archipresbyter

, -a m. círk. arcikněz, arcipryšt

bedlobytka

, -y ž. (2. mn. -tek) moucha, jejíž larvy žijí v houbách: hřib prožraný b-mi; zool. rod Mycetophila:…

*bezezbytkový

příd. provedený beze zbytku, úplný, naprostý: b-é převtělení (Šal.)

blahobyt

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. dostatek n. nadbytek věcí potřebných k životu; bohatství, zámožnost, dobré…

blahobytný

příd. mající, prozrazující blahobyt: b. šosák; b-á tvář; b. dům, život; b. pocit pocit úplné spokoje…

byt

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. skupina místností v domě tvořící obývací, zprav. uzavřený celek; obydlí, p…

bytař

, -e m. slang. bytový zloděj

bytel

, -u m. (6. j. -u) nízká poléhavá rostlina s nitkovitými listy a nepatrnými kvítky; bot. rod Kochia:…

bytelný

příd. poněk. zast. 1. pevný, důkladný, trvanlivý: b. nábytek; b-é sukno; b-á práce řemeslnická 2. ex…

bytí

, -í s. jsoucnost, existence, žití, život: zápas o národní b.; bojovat o své b. a nebytí, svéráz čes…

bytná

v. bytný

†bytné

, -ho s. úplata za poskytnutí bytu, zvl. v podnájmu, nájemné: platit, zvýšit b.

bytněti

ned. (3. mn. -ějí) nabývat na objemu; mohutnět, zvětšovat se: řepný kořen bytněl; jazyk bytní a tuhn…

*bytnost

, -i ž. 1. kniž. jsoucnost, existence; podstata: samotná b. člověka; ztratit vědomí své b-i; žít cel…

-bytňovati

jen s předp.: z-

bytný

I příd. kniž. 1. podstatný, důležitý: b. význam bible; b-é síly života †2. skutečný, hmotný; důkladn…

*bytný

II příd. týkající se bytu, bytový: b. poměr (Čap.-Ch.)

bytný

, -ého m. (bytná, -é ž.) kdo pronajímá místnosti, zvl. do podnájmu

bytost

, -i ž. 1. tvor, osoba, stvoření: lidská, myslící b. člověk; živé b-i; b. kvetoucí krásy; tajemná, p…

bytostný

, řidč. bytostní příd. 1. k bytost: b. růst; b-á rovnováha, proměna člověka 2. kniž. podstatný, zákl…

bytovati

ned. 1. kniž. (kde) být ubytován; přebývat, bydlit, sídlit: b. v lese; vojsko bytuje dlouho v poli; …

bytovka

, -y ž. stav. a úř. slang. 1. bytová jednotka: snížit náklad na jednu b-u 2. obytný dům: stavba pane…

bytovné

, -ho s. výdaje za byt n. náhrada těchto výdajů: upravit b. a odlučné podle vyhlášky

bytový

příd. k byt: b. klíč; b-á jednotka byt; b-é doplňky; b-á otázka, kultura; b-é družstvo; b-á komise; …

bytůstka

v. bytost

†dobrobyt

, -u m. (6. j. -u) blahobyt: přispět k d-u obecnému (Něm.)

dobytčák

, -u m. dopr. slang. železniční dobytčí vůz

dobytče

, -te s. jednotlivý kus dobytka: hnát (vézt) d. na jatky; hledět tupě jako d.; → expr. zdrob. dobytč…

dobytčí

příd. vlastní dobytku: d. nemoc, nákaza, mor; d. sůl pro dobytek; d. trh, váhy, vozy na dobytek; d. …

*dobytčina

, -y ž. zápach dobytka: chlév zapáchal d-ou

dobytek

, -tka m. 1. (bez mn.) hospodářská zvířata, zejm. skot, ovce, kozy, vepři: chovat hovězí, vepřový d.…

dobytelný

v. dobytný

dobytkář

, -e m. (dř.) chovatel dobytka n. obchodník s ním

dobytkařit

ned. (3. mn. -í) ob. zabývat se chovem dobytka; (dř. též) obchodovat s dobytkem

dobytkářský

příd. k dobytkář: d-é družstvo; d. kraj

dobytkářství

, -í s. odborný chov dobytka

dobytný

, dobytelný příd. takový, jehož je možno dobýt: snadno d. hrad; práv. d-á pohledávka; → podst. dobyt…

†jednobytný

příd. náb. jsoucí jediné, stejné podstaty: Trojice j-á (Erb.); → podst. jednobytnost, -i ž.: j. přír…

jednobytový

příd.: j. domek obsahující jen jeden byt

nábytek

, -tku m. 1. přemísťovatelné předměty bytového zařízení: dubový, kovový n. †2. movitý majetek, jmění…

nábytkárna

, -y ž. (2. mn. -ren) 1. dílna n. továrna na výrobu nábytku 2. div. slang. skladiště divadelního náb…

nábytkář

, -e m. 1. truhlářský dělník pracující ve výrobě nábytku, dř. též výrobce n. prodavač nábytku: truhl…

nábytkářský

příd. k nábytkář: n. průmysl; n-á dílna; n-é družstvo

nábytkářství

, -í s. výroba nábytku: umělecké n.

nábytkový

příd. k nábytek: n-é dřevo na nábytek; n-á tkanina na potahování nábytku; n. vůz, automobil na stěho…

*nadbyt

přísl. mnoho, příliš, nadbytečně: místnost ne n. osvětlená (Jir.)

nadbyt

I, -u m. v. nadbytek

nadbytečný

příd. přesahující žádoucí n. potřebnou míru, počet; přebývající, přebytečný, zbytečný: n. luxus; n-é…

nadbytek

, -tku (6. mn. -tcích) (†nadbyt, -u, Pal.) m. více než dostatečné n. potřebné množství něčeho; přeby…

*nadbytkem

přísl. dodatečně: n. přidat (Čap.-Ch.)

nadbytný

příd. poněk. zast. přebytečný, zbytečný: šatu na těle jsem neměl n-ého (Ner.); n-é peníze; n. náklad…

nazbyt

přísl. 1. víc než dost, zbytečně mnoho; přebytečně, nadbytečně: nemít peněz, času n.; nebylo lidí n.…

nebytí

, -í s. (†nebyt, -u m., 6. j. -u) nejsoucnost, neexistence: bojovat o své bytí a n.; po trojletém n.…

nedobytný

(†nedobytelný, †nedobytý) příd. 1. takový, kt. není možno dobýt, bezpečný proti dobytí: n-á pevnost;…

†nenabytný

, †nenabytý příd. nenahraditelný: škoda nenabytná (Čel.); nenabytá (Pal.)

neodbyta

, -y m. i ž. (*neodbytec, -tce m., Třeb.) expr. neodbytný člověk, tvor: obtížný n.; já vám od té n-y…

neodbytný

(*neodbytelný Ner.) příd. takový, kt. nemůže být odbyt, jehož se nelze zbavit; dotěrný, dolézavý, vt…

*nezbyta

, -y m. expr. neodbytný člověk: slyš toho n-u (Krásn.)

nezbytí

, -í s. naprostá nutnost; nevyhnutelnost, nezbytnost: vidět n. ústupu; bylo n. vzdát se; v krajním n…

nezbytnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je nezbytné; nezbytí: n. jednoty; n. spolupráce; n. zřídit organizaci;…

nezbytný

příd. 1. takový, kt. nemůže chybět, naprosto nutný; potřebný, nevyhnutelný, nepostrádatelný: n-á slo…

†obyt

, -u m. (6. j. -u, -ě) obývání, bydlení, byt: mít o. (Jir.)

obytný

(*obytní Staš., *obytelný Kun.) příd. určený, sloužící k obývání; obývací: o-é stavení; o. dům, poko…

odbyt

, -u m. (6. j. -u) prodej (zboží); možnost prodeje: zvýšený o. průmyslových výrobků; rozšíření o-u; …

odbytář

, -e m. slang. odbytový referent

odbytiště

, -ě s. (2. mn. -šť) místo, kam lze prodávat zboží: hledat nová o.; ztratit o.

odbytné

, -ho s. náhrada v penězích, vyplacená jednou provždy, zprav. místo pravidelných platů: vyplatit vys…

odbytný

příd. *1. odbývavý, odpuzující, odmítavý: o. tón (V. Mrš.) 2. řidč. takový, kt. může být odbyt, jeho…

odbytový

příd. k odbyt: o-é trhy; o-á organizace; o-é středisko; o-é podmínky; o. referent; → přísl. odbytově

odbytý

příd. 1. jsoucí již k nepotřebě; překonaný, vyřízený: dávno o-é věci; o-é názory; o-á veličina 2. zb…

pobyt

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. setrvávání, přebývání (zprav. přechodné) na něj, místě: p. v sanatoriu; pr…

pobytek

, -tku m. (6. mn. -tcích) *1. pobyt 1: p-y v domě strýcově (Šim.) †2. obydlí, byt, příbytek: kněžnu …

pobytí

, -í s. †1. pobyt 1: v čas p. v Moskvě (Havl.) 2. též pobytka, -y ž. nář. návštěva, beseda; pobyt 3:…

*pobytiště

, -ě s. (2. mn. -šť) místo pobytu (Sez.)

pobytka

v. pobytí

pobytník

, -a m. (pobytnice, -e ž.) nář. návštěvník, host: po lavicích (v čeledníku) seděli p-ci (Staš.)

pobytový

příd. k pobyt: p-é možnosti pobytu

prabytost

, -i ž. kniž. prvotní, základní bytost: (v indickém náboženství) duše putuje z těla do těla a vrací …

prabytostný

příd. kniž. nejbytostnější, nejzákladnější: p-ápodstata (Staš.); p-á podzemní žíla (Maj.)

prazbytečný

příd. poněk. expr. zcela zbytečný: p-á otázka; p-á dřina; p-é oběžníky; → přísl. -zbytečně: p. se tr…

presbytář

v. presbyterium

presbyter

, -a m. (z řec.) círk. (v prvotní křesťanské církvi) kněz, někdy i biskup; (u evangelíků) starší; pr…

presbyterát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z řec.) círk. (v katol. církvi) třetí ze čtyř vyšších kněžských svěcení

presbyterián

, -a m. (z řec.) člen evangelické presbyterní církve; presbyteriánský příd.: p-á církev; p-ští kněží…

presbyterianismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. círk. presbyteriánství

presbyterium

[-té-], -ia s., presbytář, řidč. presbyteř, presbytéř, -e m. (z lat. driv. řec. zákl.) círk., archit…

presbyterstvo

, -a s. círk. (u evangelíků) rada starších; staršovstvo

prvobytný

příd. odb. a zast. prvotní 1, (pra-) původní: odb. p. (pospolný) řád; p-á společnost; zast. p-é sídl…

*přebyt

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. pobyt 1, přebývání: palác pro delší p. připraviti (Zey.) 2. přebytek (Rieg…

přebytečný

příd. přesahující předpokládanou žádoucí n. potřebnou míru, přebývající, zbytečný, nadbytečný: p-é z…

přebytek

, -tku m. (6. mn. -tcích) to, co přebývá (ve význ. 1), co je přebytečné; nadbytek, hojnost 1: p-y ze…

přebytkový

příd. k přebytek: p. materiál přebývající; peněž. p. rozpočet vykazující přebytek

příbytečné

, -ho s. veř. spr. (dř.) zvl. příplatek k platu zaměstnance na úhradu nájemného

příbytek

, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. byt 1; obydlí 1: uzavírat se ve svém p-u; – lidské p-y †2. přírůstek 1:…

příbytkový

příd. k příbytek: archeol. p-á jáma část obydlí pravěkého člověka

†samobyt

, -u m. (6. j. -u) (Koll.), †samobytí, -í s. (Čech) svébytnost; samobytný příd. poněk. zast. řidč. 1…

slanobytný

příd. bot. řidč. slanomilný: s-é rostliny

soubytí

, poněk. zast. spolubytí, -í s. (*soubyt, -u m., 6. j. -u, Klicp., Ath.) kniž. 1. současné bytí n. t…

soubytnost

, -i ž. řidč. kniž. koexistence, soubytí 1; v. též spolubytný

*soubytovati

ned. 1. koexistovat: dvě různé věci jsou spojeny svým bytím, soubytují spolu (Šal.) 2. bydlet, žít s…

spolubytí

v. soubytí

spolubytný

příd. zř. zast. souvislý, související: poměry líčily se jako všeobecné a s-é (Pal.); v. též soubytno…

*svébytí

, -í s., *svébyt (Pražák), -u m. (6. j. -u) samostatnost, svébytnost: o s-í vlastním pronikla nás (Č…

trojbytostný

příd. (v mytol.) existující ve třech bytostech: t-á Diana (Vrchl.)

tříbytový

, řidč. troj- příd.: t-á novostavba obsahující tři byty

úbyt

v. úbytek

úbytě

, -í ž. pomn. (†ubytí Staš., †úbytí Něm., -í s.) (zast. ob. též ou-) poněk. zast. (plicní) tuberkuló…

úbytek

, -tku (6. mn. -tcích) (*úbyt, -u, 6. j. -u, Her.) m. 1. ubytí, ubývání: ú. váhy, na váze pokles; ú.…

†úbytní

, †úbytný (zast. ob. též ou-) příd. k úbytě: koření kýchavé, oubytní (Baar) proti úbytím; oči lidí ú…

ubytovací

příd. sloužící k ubytování, týkající se ubytování: u. hostinec; u. kancelář; u. zařízení; u. možnost…

ubytování

, -í s. 1. pobyt 1: přechodné u. 2. řidč. zast. ubytovací místnost: (granátníci) ve svém u. pokojně …

ubytovatel

, -e m. (ubytovatelka, -y ž.) kdo se stará o něčí ubytování: u. brigádníků; u. výpravy; voj. (dř.) p…

*ubytovatelský

příd. k ubytovatel: u-á kancelář (Vanč.) ubytovací

ubytovati

dok. (koho, co kde) opatřit, poskytnout někomu obydlí, byt, útulek ap., zprav. k dočasnému pobytu: u…

ubytovávati

, ubytovávati se ned. k ubytovati, ubytovati se: u. výletníky v stanech; – u. se na léto v chatách

ubytovna

, -y ž. (2. mn. -ven) zařízení sloužící k ubytování, zprav. dočasnému, hromadnému ap.: brigádnická, …

*věčnobytný

příd. bás. mající věčné bytí, věčně existující: v-é témě (Mácha)

*věkobylý

, *věkobytný (Mácha) příd. bás. věkovitý 1: moře v-lé (Zey.)

†všudybytný

příd. všudypřítomný: bůh jest v. (Koll.); v-é mlhy (Jes.); → přísl. †všudybytně (Podl.); → podst. †v…

†výbytek

, -tku (6. mn. -tcích) (*výbyt, -u, 6. j. -u, Sab., Šír) m. 1. přebytek, nadbytek: v., celých patnác…

vybytí

, -í s. zast. ob. výbava 1, věno 1: dostane z domova v. (Baar); spořiti dceři na věno a v. (Vrba); v…

†výbytné

, -ho s., †výbytná, -é ž. výbava 1, věno 1: dvacet tisíc v-ého (Herrm.); přinesl (jsem) si peníze ta…

výdobytek

, -tku m. (6. mn. -tcích) (ze sloven.) publ. vymoženost, výsledek: v-y revoluce; přisvojovat si v-y …

†vydobytel

, -e m. dobyvatel 1: v. města (Tomek)

zblahobytněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se blahobytným: zbohatl a zblahobytněl

†zbyt

, -u m. (6. j. -u) 1. zbytek 1 (Hál.) 2. nadbytek (Slád.)

*zbytečník

, -a m. (6. mn. -cích) zbytečný člověk (Ner.)

zbytečnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je zbytečné: z. práce; z. obav; zast. roh z-i (Purkyně) hojnosti; – z.…

zbytečný

příd. 1. takový, kt. není potřebný, bez něhož je možno se obejít; nepotřebný: vyřadit z-é nářadí; ne…

zbytek

, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. to, co zbylo (ve význ. 1) n. zbývá, zbylá část; ostatek 1: sníst z. chl…

zbytí

, -í s. kniž., zprav. jen ve spoj. neos. není (nebylo) z. není (nebylo) vyhnutí: není z., musí už jí…

zbytkař

, -e m. (zbytkařka, -y ž.) slang. (dř.) majitel zbytkového statku: bohatí z-i

zbytkařský

příd. slang. (dř.) k zbytkař: z-é podniky

zbytkový

příd. k zbytek 1: (dř.) z. statek (po 1. svět. válce) vzniklý při pozemkové reformě jako zbytek z pa…

zbytnělý

příd. takový, kt. zbytněl; (silně) zvětšený: zř. hospodský z-ch lalůčků (Pujm.); přen. z. správní ap…

zbytněti

dok. (3. mn. -ějí) k bytněti: zbytněla mu dolní čelist (Poláč.); přen. město zbytnělo (M. Krat.); zb…

zbytňovati

ned. k zbytněti; bytnět: nemocné svaly zbytňují; přen. zbytňování aparátu; med. zbytňování žláz hype…

zbytný

příd. 1. zř. a odb. takový, kt. není nutný, nezbytný; postradatelný: zř. kultura není statek z. (E. …

znovudobytí

, -í s. opětné dobytí (ve význ. 1, 2): z. ztraceného území; – z. důvěry

znovunabytí

, -í s. kniž. a publ. opětné nabytí (ve význ. 1): z. zdraví; z. svobody znovudosažení

znovunabytý

příd. kniž. a publ. opětně nabytý: z-á láska; z-á svoboda (Zápot.)

živobytí

, -í s. 1. (†živobyt, -u m., 6. j. -u, Wint. aj.) kniž. a zast. žití, život 2: asi 150 lidí přišlo o…

†živobytný

, řidč. †živobytní příd. k živobytí 1, životní 1: zdražovat ž-é potřeby (Hol.); → přísl. †-bytně (Pe…