• a, á citosl. obyč. značí překvapení. „A!“ zvolal jen pan Pilňáček, až to škviklo, ale v tom „a!“ bylo vše: podivení, úžas, překvapení a také trochu nedůvěry. Herrm. „Aaa?!“ divil se Don Juan. Mach. Vyjadřuje uspokojení. Ááá — to to voní! bolest, stenání. Dech básníkův provázen jest sotva znatelným zastenáním: „A… a… a…“ Čap. Ch. rozmrzelost. „Co to, že vy nejste dnes v úřadě?“ „A, zpozdil jsem se dnes.“ Herb. Naznačuje zívání. Faust se nudí a já se nudím také! Aá! Zákr.