- člen, -a m. ten, kdo je částí rodiny, nějaké společnosti, nějakého společenského tělesa. Musí se pak vzdělávati, by se stal užitečným členem člověčenstva. Něm. Seznámila se s členy předních římských rodin. Zey. Členové soudu apelačního. Jir. Člen obecního zastupitelstva. Rais. Člen divadelní, operní společnosti. Člen církve. Člen profesorského sboru, České akademie, politické strany, léčebného fondu, nemocenské pokladny.
- člen, -u m. článek. Rána může býti prvním členem řady pohrom. Šmil. Když Neruda vystoupil, byly už vrcholy první periody překročeny: zbývala už jen dvě tři jména, která tvořila spojovací členy dvou oddělených dob. Vrch. D Bot. část stonku mezi dvěma za sebou jdoucími listy. D Gram. zvláštní slovo zájmenného původu kladené před podstatné jméno nebo za ně a naznačující jeho rod (v řečtině, v jaz. románských, v němčině, v bulharštině a j.) nebo substantivní jeho povahu (na př. v angličině).
|
Zobrazeny karty 1-100 z celkem 263
Zobrazeny karty 1-100 z celkem 263
|