dávno přísl. 1. času (o průběhu děje) dlouhý čas, po dlouhou dobu; dlouho (op. krátce): to (kniž. tomu) je už d.!; je (není) to (kniž. tomu) d., co...; d., d. již tomu,... (Něm.) velmi dlouho; práce je již d. skončena; je to už d. hotovo; byli jsme tam d. před začátkem; pozoruji to, přeji si to, vím to d.; čekám na to již d.; to jsem už d. neslyšel 2. času (o minulém ději) před dlouhým časem (op. nedávno): kdysi d. jsem to věděl; odstěhoval se už d.; měl ho d. vyhnat; už tu mohl d. být 3. míry ob. zesiluje význam slova, u něhož stojí: v kladném smyslu docela, až příliš, až dost, v záp. smyslu ani zdaleka, vůbec: to je pro tebe ještě d. dobré; to mu (do té doby) d. nahradíme; na to ještě d. nedorostl; není d. ještě stará; ten už zas o tom d. neví