• želva, -y f. pomalu se pohybující živočich, jehož krátký trup je shora i zdola kryt krunýřem. Pelikán žije 62, želva často přes 100 let. Světozor. Jak želvy nastrkujem pancíř slaboty a za něj vtáhnem jaré síly zbroj. Hál. Jako želva zdlouhavě plazí se čas v cele žalářní. Dyk. Přen. Stavebnictví, želva dvouletky, vykročilo po svém znárodnění rázně vpřed. Ml. fronta. [Prosím tě,] aby ji před hraběnkou, tou jeduplnou želvou, ostříhala nadávka. J. Pichl. Ostatně spokojil se [šofér] tím, že Pavla jediným dechem nazval lenochodem, mamutem, želvou. F. Škorp. Zool. želvy podtřída plazů, Chelonia. Želva řecká druh želv z rodu Testudo, Testudo graeca. D (ve starověku) nástroj (v podobě želvy) k dobývání měst. Želvou zval se stroj oblehací, který k tomu sloužil, aby útočníky kryl. Vrch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 122 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 122