horizont

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z řec.) 1. obzor: slunce stoupá od h-u; obhlédnout z rozhledny dokola celý h…

horizontála

, -y ž. (z řec. zákl.) kniž. vodorovná čára

horizontální

(*horizontálný) příd. (z řec.) vodorovný (op. vertikální): h. poloha; h. směr, h. rychlost vpřed i v…

horizontář

v. horizontkář

horizontka

, -y ž. (2. mn. -tek) tech. horizontální vyvrtávačka

horizontkář

, řidč. horizontář, -e m. dělník pracující na horizontální vyvrtávačce

horizontovati

ned. i dok. (z řec. zákl.) zeměměř. (co) uvádět, uvést, urovnávat, urovnat do vodorovné polohy: h. b…