• řeka, -y f. přirozený vodní tok větších rozměrů, o větším úvodí. V lukách proudila přes kamení čistá řeka. Jir. Ležela dole při řece vesnice Rákosín. Šmil. Bydlilť [Bobeš] za řekou, zrovna vedle Pěničků za lávkou. Jir. K panství jeho [hraběte] náležel celý kraj po řece Moravě. Herb. Již zase ploul s Málkou proti řece proti proudu. Hál. A hovor plyne jako vlnky v řece. Maj. Jeho duch byl jako horská řeka bystrý. Čech. Zmizeli [flamendři z automatů] jako ponorná řeka. Přít. Přen. Celé řeky potu se mne tekly. Bes. Celými potoky, řekami bloudí řady přecházejícího lidu. A. Mrš. Uběhla již řeka času, co jsem vás neviděl. Schein. Tekla kolem mne celá řeka štěstí. R. Svob. D řeky typ. slang. (v sazbě) pruhy světlých míst odshora dolů, vznikající odsazením typů od sebe. Malá bílá místa, jimž tiskaři a cháska ze sazáren říká řeky. Vanč.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 351 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 351