difrakce

[dy-], -e ž. (z lat. zákl.) fyz. změna směru vlnění způsobená nárazem na něj. překážku; ohyb, odklon…

frak

, -u m. (6. mn. -cích) (z fr. driv. angl.) 1. pánský slavnostní a salónní kabát, šosatý, s pravoúhle…

†frakař

, -e m. hanl. kdo nosí frak, měšťák, pán: f-i a škrabáci (Herb.)

frakce

, -e ž. (z lat.) 1. polit. organizace, skupina uvnitř politické strany, kterou sjednocují zvláštní n…

frakcionace

, -e ž. (z lat. zákl.) chem. frakční destilace; frakcionační příd.: chem. f. kolona přístroj k prová…

frakcionář

, -e m. polit. stoupence frakce (zprav. stranické), která bojuje uvnitř organizace proti její hlavní…

frakcionářský

příd. k frakcionář: f-é opoziční skupiny; → přísl. frakcionářsky; → podst. frakcionářství, -í s. pol…

frakcionovati

ned. i dok. 1. polit. vytvářet, vytvořit frakce v politické straně: intriky a frakcionování frakcion…

frakční

příd. k frakce: polit. f. skupina; f. rozbroje; – chem. f. destilace metoda dělení n. čištění těkavý…

frakový

v. frak

fraktura

[-úra], -y ž. (z lat.) 1. německé renesanční písmo s výraznou lomenou kresbou: nápisy byly provedeny…

*hopsafrak

, -u m. (6. mn. -cích) žert. černý frak (k tanci): měl na sobě h. (Poláč.); pán v h-u

infrakce

, -e ž. (z lat.) med. zlomenina, při níž oba konce zlomené kosti zůstávají u sebe; nalomení

ofrakovaný

příd. hovor. oblečený do fraku: o-é panstvo; o-í číšníci (Zápot.)

refrakce

, -e ž. (z lat.) fyz. lom světelných paprsků n. elektromagnetického vlnění; hvězd. astronomická r. z…

*refraktér

, -a m. (z fr.) kniž. odbojník 1, buřič 1 (Šal.); *refraktérský příd.: r. nacionalismus (Šal.)

refrakterní

příd. (z lat. zákl.) kniž. a odb. vzpírající se (proti) něčemu, vzdorující něčemu: fyziol. r. fáze v…

refraktometr

, -u m. fyz. přístroj využívající refrakce k měření indexu lomu; -metrie, -e ž. fyz. měření indexu l…

refraktor

, -u m. hvězd. čočkový dalekohled; refraktorový příd.