voněti ned. (3. mn. -ějí, -í, přech. přít. -ně) 1. vydávat, šířit vůni; být naplněn vůní: fialka příjemně voní; – byt voněl čistotou; v lese to vonělo po houbách 2. hovor. expr. něco někomu nevoní nelíbí se, nezamlouvá se: učení klukovi nevoní 3. (k čemu) čichat a vnímat vůni: v. ke květině 4. (koho, co) činit voňavým; voňavkovat: v. prádlo, vlasy parfemovat; je hezká a voní se (Neff) ○ předp. na-, o-, po- (si), pro-, pře-, při- (si), roz- se, vy-, za-; nás. vonívati ○ předp. po-, při-