• účinek, -nku m. výsledek nějakého působení. Natupila se ho dost, ale nemělo to dobrého účinku. Prav. Nevím, byl-li to účinek těchto nabádání, to však jisto, že můj otec nekouřil. Jir. Vidouc dobrý účinek prostého léčení, pokračovala v něm i dále. Něm. Zahleděl se na Jiříka, jakoby číhal na účinek svých slov. Jir. Slova ta neminula se s účinkem u statečného horala. Šmil. Nezůstaltě hovor s kanovníkem bez účinku. Jir. [Napili se] ze šlápoty, která, jak se ukázalo podle účinku, byla šlápotou ďáblovou. Vanč. Filos. účin. Práv. odkladný účinek. D vůbec působení, vliv. Brzo nemohl odolati účinkům krásného dne. Herb. Na Helenu to mělo účinek právě opačný. K. J. Ben. Ježto estetično nenormované působí svou překvapivostí, je jeho účinek na posluchače bezprostřední a intensivní. Muk. D Zast. čin, skutek. Pro takový svůj zlý účinek ať hrdlo ztratí. Jir. Po účinku zlá rada. Přísl. D Zast. následek. Prsní vodnatelnosť a bolestné zatvrzení jater byli účinkové jeho neúnavné píle. Ner.