• býti ned. (jsem, jsi, jest n. je, zápor. není, jsme, jste, jsou; fut. budu, budeš atd.; bytí) existovati, trvati. Jak vůně z květů vyvane, tak i duch tvůj býti přestane. Čech. Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Něm. Každá vlna dí mé krve: Cítím! Jsem! Vrch. Český duch jest, ale lidu českého není více. Šmil. Lidé v té dědině žili, jako by jich nebylo. Třeb. Být či nebýt; přen. být či nebýt českého obchodu otázka existence. Proti věku není léku. Bez bolesti není radosti. Něm. Není pomoci, rady a p. Lid. Myslila jsem, že už nebudete, jak jste byla špatná nezůstanete na živu. Nov. D (někde) prodlévati, pobývati, ocítati se, přítomen býti; díti se, stávati se, konati se. Cítíme, že jsme v místnosti zcela uzavřené. Ner. Dobrovský s Mrštinou byli ve světnici sami. Šmil. Byl si pro stříbrnou fajfku dvě míle cesty u fajfkáře. Prav. Anna již byla ze hřbitova a mířila do nejbližšího stavení. Olb. Ať ho hledají, vždyť snad se světa není. Rais. U Kouteckých jsou peníze. Rais. Tlumok byl prodán se vším, co v něm bylo. Prav. Nemohla len sepřísti, co ho bylo. Erb. Není při tobě ani mužnosti ani mravnosti. Šmil. Bylo to na počátku podzimku, když se Martin vrátil z brněnské formanky. Herb. Toho večera bylo u správce Čermáka zase modlení. Jir. Býti doma, venku, na procházce, na cestách, na studiích, na vojně, v pensi a p.; býti v hovoru, v práci, v rozepři, v rozpacích, ve psí, v bryndě a p.; býti na onom světě, na pravdě boží, v Pánu, v zemi, pod drnem a p. Býti s někým, býti při někom a p. Stojíš v slovu buď jak buď? Šmil. Buď si jak buď, nechť se rozhodnou tak či onak, spokojeně odejdi! Svět. D Neosob. jest (bylo, bude) s infin. vyjadřuje možnost. Jeřáb stál o samotě a také jej bylo z daleka viděti. Jir. Máte-li v chalupě místnost, kam není viděti, sneste mi tam svoje knihy! Šmil. Z pohledu Matějova poznal, že mu není co věřit. Prav. Lesu a vodě není co věřiti. Šmil. Nespr. se v tom smyslu užívá vazby jest s dativem podstatného jména slovesného závislým na předl. k: Nyní chasník, který by za něco stál, ani není k dostání. Prav. Není k spatření, poznání, zaplacení, nalezení, přirovnání a p. D Neosob. jest (bylo, bude) s infinitivem vyjadřuje přirozenou nutnost. Všem nám jest umříti. D Kniž., arch. a namnoze i uměle také povinnost n. nutnost jinou než přirozenou. Bylo jim vstávati před pátou hodinou ranní. Herrm. Chodům bylo nejednu krvavou bitku podstoupiti. Jir. Madlenka neušla od domova ani třicet krokův a již jí bylo se zastaviti. Šmil. Odpůldne bylo malým školákům čekati na větší. Rais. Bylo jí jíti okolo domu, kde bydlela krajanka její. Něm. Jest (mi) promluviti, varovati, upozorniti, obávati se a p. D jest na kom, aby n. s infin. jest povinností. Na Pekovi bylo, aby vyrazil ze zálohy bylo povinností Pekovou. Hol. Na jasných rozumích jest, aby svítily lidu zatemnělému. Šmil. D míti význam, platnost, znamenati. Pedagogika, to jest vychovatelství. D Neosobně s předl. do, po má cenu. Co je do světa, když někdy našinec se neopije. Šmil. Teď beztoho do mužských nic není. Tyl. Po takové muzice nic není. Prav. D (neosobní vazba s dativem) vyjadřuje subjektivní pocit n. dojem (připadati, jeviti se, zdáti se). V ten okamžik bylo mu volno a dobře. Jir. Bylo mu, jako by se prodíral z ošklivého snu. Herb. Láska tolik jest člověku, kolik slunce zemi. Šmil. Je mi nevolno, na nic, zle, dobře; je mi teplo, horko, zima; je mi hanba, líto, do pláče, k smíchu a p. D Neosob. jest komu o koho, oč; do koho, do čeho; po kom, po čem jde, běží oč, záleží někomu na čem. Vítovi bylo ještě o matku, ale otec ji sám na tu změnu připraviti chtěl. Prav. Nám není o pár grošů. Prav. Co jest vám o jednu lež! Bozd. Nu, vidíte, že to jde! Je jen o začátek. Herrm. O němčinu by nebylo, bez té by došla spasení. Jir. O nějaký den ovšem by nebylo. Svět. Co je mi do vás? Prav. Dorotce jako by po té vší kráse nic nebylo. Svět. D v údajích věku a času. Mně je hodně přes dvacet. Staš. Dnes tomu bude právě deset let. Zey. D Dial. je mi jmenuji se. Měli chlapečka, Matějíček mu bylo. Mah. Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, ať je vám Petr neb Pavel. Bezr. D je formálním výrazem pro dějovou stránku přísudku (sponou). Nomin. přísudkového substantiva tu vyjadřuje trvalou vlastnost, instrumentál změnu stavu n. přechodný stav. Přísudkové adjektivum má podle možnosti tvar nesložený a je v nomin.; v instr. (tvaru složeného) je jen tehdy, je-li infin. býti závislý na slovese majícím u sebe předmět n. blíží-li se sloveso svým významem slovesu státi se. Mladík byl štíhlý holobrádek ruměných tváří! Rais. Vzala jednu z knih a rozevřela. Byl to snář, tak zvaný „velký“. Ner. Sázava je podivná řeka. Vrba. Krev není voda. Něm. Je chlapík ve svém oboru. Jsem úředníkem při telegrafu. Pfleg. Tito tři lidé byli si nejlepšími skoro přáteli. Herb. Býti původem, příčinou, překážkou; je údělem, osudem a p. Před Bohem si všichni lidé rovni jsme. Havl. Musíme si býti jisti svou věcí. V. Mrš. Vyčítal si, že je nevěren svému přesvědčení. Jir. Tys ledová a bezcitná jako kámen. Zey. Býti živ, zdráv, pamětliv, hoden, sobě vědom, dalek, hotov a p. Radím ti býti laskavým. Naučil ho být opatrnějším. Snaž se býti lepším. Puška byla na kámen. Čap. Ch. Obě dámy byly již poněkud v letech. Čech. Za chvilku jsou zase dobře. V. Mrš. Vypravoval o svých cestách, bylo radost ho poslouchati. Prav. U pánů se všecko sluší, i to, co je u nás za neslušné. Hál. Býti za blázna, za hlupáčka a p.; jako hrob, jako kůl v plotě a p. Býti na dosah, dostřel; na škodu, prospěch; prodej a p.; na holičkách, na mizině, suchu a p.; k víře, pláči, zlosti, škodě, dobru, prospěchu a p.; při penězích, chuti, síle, smyslech, vědomí a p.; o chlebu a vodě, o hladu a p.; pro smích, pro zlost a p.; od řeči, od rány a p. Je s podivem, se ctí, s prospěchem, s chybou a p. Býti seč, býti s to. Býti dobré naděje, toho úmyslu, té víry a p. V neosobních vazbách: Je zle, je třeba; je po zábavě, je po něm a p. D S příslušnými příčestími tvoří složené tvary slovesné pro vyjádření minulosti a passiva. Máme to hodného syna, to jsme si vychovali potěšení. Ner. Řeka místy je stísněna příkře stoupajícími skalními srázy. Vrba. Byla oděna v kartounovou halenku. Rais. Budu s infinitivem je výrazem futura. Slibuji, že toho nebudu litovati. Erb. Bych s příslušnými příčestími je výrazem kondicionálu.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 8412 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 8412