• žel, -u (zř. -e) m. zast. a bás. lítost, smutek, žal, žalost. Myslila na ubohé bratry, myslila na žel svých rodičů. Něm. Přísnost a tklivý žal hleděly z té staré hlavy. Rais. Lítost a žel opanovaly jeho srdce. Jir. [Něco mu sevřelo srdce.] Byl to žel nad ztrátou života, který prchal. Zey. Byli to zdraví chlapci, a tak jsou bídní, žel se na ně dívat. Něm. Pláč ženy nad bezútěšnou hloubkou žele byl takový, že Larvin přiskočil ke klečící. Čap. Ch. Květoucí strom lhal lásky žel. Mácha. V mém srdci láska k tobě vzklíčila a mnohý žel mi vzešel. Jes. D adv. ve spoj. neosob. je žel (komu koho n. čeho) zast. a bás. někdo má lítost, útrpnost s někým n. něčím, někomu je líto někoho n. něčeho. Žel mně tebe, synu, nikdo nezasedne na tvém hrobě. Třeb. Těch [plačících] starců, dětí, že mi [králi] bylo žel. Slád. Bůh ví, že mně ho [Husa] bylo v Konstancii velmi žel. Jir. Není mi žel té cesty. Herb. Nechav pláštěk i křídlo, ach, toho mi žel, škoda, přeškoda, a již druhé! — utíkal jsem pryč. Jir. Bylo mu žel, hluboce žel, toho, co už nebylo. Tey. D žel bohu řidč. bohužel. Ty jasany dala městská správa před několika lety, žel bohu, porazit. Jir. Žel bohu předčasná smrt zkosila Albrechta 33letého. Herb. Trpce si vyčítala — žel Bohu, že se kdy s ním setkala. Kun. D citosl. vyjadřující politování. Ti cizí kmenové vyženou nás z úrodné mýtiny, žel, vyženou nás z lesa. Vanč. [Ve hřbitovní čtvrti] byly lampy věčných světel, určených lidské vzpomínce, také však jen dočasné, žel a žel! Maj. Žel, že truchlivě opoutaná mysl není dost schopna volně se těšiti. J. Čap.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 467 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 467