bezpodmínečný příd. jsoucí bez podmínky, bez výhrady; bezvýhradný, naprostý: b-á poslušnost, víra; b-á kapitulace; b-á potřeba (hovor.) nutná, nezbytná; b. trest nepodmíněný; — zpodst. *-podmínečno, -a s.: poznání b-a (K. Čap.); → přísl. -podmínečně: b. oddaný vlasti naprosto; uložit trest b. nepodmíněně; hovor. musíš b. přijít nutně, jistě; → podst. -podmínečnost, -i ž. nepodmíněnost