• ale sp. (obyč. na 1. místě věty, někdy také na místech dalších) vyjadřuje něco neočekávaného: omezuje neb opravuje, co předchází. Zprv trpké [víno]‚ ale milé zas. Ner. Dávno již odpočívá v chladné zemi! Mně ale neumřela. Něm. Spatřil jsem ne bajadéru, ale pokleslého anděla. Čech. Učiň rány naše sladké a nezmenšující počet živých, ale zvětšující. Břez. Ve spojení s nejen má význam stupňovací. Nejen vypravoval, ale i rukama, očima i líci hrál. Rais. D Mezi dvěma stejnými výrazy má význ. zesilovací. Neviděla nic, ale pranic. Herrm. D Má povahu citosl. vyjadřujícího podiv a překvapení. Ale babičko, vy máte jen čtyři zuby! Něm. Je to ale parno! Ner. „Ale, ale! to snad ne!“ řekla žertovně. Šim. Ale bylo to také překvapení! Ner.