blb, -a (1. mn. -ové), blbec, -bce m. 1. člověk s nevyvinutou n. silně porušenou n. otupělou duševní činností; idiot: výraz, počínání blba 2. zhrub. velký hlupák; pitomec, idiot: já b.!; expr. zdrob. blbeček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)