• žula, -y f. hlubinná vyvřelá hornina zrnité struktury, složená zvl. z křemene, živce a slídy, důležitá stavební hmota; granit. Byl [kříž] nízký, ze žuly hrubě vytesaný. Šmil. Městečko [je] celé stavěné z růžové žuly. K. Čap. Země je žula. Někde není plodné ornice na tom žulovém podkladě ani na píď. Herb. Srdce měl jako z másla a charakter ze žuly pevný. Šmil. Ty Tvé [sonety] jsou vytesány z mramoru, žuly jsou dokonalé. Mach. Místo srdce má kus žuly v prsou, jenž pro lásku k mamonu nebude ani moci umříti je necitelný. Šmil. Povahy lidu našeho tvrdy jsou jako ty žuly Šumavské. Šmil. Geol. hlubinná vyvřelina všesměrně zrnitá, složená hl. z alkalického živce a křemene, s příměsí biotitu, amfibolu, slídy, pyroxenu a j.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 122 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 122