• činný adj. vyvíjející činnost, zúčastněný v něčem, účastnící se čeho, činem se projevující. Měl se státi kupcem, člověkem činným v té veliké výměně mezi národy. Podl. Přes deset let byla B. Němcová literárně činna, když se jala psáti toto dílo. Jir. Pro činné účastenství ve válce proti císaři pan Radinovský musil do vyhnanství. Jir. Nevolník nemůže žádné chtění povznésti k činnému projevu. Durd. D Gram. činný rod aktivum (op. trpný rod, passivum). Voj. činná služba aktivní, presenční. Práv. úředník v činné službě (op. pensista). Činný člen spolku (vedle členů čestných, zakládajících a přispívajících). Škol. činná škola druh školy založený na spontánní aktivitě dítěte. Geogr. činná sopka (op. vyhaslá). D horlivou činnost vyvíjející, čilý, živý, pracovitý, podnikavý. Známo jest, že jeden činný a rozumný sto ostatních za sebou táhne. Havl. Pro muže tak činného [Havlíčka v Brixenu] pobyt mezi horaly jest asi peklem na zemi. Herb. Život užitečný a činný. Svět.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 424 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 424