fajn

přísl. (z něm.) ob. příjemně, pěkně, dobře: zmrzlina f. chladí; f. to udělal; to je f., že přijdeš;

fajnovka

, -y m. n. ž. (2. mn. -vek) hovor. hanl. člověk přemrštěně jemný, choulostivý, štítící se hrubé prác…

fajnový

příd. (z něm.) ob. jemný; příjemný: f-á látka; f-é chování; – f-á restaurace; f. člověk vybraného ch…

zfajnovělý

příd. ob. hanl. takový, kt. zfajnověl; zjemnělý, zchoulostivělý: jsi z.

zfajnovět

dok. ob. hanl. stát se fajnovým, fajnovějším, zjemnělým, zchoulostivělým; zchoulostivět 1: zfajnověl…