• blažený adj. kdo cítí blaho, šťastný. Ó blažen, komu splnilo se přání touhy. Hál. Jeník byl nejblaženější, on dostal od myslivce dva králíky. Něm. D (o věcech) blaho jevící, blaho působící. Na rtech se jí zjevil blažený úsměv mateřského štěstí. Jir. Děti se dívaly, jak prší hustě a tiše, na blažený dešť. Jir. By bledé stíny těch, již odešli, nesnášely touhu bez konce po svitu paprsků tvých [slunce] blažených. Zey. D Náb. blažení požívající blaženosti věčně. Skvoucí řízu andělů svých dá ti [Kristus]‚ číš Blažených ti ke rtům nahne. X. Dvoř. Plá z moře ostrov blažených. Vrch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 355 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 355