šroub, -u m. (6. j. -u) (z něm.) součást s vnějším závitem sloužící k spojování n. k přenášení pohybu: š. a matice; ocelový, mosazný š.; připevnit něco šrouby; utahovat, utáhnout š., šrouby, přen. zvyšovat, zvýšit nároky, požadavky ap.; přen. berní š. daňové nároky státu; expr. pracovat jako š. intenzívně a vytrvale; tech. spojovací, stavěcí, napínací, pojistný, závěrný š.; maticový, závrtný, kloubový š.; š. s válcovou hlavou; š. do dřeva vrut; š. dopravníku (řidč.) šnek; loď. zast. lodní š. lodní vrtule; zdrob. k 1 šroubek, -bku (6. mn. -bcích), šroubeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; příd. šroubkový; šroubový v. t.