turecký (†turský Hol., Čech) příd. 1. k Turek 1, 2, k Turecko: t. jazyk; t-á (osmanská) říše; t-é menšiny v balkánských státech; t-čtí sultánové; t-á vojna (Jir.) s Turky; t. půlměsíc symbol muslimského náboženství; křivá t-á šavle; t. tabák, čibuk; t. vzor s esovitým ornamentem; t. šál, šátek s tureckým vzorem; t-á káva necezená; t-á hudba, kapela složená z dechových a bicích nástrojů, janičárská; řízný t. pochod; řinčivé zvuky t-é muziky; t. buben velký; t-á třešeň mahalebka; zast. t-á pšenice (Klicp. aj.) kukuřice; expr. ust. spoj. t. pořádek, t-é hospodářství velmi špatné; sedět po t-u se zkříženýma nohama na zemi; potrav. t. med; bot. líska t-á; anat. t-é sedlo 2. k Turek 3: t-é národy, kmeny; t-é jazyky; → přísl. turecky: mluvit plynně t.; expr. což mluvím t.? nesrozumitelně; t. hospodařit špatně