holub

, -a m. (6. mn. -ech) pták s kráčivýma nohama jehož jedna zdomácnělá odrůda (holub domácí) se pěstuj…

holubář

, -e m. chovatel holubů: vášnivý h.

holubařit

ned. (3. mn. -í) ob. chovat holuby

holubářský

příd. k holubář: h-á vášeň

holubářství

, -í s. chov holubů: zabývat se h-m

*holubčík

, -a m. (v důvěrném hovoru v rus. prostředí) drahoušek

holuběnka

, -y ž. (2. mn. -nek) řidč. 1. holubička 1: vrkal holoubek po h-ce (Třeb.) 2. expr. (v důvěrném hovo…

holubí

příd. k holub: holubům vlastní, z holuba pocházející: h. hejno; h. vejce; h. maso, h. šeď; h. barva

holubice

, -e ž. 1. samice holuba: bílá, plachá, krotká h.; dívka byla tichá jako h.; často jako symbol míru:…

holubičí

příd. k holubice; holubicím vlastní, z holubice pocházející; připomínající holubici: h. hnízdo; h. p…

holubička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zdrob. k holubice: sivá, plachá h.; vyletěla h. ze skály (píseň): mírová h.…

*holubinec

, -nce m. 1. holubník (Hol.) 2. holubí trus

holubinka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. expr. holubička 1, 4: vrkavá h.; vyletěla jako h.; přen. má něžná h-o; – če…

†holubinný

příd. holubičí: h. zrak (Vrchl.)

holubník

, -u, -a m. (6. mn. -cích) budka n. posada upravená pro chov a hnízdění domácích holubů: dát holouba…

holubový

příd. k holub: h-á barva světle šedá, popelavá