• o, ó citosl. značí silné vzrušení (zvl. při zvolání), radostné i bolestné překvapení, úžas, údiv, lítost nad spáchanou chybou a p. Mé zlaté dítě! Ach, co jsem pro tebe vytrpěla! A tys živo, zdrávo, veselo, krásno — ó bože, bože můj! Šmil. Chci dnes mít kázání k Tobě, o český jinochu! Ner. Ó slituj se [P. Maria]. Čech. Ó tys předobrá, Narcisko. Něm. Ó, kterak jsme se na neděle a svátky těšívali! Něm. O jak jí [ženě nabírající si zlata] tu srdce skáče, jak je štěstí svému ráda! Erb. Ó jé, to bylo teprve překrásných věcí! Herb. Ženci a žnečky tenkrát ještě zpívali. O jej, to bylo veselo! Jir. Vražda v mém domě! O já nešťastník! Šmil. Ó! zaúpěl dlouhý výkřik. Herb. „O že jsem tomu připustil,“ naříkal ubohý král. Něm. S poděšením doň [žena do klína] pohlédne. Ó kýž byla nepohledla! Erb. Ó já starý bloud! Šmil. Ó mne slepého blouda, že jsem neviděl, co každé dítě vidí! Kos. D vyjadřuje odpor, strach, hrůzu. Ne snad že bychme byli proti vojsku vůbec, o nikoli! Praž. pos. „Už je pozdě. Myslím, že asi nepřijde.“ „Ó ano!“ Us. O, to už zase nemáte pravdu. Ner. Ó nech mne již, o nech mne tak! Divý a hrozný je tvůj zrak. Erb. D značí smích. O—o—o… Holky se prohýbaly smíchem. Sez.