• časomíra, -y f. měření, určování času. Hodiny odťukávaly svou monotonní časomíru. Kronb. V osm hodin, jako by se vyznala v lidské časomíře, milá naše vlaštovice vletěla do světnice. Herrm. Život plyne bez hodin a měří si své události vlastní časomírou. Maj. D Metr. princip skládání slov v rytmické řady zakládající se na střídání slabik dlouhých a krátkých. Přízvuk prostoduchý učenou porazil časomíru. Čech.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 72 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 72