brom

[-ró-], bróm, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. jedovatý kapalný prvek ostrého pichlavého zápach…

bromičnan

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny bromičné

bromičný

příd. chem. označující sloučeniny pětimocného brómu

bromid

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. sůl kyseliny bromovodíkové: b. draselný

bromoform

, -u m. (6. j. -u) (z řec. + lat. zákl.) chem. brómovaný derivát uhlovodíku metanu, užívaný jako pří…

bromostříbrný

příd. fot. b. papír běžný fotografický papír

bromovati

[-ró-], brómovati ned. chem. (co) vnášet (do organické látky) bróm: b. uhlovodík

bromovodík

, -u m. (6. j. -u) chem. sloučenina brómu s vodíkem, ostře zapáchající plyn; -vodíkový příd.: kyseli…

†dobromluva

, -y ž. správná, pečlivá mluva: dbát d-y (Jir.)

dobromysl

, -i ž. vonná bylina s dřevnatým oddenkem a světle fialovými květy; bot. rod Origanum: d. obyčejná;

dobromyslný

příd. dobrácký, dobrosrdečný, dobrodušný: d. člověk; d-á tvář jevící dobráctví; d. humor; → přísl. d…

fibrom

[-óm], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) med. nádor skládající se z vaziva

ombrometr

, -u m. (z řec. zákl.) meteor. přístroj k měření množství spadlých srážek; srážkoměr; -metrie, -e ž.…

*stříbromechý

příd. bás. porostlý stříbrným mechem: střecha s-á (Nezv.)

stříbromodrý

příd. řidč. modrý do stříbrna: s. brokát; s-á obloha (R. Svob.)

teobromin

[-ín], theobromin, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem., lékár. alkaloid obsažený v semenech kakaov…

vibrometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj k měření vibrací

zdobromyslněti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se dobromyslným (Nor)