- člověk, -a m. (pl. lidé v. toto heslo) bytost lidská. Čí je to postava veliká, hrozná? Zvíře či člověk v medvědí koži? Sotva kdo člověka v tom stvoření pozná. Erb. Ženy bydlely v lese, kam člověk málokdy zabloudil. Něm. Úprka maluje s bohatým citem svého člověka typického. V. Mrš. Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Přísl. Kůň k tahu, pták k letu, člověk ku práci. Přísl. D s vedlejšími významy, zdůrazňujícími rozmanité lidské vlastnosti. Člověk je přece jenom člověk, křehká nádoba. Rais. Tatínek — to byl člověk! řádný n. dobrý člověk. Rais. Matka si strojení Pavlovo libovala, že prý se z toho chlapce přece dělá člověk řádný člověk. Něm. Setkali jste se s nějakým úředním sluhou. Náhodou je to člověk. Zželí se mu vás je lidský, útrpný. Herrm. V semináři dosud vždycky u bohoslovce Jiřího zvítězil člověk nad zvířetem duchovní stránka člověka (op. vášně). Baar. Oženiv se, dělal Antoš, jak říkáme, celého člověka. Svět. Šaty dělají člověka. D muž, mužský. Do pokoje vklouzl mladý člověk, jehož dosti pravidelný obličej byl úžasně hubený mladík. Čech. Je tu nějaký člověk muž. D Fam. můj, náš člověk manžel, otec rodiny. To byste nevěřila, jaký je tenhle můj člověk — pořád do větru! Rais. To je hromské trapidlo, ten náš člověk! Vanč. D Fam. přátelské oslovení, lid. oslovení někoho neznámého. Tynda už byla ve dveřích, s prudkou otázkou: „Co to hrajete, člověče Vážko!“ Čap. Ch. Kdo oni vlastně jsou, člověče, že tu po mně chramstají? Olb. D Arch. poddaný. To byl na svobodu puštěný člověk hraběte Petra. Tomíč. D Arch. člověk dobrý, člověk od stavu šlechtic. D Náb. syn člověka, Bůh člověk Kristus. D ob. vyjadřuje gramatickou osobu neurčitou. Bože, je to lítání celý den, ani oddechnouti si člověk nemůže! Hlad. Člověk by zlostí z kůže vyletěl! Ve své vlastní továrně mám být otrokem! Staš. Toničko, vy se člověka natrápíte! Rais. Je to život na tom světě, že by člověk utek’! Čel. V práci člověku utíká čas — zapomíná. Baar.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 955
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 955
|