bitumen, -u, -inu m. (6. j. -u) (z lat.) geol. tekutá n. pevná uhlovodíková látka organického původu; živice; bitumenní, bituminosní [-óz-], bituminózní příd. obsahující bitumen; živičný: b. horniny, uhlí; bitumenový příd. živičný: b-á silnice