• žluč, -i i -e f. žlutozelený tekutý výměsek jater, ostré hořké chuti. Žluč je tekutina hustá, barvy žlutohnědé neb žlutozelené. Fr. Kar. První známkou rozkladu na mrtvole bývá prosakování žluče v krajině žlučníku. Šmilauerová. I nalili jsme jim do toho [vepřové krve] žluče. Až přijdou domů, ti si polibujou. Maj. Jak žluč je hořké také vzpomínání. Mach. Tobiáš cítil ji [velikost chvíle] ve mžiku, slepé když zornice anděl mu žlučí potíral ryby. Vrch. Ty můj Bože, dej těm slepým Tobiášům trochu žluče! Ner. Člověk tento nebyl příliš veliký, ale žluč musel míti jako džbán. Vztekal se po celý život, plival na své bližní, a umřel sežloutnuv nenávistí. Uh. Ve faráři zlostí div nepukla žluč. Šmil. Holoubek prý nemá žluče není schopen hněvu. Paleč. Jest rektor žlučí zadělán a pepřem posypán hněvivý, zlostný. Šmil. Prvním pohledem v něm zabouřilo, žluč se mu hnula rozhněval se. Jir. Proč mám v sobě znova bouřit žluč! zlobit se. Herrm. Ale uvnitř se jim [dívkám] vší mocí žluč zdvihala, že jen Anežka má něco platit rostl zlobný odpor. Svět. Žluč mi kypí planu hněvem. Čech. Musel spolknout žluč a sednout si potlačit zlost. Hál. Hned se v ní [stařeně] rozlila žluč probudila zloba. M. Jahn. Fr. Pražák dovedl prý svým klidem důkladně rozhýbat žluč pánům na školních úřadech rozzlobit je. Svob. nov. On si neuměl vylévat žluč na nevinných lidech nebo věcech nespravedlivě, nenávistně se zlobit. Herrm. Přen. Hned napsal bývalému kamarádovi namáčeje do žluči místo do inkoustu hněvivě, nenávistně. J. Kvap. Chléb darovaný namáčejí do žluči urážlivě prokazují dobrodiní. R. Svob. Biol. žlutozelený výměsek jater u lidí i zvířat obsahující kyseliny a barviva žlučová. D neláska, zlovůle, nenávist. „Proč jsi na mne nešla po dobrém, jak se patřilo. Jenom všecko se zlostí a žlučí,“ rozkřikl se Balaš. M. Jahn. Vaše [kněží] řečnění je plno žluče, jedu zloby. Mach. Věříme, že literární začátky Zolovy byly těžké, že zakusil mnoho žluče a pohrdání. Vrch. Přibývalo v srdci jeho žluče a zášti k lidem. Pfleg. Nebyla [válka] hlučná, do krve to při ní nešlo, však za to tím více do žluče. Vlč. Konečně nemoha tolik žluče a zlovůle snésti, vstal a žádal všecek se třesa za poslední, rozhodné slovo. Jir. Fanatičtí rabínové kážou černou žluč. Ner. Dosti žluče jste mi natropili škádlením nepříjemností. Tyl. D Lid. zlost, zloba, hněv, vztek. „Safra, nedožírej!“ zlobil se Jakub. „Beztoho mám žluč, že musím od muziky!“ Kosm. Rozešli jsme se ve žluči. Šmil. Popadla mne žluč, když jsem toho chlapa viděl. Jir. Ta řeč, plná žluči a vzteku, se rozléhá chodbou. J. Marek. Táhli tak [Hanáci] přes celé město pro žluč všem Frankfurtistům. Havl. Uprostřed cukru vězím v samé žluči. Čech. D Kniž. trpkost, hoře, starost, strádání. Bídný život plný zla a žluči. Klášt. Ani ve snách nezapomněli [Podlešáci] na trudný, těžký, pelyňkem a žlučí prosáklý život svůj. Třeb. Jen ztracených dnů žluč nás doprovází. Vrch. Země nevydala svého bohatství; za ně jen starost a trýzeň. Ne bohatství, ale žluč. Jir. Duše byla hořká, žlučí a myrhou napojená, špetky radosti nikdež. Lid. nov.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 520 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 520