bída, -y ž. (7. j. bídou, 2. mn. běd) 1. nedostatek životních potřeb; nouze: trpět bídu; upadnout do bídy; mít bídu s nouzí; vydat na pospas bídě; třít (nář. dřít) bídu žít, mít se špatně; nář. provdat se na bídu chudě 2. expr. chudý člověk, chudí lidé; chudina: veselá, úřednická b.; ty muzikantská bído! 3. (oč) nouze, nedostatek (čeho): b. o píci, o vodu, o peníze; o oběžníky b. není (iron.) je jich nad míru 4. (též mn. bědy) obtížný stav, nepříjemná situace, nesnáz, svízel, soužení, obtíž, útrapa: je to b.; přišla na něj b.; bědy války; přišla b. na kozáka (pořek.); s bídou se zachránit, něco sehnat ap. s námahou, těžce, sotva, stěží 5. expr. špatnost, zchátralost, ubohost: b. veřejného života; b. mravní, duševní