probuditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, 4. p., koho čím) přivést ze spánku, z mdlob ap. do stavu plného vědomí, vytrhnout, vyburcovat ze spánku; vzbudit: třásl jím, až ho probudil; bolest ho probudila; p. hlukem dítě; p. omdlelou k životu vzkřísit; přen. p. lid politicky 2. (koho z čeho) dostat z něj. duševního stavu ap.; vytrhnout, vymanit, vyrušit: p. ze snění, z iluzí, ze strnulosti 3. (co v kom) způsobit vznik něčeho; vzbudit, vyvolat, podnítit 1: p. něčí zvědavost, hněv; p. v dětech smysl pro povinnost, lásku ke knize; rozhovory probudily v něm vědomí národní (Jir.); probuditi se dok. procitnout 1. probrat se ze spánku, z mdlob ap.; vzbudit se: probudila se časně; probudil se bolestí; p. se ze spánku, z mrákot; euf. večer šla spat a již se neprobudila (Rais) zemřela; přen. lid se probudil kulturně aj. ožil 2. dostat se z něj. duševního stavu ap.; vytrhnout se, vymanit se: p. se z okouzlení, z netečnosti 3. kniž. náhle se projevit, vzniknout; nastat: svědomí se v něm probudilo; probudil se v nich zájem; probudil se v něm básník; – jaro se probudilo; probudil se mlhavý, nevlídný den (Jir.)