• a, á citosl. obyč. značí překvapení. „A!“ zvolal jen pan Pilňáček, až to škviklo, ale v tom „a!“ bylo vše: podivení, úžas, překvapení a také trochu nedůvěry. Herrm. „Aaa?!“ divil se Don Juan. Mach. Vyjadřuje uspokojení. Ááá — to to voní! bolest, stenání. Dech básníkův provázen jest sotva znatelným zastenáním: „A… a… a…“ Čap. Ch. rozmrzelost. „Co to, že vy nejste dnes v úřadě?“ „A, zpozdil jsem se dnes.“ Herb. Naznačuje zívání. Faust se nudí a já se nudím také! Aá! Zákr.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 73 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 73