dědičný příd. 1. takový, kt. se dědí: d-á vlastnost; d-é znaky; d-é choroby; statek byl v rodě d.; d. titul; d-á rychta (Jir.): rakouské země d-é; pracovat na národa roli d-é (Koll.): d. hřích; d-é nepřátelství 2. právem dědictví (v něj. funkci) ustanovený: d. princ; dřívější úřad d-ého poštmistra; → přísl. dědičně: d. zatížený; → podst. dědičnost, -i ž.: d. královské hodnosti; biol. schopnost živé hmoty předávat n. přejímat znaky a vlastnosti předků: nauka o d-i; zákony d-i