uhlík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. zdrob. k uhel: kreslit u-em (Baar); – z kamen vypadly žhavé u-y; oči mu svítily jako dva u-y 2. chem. nekovový lehký biogenní prvek zn. C 3. elektr. součást vyrobená z materiálu obsahujícího uhlík (ve význ. 2) (např. elektroda, kontakt): osvětlovací u. obloukové lampy; sběrací u. pantografového sběrače; → zdrob. k 1 uhlíček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)