achromát

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fyz., fot., hvězd. achromatický objektiv; achromatický [-ty-] příd…

autochrom

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) (dř. užívaná) deska pro rastrový způsob barevné fotografie; autoch…

bichromatika

[-ty-], -y ž. hud. čtvrttónový temperovaný systém; bichromatický příd.: b-á hudba čtvrttónová

dichromový

, dichrómový [dy-] příd. dvojchrómový: chem. kyselina d-á

dvojchroman

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny chrómové: d. draselný silné oxidační činidlo užívané zejm. v k…

ferochrom

[-róm], ferochróm, ferro-, -u m. (6. j. -u) hut. slitina železa a chrómu

chrom

[-ó-], chróm, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. stříbrobílý, tvrdý kovový prvek, zn. Cr; chromov…

chromajzl

, -a m. (1. mn. -ové) (*chromajzla, -y ž.) zhrub. chromý člověk: dělat ch-a; → zdrob. chromajzlík, -…

*chromák

, -a m. (6. mn. -cích) expr. chromý člověk, chromé zvíře, např. kůň: byl na nohy ch. (Jah.)

chroman

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. sůl kyseliny chrómové; chromát: ch. draselný; ch. olovnatý c…

*chromán

, -a m. expr. chromý člověk: vzadu procesí belhá kulhavý ch. (Staš.)

chromat

, chrůmat ned. nář. kulhat: počal ch. (Kosm.); — v. též chrámat

chromát

, -u m. (6. j. -u) chem. chroman

chromatický

[-ty-] příd. (z řec.) 1. týkající se barev: ch. kontrast; fyz. ch-á vada čočky jevící se barevným ok…

chromatika

[-ty-], -y ž. (z řec. zákl.) 1. hud. důsledně půltónová soustava, na níž je založena melodika i harm…

chromatikář

[-ty-], -e m. slang. hráč na chromatickou harmoniku

chromatin

[-týn], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. součást buněčného jádra; chromatinový příd.: biol. ch-…

chromatofor

, -u m. (z řec. zákl.) biol. buňka chovající barviva

chromatografie

, -e ž. (z řec. zákl.) fyz., chem. metoda dělení směsi látek (pův. biologických barviv) na jednotliv…

chromatosa

[-tóza], chromatóza, -y ž. (z řec. zákl.) med. chorobné usazování barviva v kůži

chromec

, -mce m. řidč. chromý člověk: ch. s berlou; hrstka chromců (z poraženého vojska) se dobelhá do Bavo…

chroměti

v. chromnouti

chromit

, -u m. (6. j. -u) miner. nerostný chromitan železnatý, chrómová ruda

chromitan

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny chromité

chromiti

ned. (3. mn. -í) zř. (co, koho) činit chromým, ochromovat: chromí nepříteli paži (Vrchl.); přen. sta…

chromitý

příd. 1. chem. označující sloučeniny trojmocného chrómu: kysličník ch. 2. zbož. ch-é usně vyčiněné s…

chrommagnesit

, chrómmagnezit v. chromo-

chromnikl

, chrómnikl v. chromo-

chromnouti

ned. (min. -ml, podst. -mnutí) (*chroměti, Dyk) stávat se chromým: chromnou mu údy ○ předp. o-, z-

chromo-

(z řec.) první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova chróma barva, a to 1.…

chromofor

, -u m. chem. atomová skupina, jež působí barevnost organické sloučeniny

chromofotografie

, -e ž. (dř.) barevná (kolorovaná) fotografie

chromogen

[-gén], -u m. (6. j. -u) chem. látka, jejíž molekuly obsahují chromofory

chromolitografie

, -e ž. výtv., polygr. způsob barevné reprodukce z plochy prováděný ručním vyznačováním předlohy pun…

chromoplast

, -u m. (6. j. -u) bot. tělísko v buňce, na němž se tvoří žlutá, hnědá n. červená barviva

chromoproteid

[-e-i-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol., chem. přírodní látka obsahující vedle složky bílkovi…

chromosféra

, -y ž. hvězd. vrstva atmosféry nad fotosférou; chromosférický příd.: hvězd. ch-á erupce krátkodobé …

chromosom

[-zóm], chromozóm, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. stužkovitý útvar vznikající v jádru buňky p…

†chromotypie

, -e ž. barvotisk

chromoxylografie

, -e ž. výtv. barevný dřevořez n. dřevoryt

chromo-

I [-ró-], chrómo-, chrom- [-ró-], chróm- první část složených slov spojující část druhou s významem …

chrommagnesit

I [-zit], chrómmagnezit, -u m. (6. j. -u) hut. žárovzdorné stavivo vyrobené z magnezitu a z chrómové…

chromonikl

[-ny-], chrómo-, chromnikl [chróm-], chróm-, -u m. (6. j. -u) tech. niklchróm; -niklový příd.: ch-é …

chromota

, -y ž. porucha v činnosti končetin: trvalá ch. rukou; zeměd. kopytní ch.

chromovací

příd. sloužící k chromování: ch. zařízení; ch. lázeň

chromovati

ned. (co) 1. tech. povlékat vrstvou chrómu: chromování ocelových strojních součástek; chromovaná kol…

-chromovati

jen s předp.: o-, z-

chromovna

, -y ž. (2. mn. -ven) dílna, v níž se provádí chromování

chromový

[-ró-], chrómový příd. 1. k chróm, obsahující chróm: ch-á ruda; ch-á žluť chroman olovnatý (chem.) (…

chromý

příd. 1. mající poruchu v činnosti končetin, nevládnoucí končetinou; ochromený: nemůže chodit, je ch…

isochromatický

[-ty-], izochromatický příd. odb. stejnobarevný; fot. i. snímek podávající barvy (jejich obsahy) šed…

lipochrom

[-óm], lipochróm, -u m. (6. j. -u) biol. organické přirozené barvivo s tukovou složkou rozpouštějící…

metachromotypie

, -e ž. polygr. tisk keramických obtisků

monochrom

, monochróm, -u m. (6. j. -u) polygr. jednobarevný obraz, tisk; monochromie, -e ž. odb. jednobarevno…

nachromlý

příd. trochu ochromený, trochu chromý; přichromlý: n-á noha; n. stařec; → přísl. nachromle

nichrom

[ny-óm], nichróm, -u m. (6. j. -u) tech. niklchróm; nichromový, nichrómový příd.

niklchrom

[ny-óm], niklchróm, -u m. (6. j. -u) tech. slitina niklu, železa a chrómu, užívaná zejm. v elektrote…

ochroma

, -y ž. zvěr. hromadné onemocnění mláďat (hl. hříbat, telat a jehňat) způsobující ochromení

ochromený

příd. takový, kt. byl ochromen; jsoucí bez vlády, neschopný pohybu, činnosti; nehybný, strnulý: o-á …

†ochroměti

dok. (3. mn. -ějí) stát se chromým; zchromnout: o. na ruku (Svět.), (koním) nohy otekly a ochroměly

ochromiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) učinit chromým, ochrnutým: mrtvice ochromila starce; o. půl těla; být…

*ochromivý

příd. k ochromiti; ochromující: je sláb vášní mdlých povah: o-ou místo činorodé (Šal.); → přísl. *oc…

ochromlý

příd. takový, kt. ochroml; zchromlý: ruce od práce o-é; → podst. ochromlost, -i ž.

ochromnouti

dok. (min. -ml, podst. -mnutí) stát se chromým; zchromnout: po úraze ochroml na obě nohy; přen. tvoř…

ochromovati

ned. k ochromiti: revmatismus ochromuje svaly; – únava ochromuje vůli, o. tvůrčí vzlet básníka

ortochromasie

[-ázi-], ortochromázie, -e ž. fot. správná citlivost desek n. filmů ke žluté, zelené a modré barvě;

panchrom

[-óm], panchróm, -u m. (6. j. -u) 1. fot. slang. panchromatický film 2. film. slang. rámové svítidlo…

panchromasie

[-ázi-], panchromázie, -e ž. (z řec. zákl.) fot. citlivost fotografických vrstev na všechny barvy; -…

†pochroma

, -y ž. pochroumání, úraz (Tyl aj.)

pochromit

v. pochroumati

*pochromlý

příd. trochu zchromlý: p-é nohy (Šlej.)

pochromovati

dok. (co) tech. povléci vrstvou chrómu: p. trubky

polochromý

příd.: p. člověk; p-é nohy

polychromie

, -e ž. (*polychrom [-óm], *polychróm, -u m., 6. j. -u) odb. mnohobarevnost (op. monochromie, jednob…

polychromovati

ned. i dok. výtv. (co) opatřovat, opatřit (plastiky) nátěrem v několika barvách: p. sochu; polychrom…

přechromovati

dok. (co) znovu provést n. dokončit chromování: text. p. vlnu

přichromlý

příd. trochu chromý; nachromlý: p. člověk; p-á noha

psychrometr

, -u m. fyz. (z řec. zákl.) přístroj k měření vlhkosti vzduchu založený na principu klesání teploty …

trichromatický

[-ty-] příd.: fyziol. t-é vidění schopnost zraku vnímat tři základní barvy a jejich kombinace

xantochromie

, -e ž. med. patologické žluté zbarvení kůže n. mozkomíšního moku; xantochromický, xantochrómní příd…

zchromělý

v. zchromlý

zchromený

příd. takový, kt. byl zchromen; ochromený: z-á ruka chromá; z-é údy, prsty; z-á babka; v. též zchrom…

zchromiti

dok. (3. mn. -í) (co, koho) ochromit 1. učinit chromým: z. si ruku, nohu; z. kamenem huse křídlo; tě…

zchromlý

(*zchromělý Ner.) příd. takový, kt. zchroml: z-á noha ochromená; prsty z-é od práce, revmatismem och…

zchromnouti

(min. -ml, podst. -mnutí) (*zchroměti, 3. mn. -ějí, Pfleg.) dok. stát se chromým; ochromnout: z. po …

zchromovati

ned. řidč. k zchromiti: obvaz zchromující nohu od stehna až po prsty (Svatoš) ochromující