blbý

příd. 1. mající vlastnosti blba n. svědčící o nich, duševně omezený; idiotský: b-é stvoření; b. pohl…

poloblbec

, -bce m. kdo je téměř blbec: postupně ztrácel paměť, stával se z něho p.; poloblbý příd.: p. výraz;…

zblbělý

příd. řidč. takový, kt. zblběl; zblblý 1, zpitomělý: úplně z. člověk (Sab.); → podst. *zblbělost, -i…

zblběti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se blbým (ve význ. 1, 2); zblbnout 1, 2: zblbělať a živoří v chorobinc…