- čeřiti ned. působiti vlnivé chvění, mírně vířiti, čechrati. Jen vítr čeřil hladinu širého rybníka. Jir. Lehký větřík čeřil dlouhou, bělavou hladinu ječmene v měkké, šoumavé vlnky. Rais. Chodníky [zahrady]‚ dávno již nečeřené lehkými ženskými střevíčky. Šal. Přen. rozechvívati citově. Jaro rozpínalo jupičky a svrchníky, čeřilo duše. Merh. Tajemství hor a starých lesů ovívalo Viléma a čeřilo jeho temné snění. Svob. D Chem. a kuch. zbavovati tekutiny kalících součástek; v tom smyslu lépe čiřiti. Čeření vína, piva, skla. D čeřiti se vlnivě se chvíti. Oživla také hlaď mlžného jezera: počala se čeřiti, vlniti, zmítati. Rais. V slabém čeření [vody] se cos jak hvězdy zlatě kmitalo. Zey. Lehce čeřilo se na druhé straně pěšiny žito. Herrm. Nad ním [obličejem] čeřil se bohatý vlas. Čech. Dav ten zvědavý bouřlivě se po svatyni čeří. Čech. Okny chrámu čeřilo se dovnitř ponuré světlo zamženého dne A. Mrš. Přen. City, které se v něm čeřily, nebyly slečně Blankové dokonce lichotivé. Vlč. Nebylo to ani přemýšlení ani snění, jen jakési čeření smyslů a rozechvění nervů. Svob.
|
Zobrazeny karty 1-85 z celkem 85
Zobrazeny karty 1-85 z celkem 85
|