blázen, -zna m. 1. člověk duševně chorý; pomatenec: ubohý b.; zuřící b.; žert. tichý b. (o rybáři aj.) 2. ve spoj. jako blázen označuje velkou míru děje: dře, jede, směje se jako b. 3. zast. šašek: dvorní b.; dosud ve spoj. dělat ze sebe blázna chovat se tak, aby se ostatní smáli; mít někoho za blázna, za blázny, tropit si z někoho blázna, blázny dělat si z něho žerty 4. ob. expr. člověk nerozumný, pošetilý, bláhový; bláhovec, bloud, pošetilec; člověk potřeštěný, potrhlý; člověk pro něco přemrštěně horující: já b. (stará)!; nebuď blázen!; to bych byl b.; ty starý blázne!; expr. to jsem b.! to mi nejde do hlavy, to nechápu; je do toho, po tom (celý) b. horuje jen pro to; je do ní b. silně, slepě zamilován; b., kdo dává, větší, kdo nebere (pobídka n. odůvodnění k přijetí daru ap.); poněk. zast. blázni byli, kordy měli (poněkud povýšené n. ironické odmítání): zdrob. blázínek v. t.