chromnikl

, chrómnikl v. chromo-

chromonikl

[-ny-], chrómo-, chromnikl [chróm-], chróm-, -u m. (6. j. -u) tech. niklchróm; -niklový příd.: ch-é …

keprnikl

[-ny-], -u m. (6. j. -u) (z něm.) koprník (bot.)

koniklec

, -e m. 1. bylina s tmavě červenofialovými zvonkovitými květy, u nás chráněná; koniklec luční (bot.)…

koniklecový

příd. ke koniklec: k-á nať

neproniknutelný

, poněk. zast. neproniklý příd. takový, kterým není možno proniknout: n-á zeď z houští; n-á poušť; n…

nikl

[ny-], -u m. (6. j. -u) (z germ. driv. lat. jm. Nicolaus [-ko-]) 1. chem. stříbrobílý kovový prvek z…

niklák

[ny-], -u m. (6. mn. -cích) ob. niklový peníz: zvonil stříbrňáky a n-y v kapse; → zdrob. nikláček, -…

niklchrom

[ny-óm], niklchróm, -u m. (6. j. -u) tech. slitina niklu, železa a chrómu, užívaná zejm. v elektrote…

niklovací

[ny-] příd. tech. určený, sloužící k niklování: n. lázeň, sůl; n. aparát

niklovati

[ny-] ned. (co) opatřovat (povrch něčeho) vrstvou niklu: niklované trubky ○ předp. po-

niklovna

[ny-], -y ž. (2. mn. -ven) závod n. dílna, kde se nikluje

niklový

[ny-] příd. k nikl: n-á ruda obsahující nikl; n. důl; n-é peníze zhotovené z niklu; n-é hodinky; min…

oceloniklový

[-ny-] příd. elektr. o. akumulátor s ocelovými a niklovými elektrodami

poniklovati

[-ny-] dok. (co; ~) opatřit (povrch něčeho) tenkou vrstvou niklu

*proniklý

příd. pronikavý 2: jednotvárný, p. tón (Kar.); → přísl. *pronikle: p. vykřiknout (Táb.); → podst. *p…

pumpernikl

v. pumprnikl

pumprnikl

[-ny-], pumpernikl, -u m. (6. j. -u) (z něm.) zbož. (dř.) druh černého žitného chleba silně kořeněné…

uniklý

příd. řidč. takový, kt. unikl: u. zločinec

vniklý

příd. poněk. kniž. takový, kt. někam vnikl (ve význ. 1, 2): kořeny (dubů) hluboko do země v-é (Jir.)…

*vyniklice

, -e ž. silnice vinoucí se oklikami do výše (Jir.)

vyniklý

příd. poněk. zast. takový, kt. vynikl (ve význ. 1, 2): (Jan Rokycana) nad jiné učeností v. (Pal.) vy…

vzniklý

příd. takový, kt. vznikl: uhasit náhle v. oheň vypuklý; nově v-é podniky založené; plnit v-é závazky…

zaniklý

příd. takový, kt. zanikl: z. rod; z-é říše, kultury; z. svět pohádek; z. cit; z. básník (Sab.)

*zniklý

příd. kniž. zaniklý, zmizelý: dávno z-é štěstí (Mach.); rozl. od vzniklý

železoniklový

[-ny-] příd. geol. obsahující železo a nikl: ž-á ruda; z-é jádro země