk. samostatnost; autokefální příd. círk. samostatný: a. …

autokempink

v. autocamping

autokláv

, -u m. (6. j. -u) (z řec. + lat. zákl.) tech. tlustostěnná tlaková nádoba vzduchotěsně uzavřená k z…

autoklub

, -u m. (6. j. -u) (dř.) společenský klub sdružující majitele automobilů a přátele motorismu

autokolona

, -y ž. kolona automobilů, skupina aut: sanitní a.; a. 45 vozů

autokosmetika

[-ty-], -y ž. 1. pečování o čistotu a povrchovou úpravu aut a motor. vozidel vůbec 2. slang. čisticí…

autokracie

, -e ž. (z řec.) samovláda; autokrat, -a m. (1. mn. -é, -i) (z řec.) samovládce: nelidový, nedemokra…

autokritik

[-tyk], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (z řec.) kdo kritizuje sám sebe, svou práci; sebekritik:…

automapa

, -y ž. silniční mapa pro automobilisty

automechanik

[-nyk], -a m. (1. mn. -ci, -kové, 6. -cích) (automechanička, -y ž.) dělník vyučený automechanice; au…

automobil

, -u m. (6. j. -u, -e) (z řec. + lat. zákl.) silniční motorové vozidlo s tepelným motorem, dvoustopé…

automontér

, -a m. (automontérka, -y ž.) dělník provádějící montáže automobilů, montér automobilů; automontérsk…

autonehoda

, -y ž. nespr. místo automobilová nehoda

autoolej

, -e m. nespr. místo olej pro auta

autooprava

, -y ž. slang. oprava auta; autoopravna, -y ž. slang. opravna aut

autooxidace

, -e ž. chem. chemická reakce, při níž je sloučenina oxidována vzdušným kyslíkem

autopark

, -u m. slang. automobilový park

autoplášť

, -tě m. nespr. místo plášť, pneumatika pro automobily

autoportrét

, -u m. (6. j. -u, -ě) vlastní portrét: namalovat, napsat svůj a.

autopošta

, -y ž. pojízdný příležitostný poštovní úřad: na výstavě funguje a.

autopotřeby

, -eb ž. mn. nespr. místo potřeby pro automobilisty

autoreferát

, -u m. (6. j. -u, -ě) vlastní referát o díle: místo spisu byl uveřejněn jen a.

autosalón

, -u m. (6. j. -ě, -u) (prodejní) výstava automobilů

autosémantický

[-ty-] příd. (z řec. zákl.) jaz. a-é slovo mající samo plný lexikální význam, plnovýznamové (op. syn…

autosoučástka

, -y ž. nespr. místo automobilová součástka

autosprávkárna

, -y ž. slang. správkárna aut

autostop

, -u m. (z angl. zákl.) slang. cestování auty, jejichž řidiči svezou z ochoty toho, kdo je na silnic…

autostráda

, -y ž. (z it.) široká silnice pro dálkové spoje; dálnice

autostylisace

[-za-], autostylizace, -e ž. podoba, do které autor stylizuje sám sebe v uměleckém díle: a. Petra Be…

autosugesce

, -e ž. namlouvání něčeho sám sobě; uvěření něčemu, co si člověk sám namluvil: podlehnout a-i; autos…

autoškola

, -y ž. slang. škola pro řidiče aut

autotaxi

neskl. s. řidč. nájemné auto s taxametrem, taxi

autotrofní

příd. biol. a. organismy vyživující se samostatně vytvářením ústrojných látek z neústrojných sloučen…

autoturistika

[-ty-], -y ž. cestování autem (rekreační i poznávací); autoturistický příd.

autotyp

, -u m. (6. j. -u) polygr. tisková deska, obvykle zinková n. měděná, s leptaným obrazem síťovým; aut…

autovakcína

, -y ž. med. očkovací látka připravená z baktérií získaných přímo z nemocného, který jimi má být očk…

autodafé

neskl. s. (z port.) okázalá poprava kacířů, nejč. upálením: inkvizice konala hrůzná a. pálení kacířů…

autogen

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) tech. slang. zařízení k svařování plamenem n. k řezání kyslíkem: s…

automat

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z řec. zákl.) 1. přístroj n. stroj, který koná samočinně prostřednictvím vni…

automatář

, -e m. slang. kdo seřizuje n. opravuje automat

automatčík

, -a m. (6. mn. -cích) (z rus.) voják ozbrojený samopalem; samopalník (voj.): sovětští a-ci; motoriz…

automatický

[-ty-] příd. (z řec.) samočinný, mechanický, mimovolný: a. stroj; a-á fréza; a. stav; a-é pohyby; na…

automatika

[-ty-], -y ž. 1. automatické zařízení, automatický systém: a. stroje; postup podle a-y 2. automatičn…

automatisace

[-tyza-], automatizace, -e ž. automatizování: a. pracovních procesů, výroby; jaz. a. výrazu, významu…

automatismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. automatická činnost, automatické jednání; automaticky pracující soust…

automatisovati

[-tyzo-], automatizovati ned. i dok. (co) činit, učinit něco automatickým, činit, učinit práci něčeh…

*automatní

příd. automatický (Ner.)

automatový

v. automat

autonomie

, -e ž. (z řec.) samospráva, svézákonnost: právo národů na a-i; kulturní a.; a. umění; autonomní v. …

autonomisace

[-za-], autonomizace, -e ž. (z řec. zákl.) udělení samosprávy; osamostatnění: boj za a-i Čechů v Rak…

autonomismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) politický směr, hnutí usilující o autonomii národnostní…

autonomista

, -y m. (1. mn. -é) stoupenec autonomismu: slovenští buržoazní a-é; autonomistický [-ty-] příd.: a. …

autonomní

příd. k autonomie; samosprávný, svézákonný: a. stát; Baškirská (Tatarská...) a. sovětská socialistic…

autopsie

, -e ž. (z řec.) kniž. vlastní zkušenost, vlastní poznání, vlastní názor: poznat, kreslit něco z a.

autor

(†auktor), -a m. (autorka, -y ž.) (z lat.) 1. původce, spisovatel literárního díla tvůrce uměleckého…

autorisace

[-za-], autorizace, -e ž. autorizování: a. překladu; úřední a.; autorisační, autorizační příd.: a. p…

autorisovaný

[-zo-], autorizovaný příd. 1. takový, který dostal úřední schválení, povolení k něj. činnosti: a. ús…

autorisovati

[-zo-], autorizovati ned. i dok. 1. (co, koho) úředně povolovat, povolit, schvalovat, schválit; (co,…

autorita

(†auktorita), -y ž. (z lat.) 1. všeobecně uznávaná vážnost, úcta, váha, moc; rozhodující vliv: otcov…

autoritář

, -e m. kdo příliš zdůrazňuje svou nebo cizí autoritu: ředitel úřadu byl tak trochu a.

autoritářský

příd. k autoritář: a. poměr, stát; → přísl. autoritářsky: a. si počínat

autoritářství

, -í s. přílišné zdůrazňování autority: a. církve; individualistické a.; odpor k a.; postavit se pro…

autoritativní

[-ty- i -tý-] příd. založený na autoritě, opírající se o autoritu; mající n. zdůrazňující autoritu; …

autorský

v. autor

autový

v. auto

elektroautomatický

[-ty-] příd. pracující automaticky pomocí elektřiny: e-á lednice; → přísl. elektroautomaticky: e. ch…

flauta

, -y ž. (z něm.) poněk. zast. flétna (hud.); → expr. zdrob. flautička, -y ž.; — flautový příd. poněk…

*flautovat

ned. poněk. zast. pískat na flétnu: přen. kos flautuje (Ner.)

knokautovati

(dř. ps. knockoutovati) dok. řidč. ned. sport. (koho, 4. p.) (v boxu) zvítězit nad soupeřem knokaute…

plnoautomat

, -u m. (6. j. -u, -ě) tech. automat provádějící samočinně všechny operace: pracovat na p-ech; plnoa…

poloautomat

, -u m. tech. automat provádějící samočinně některé operace; poloautomatický [-ty-] příd. polosamoči…

*pseudoautorita

, -y ž. nepravá, pochybná autorita: naše p-y (Ner.)

radioautografie

, -e ž. odb. fotografické zachycování drobnohledné struktury látky působením radioizotopů (vpravenýc…

skautovati

(zř. expr. skautit, 3. mn. -í, Fora, Bass) ned. pěstovat skauting

spoluautor

, -a m. (spoluautorka, -y ž.) kdo se společně s někým podílí na autorství něčeho; spolutvůrce: s. kn…

stereoautograf

, -u m. (6. j. -u) zeměměř. přístroj na převádění stereofotogrammetrických snímků na mapové zobrazen…

tauto-

(z řec.) první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova tautos týž, stejný, s…

tautologie

, -e ž. log. (v tradiční logice) vyjádření obsahu pojmu týmiž slovy n. podobnými; (v symbolické logi…

tautomer

, -u m. chem. fyzikálně a chemicky odlišná forma téže sloučeniny; tautomerie, -e ž. chem. jev, že se…

tautonymum

, -yma s. jaz. t-a různá slova s týmž významem příslušející k růz. jazykovým oblastem (např. truhlář…

tautosylabický

příd. jaz. t-é hlásky, skupiny hlásek náležející k téže slabice (např. -aj- v slově taj-ný na rozdíl…

zautomatisovati

(s-au-tyzo- i zau-), zautomatizovati dok. (co) k automatizovati (ned.): z. výrobní proces; z. telefo…

zautonomisovati

[s-au-zo- i zau-], zautonomizovati dok. řidč. (co) učinit autonomním; osamostatnit: zautonomisování …